4.

Lamka no. 4 má narozeniny


Deža nevěděl, tak mu to Severus pověděl

 

Prosím, nebít elu za to, že to nebylo o půlnoci, ona holka vstávala o půl čtvrté, tak doufala, že dřív jak kolem sedmé se podívat nepůjdeš :-D

Drahá Nadin! Rok se s rokem sešel a já jsem tu, abych Ti zase jednou popřála k Tvým dnešním narozeninám. Tentokráte ve speciální edici, za kterou vděčím spolužačce:

Nááádin, má narodeniny, my máme prianie jedinééé... Prajem Ti - také to klasické - veľa šťastia, zdravia, lásky a úspechov so všetkom, na čo siahneš a tiež - a teraz to príde- Ti prajem, aby si mala veľa trpezlivosti s nami tu v FF, aby Ti išlo písanie od ruky, nikdy si nás nemala plné zuby a aby si vždy zostávala sama sebou. Tiež trošku Severusa s uterákom do snov - ale nie príliš, aby si si ho nepomýlila s manželom - veľa hriešnych myšlienok a hlavne - a to je to najdôležitejšie!!! - neustálu prítomnosť múzy, nech sa pohneš, kam sa pohneš.

Toto Ti želá zo srdiečka navždy Tvoja

 

 

                                                                                    elu

 

 P.S.: (Pomlčky jsou teď můj nový fetiš)

P.P.S.:Jestli jsou tam chyby, tak se nezlob, já slovenštinu neovládám v koncovkách  a čárkách tak dobře,  abych byla s to

 

**************************

 

„Ne, jmenuji se Severus, slečno Weasleyová."

„Nejsi tak trochu senilní?"

„Ano, to vskutku je, slečno Grangerová."

„Vanilka, říkáte?"

„Na lásku a jak jsou drahý prasata."

„Profesore Snape, to nemůžete myslet vážně!"

„Tak slyšíš?"

„Já ti dám Láskorádovou, až z tebe budou chlupy lítat…"

„Jako zkušená šesťačka, slečno Weasleyová, byste měla vědět, kam je a kam není studentům vstup povolen."

„Ale no tak, slečno Grangerová, nebudeme si hrát na hlupáky, že ne?"

„Slečno Láskorádová, buďte tak laskavá a neříkejte mi, co mám dělat. Dovolím si poznamenat, že jsem natolik inteligentní, abych celou záležitost řádně promyslel i bez vašeho pokynu."

„Cože?"

„Tak co bude?"

„Ne, Grangerová, pane profesore."

„Rozmyslete si to pořádně."

 „Severusi, na co myslíš?"

„Byla byste tak laskavá a… naklonila se blíž?"

 „Kolikrát ti budu opakovat, že jsem Hermiona?"

„Ne, jmenuji se Severus, slečno Láskorádová."

„Tím hůř, že Ginny už je po smrti."

„Zakládáme farmu?"

 

Trhnutím se probudil do chladného únorového rána. Sníh venku nepříjemně odrážel světlo i přes to, že obloha měla šedivou barvu a bylo teprve půl osmé ráno.

Sny, jež Severuse poslední týden pronásledují, jsou hodny zaznamenání na pergamen, který pak spálí v krbu. Tohle kdyby se někdo dozvěděl…

Vstal z postele a po té, co provedl základní hygienické návyky a vyměnil noční prádlo za typický profesorský hábit, vydal se do Velké síně.

V tak brzkou hodinu, jakou osmá ranní v sobotu beze sporu byla, se v podzemních únorově chladných chodbách nikdo raději nevyskytoval. Svižným krokem se dostal až ke schodišti, jež ho dovedl do vstupní síně, kde málem zakopl o vlastní nohy, když se před ním vynořila Luna Láskorádová v bílé košili zakasané v černé úzké sukni.

„Dobré ráno, kolego," pronesla nevzrušeně a pokračovala v cestě hrajíce si s přívěskem, který měla kolem krku pověšený na rudé tkaničce - had obtočený kolem zlatého křížku s rubínem.  Klapání černých lodiček téměř neslyšel, když ho obestřela její vůně a Severus zůstal stát na místě jako přikovaný.

Netušil, jak dlouho stál a díval se za ní, ale probral se právě ve chvíli, kdy kolegyně Weasleyová, která - spíše než sešla - sklouzla z posledního schodu schodiště prvního patra. Se zavřenýma očima a rukou na čele se jala po paměti vydat na snídani a ignorovala fakt, že by jí někdo mohl stát v cestě.

Severus se nehnul ani o kousek a psychicky se připravoval na to, že tohle si vážně užije.

Prásk!

„Upadl vám kapesník?" optal se Severus - zakládaje si ruce na hrudi - záplavy ohnivých vlasů, ve kterých se po pár vteřinách zmateného mávání rukama objevil obličej, který zrudnul, když mozek za ním stále lehce omámený ohnivou whisky pochopil, co se stalo.

„Eh..." bylo jediné, na co se upadnuvší profesorka kouzelných formulí zmohla, než zavrtala hnědý pohled do mramorové podlahy.

„Tak? Mohu vědět, proč se, milá kolegyně, válíte v sobotu ráno v osm hodin ve vstupní síni po zemi?" pronesl konverzačním tónem Severus užívající si rozpaky mladé ženy ležící u jeho nohou.

„Vy jste… Já jsem-"

„Ano, to je evidentní, že oba jsme," přerušil Ginny netrpělivě a převrátil oči v sloup.  Natáhl ruku, aby jí pomohl vstát, a když přijala nabízenou dlaň, prudkým pohybem ji vytáhl na nohy takovou silou, že se musela druhou rukou zapřít o jeho hrudník, aby znovu neupadla.

Prudký pohyb zhoupl její žaludek a tak se musela zhluboka nadechnout, aby přemohla vlnu nevolnosti.

Když k němu zvedla oči, další káravá slova mu uvízla v hrdle pod náporem hříšných myšlenek, které mu vytanuly na mysli, když si uvědomil, kde všude se jejich těla dotýkají. Teplo jejího těla bylo tak intenzivní…

„Teplo rozhodně vypadá jinak," zamrmlala a odtrhla se od něj se stále rudým obličejem. Sklopila zrak k zemi a vydala se za čerstvou kávou, kterou alkoholem zbystřenými smysly cítila už ve třetím poschodí.

Severus zamrkal a vydal se za zrzkou v modrých bokových kalhotách, která se nejistým krokem přibližovala k profesorskému stolu mezi téměř prázdnými kolejními stoly.

S úšklebkem ji předešel v půlce místnosti, neboť se opět držela za hlavu a přivřenými víčky se bránila světlu, které sem přineslo slunce, jež se na malou chvíli prodralo mezi šedými mraky. Než se dostal k hlavnímu stolu, za kterým seděla například slečna Láskorádová, stihl zpražit pohledem nebohého prváka z Mrzimoru, který na něj nepokrytě zíral s otevřenou pusou a napůl rozžvýkaným soustem. Těžko říct, zda chlapci zaskočilo strachy nebo mu k tomu někdo pomohl…

„Dobré ráno, Severusi," ozvalo se, když odsouval židli, aby se posadil ke svému hrnku černého nápoje.

„Minervo," pokynul hlavou ředitelce školy, která právě dojídala pudinkový croissant.

Severusova káva byla téměř pryč, když se mezi dveřmi v chumlu zývajících Nebelvírských objevila kolegyně Grangerová ve světlých riflích a rudém svetru s véčkovým výstřihem a mířila taktéž k profesorskému stolu. S vlasy vlajícími kolem hlavy Hermiona rozdávala úsměvy všem, kteří o ní zavadili okem. Všichni, až na zmijozelské výjimky, jí odpovídali uctivým „Dobré ráno, profesorko Grangerová.".

„Dobré, pane Michaelsone," odpověděla havraspárskému třeťákovi, který ji zbožně sledoval celou dobu, co kráčela uličkou až k němu na konec. Třemi hbitými kroky se octla na stupínku, na kterém dlel profesorský stůl a prosmýkla se na místo vedle Severuse sedícího na kraji, přičemž mu neopomněla způsobit husí kůži, když mu ukazováčkem přejela přes šíji.

„Dobré ráno, kolego," prohodila zvesela a natáhla se po konvici s kávou.

„Kolegyně," odvětil nasupeně a ‚omylem' do ní drcnul loktem ve chvíli, kdy si chtěla kávu nalít.

„Díky," pronesla otráveně, když si skvrnu po horkém nápoji vyčistila kouzlem.

„Můžeš toho laskavě nechat? Někdo si toho všimne," prohodil Severus šeptem směrem k Hermioně, než přiložil hrnek k ústům a usrkl.

„Myslíš toho, že mě pravidelně každé ráno peskuješ a děláš mi naschvály?" zeptala se rádoby nevinně.

„Nedělej, že nevíš, o čem mluvím," odpověděl nebezpečným hlasem Severus.

„Nevidím k tvým obavám nejmenší důvod, drahý," pronesla Hermiona konverzačním tónem, který si navykla v téhle situaci používat, neboť podobný rozhovor vedli ráno co ráno už rok a půl, a dál se věnovala pečlivému nanášení marmelády na svůj toast.

„Nech toho!" obořil se na ni a upoutal tak pozornost mladé Weasleyové zaujímající místo po Hermionině levé ruce.

„Děje se něco, zlato?" optala se zrzka a podezřívavě se na Severuse podívala.

„Všechno v nejlepším pořádku, jako vždycky," odpověděla s úsměvem Hermiona a zakousla se do pečiva.

„Víš," promluvila k Severusovi, když si byla jistá, že Ginny věnuje plnou pozornost rozhovoru s Lunou - těhotenství trpaslenek, „já bych taky mohla být naštvaná, že vyjíždíš po mých kamarádkách, ale nejsem," dokončila a plna očekávání, co jí k tomu řekne, si do úst strčila poslední sousto.

„Tak za prvé, drahá Hermiono," nenechal se Severus zahnat do úzkých, „po tvých - jak říkáš - kamarádkách takzvaně nevyjíždím, nemám to zapotřebí, neboť jsem si za druhé jist, že ty mou pozornost zaměstnáváš velice dobře, navíc za třetí nevidím žádný jiný důvod, proč bych měl něco takového dělat, a proto si za čtvrté vyprošuji jakákoli podobná směšná obvinění z tvé strany," dokončil tlumeně a dopil poslední zbytek kávy. „A buď tak laskavá a chovej se racionálně. To, co říkáš, je iracionálně nelogické."

„Já se LASKAVĚ budu chovat tak, jak uznám za vhodné, není mi třináct, abys mi říkal, co mám a nemám dělat. A abych navázala ne tvé myšlenkové pochody, drahý Severusi," nemínila se nechat zahanbit oslovená a okamžitě se ujala slova naštvaným tónem, „tak tedy za páté nechápu, proč to ještě stále po dvou letech chceš tajit.

„Protože, slečno Grangerová," postavil se k odchodu a pronášel k ní tak svá slova z výšky, „do toho za šesté nikomu nic není," otočil se na podpatku a se zavířením dlouhého černého pláště se chystal zmizet do sklepení, kdyby ho nezastavila dlaň na jeho předloktí. 

„V tom případě jsem za sedmé asi úplně natvrdlá, jelikož nechápu, proč se budeš za deváté rozčilovat, až ti řeknu, co je bod osm," řekla Hermiona, nyní stojící před Severusem

Nádech, Severusi, klid, to zvládneš. Výdech, to bude dobré. Stačí chvilku počkat a ji přejde chuť v téhle hádce pokračovat. No tak, jeden zamračený pohled a zase bude dobře.

Zvyklá vzdorovat jeho zlobě, Hermiona mu oplácela stejnou měrou a z jejích očí bylo jasné, že tentokrát nehodlala ustoupit.

Muž převrátil oči v sloup a rezignovaně se zeptal: „Co je tedy ten bod osm, kolegyně?"

Hermiona se zhluboka nadechla, dodávajíc si tak odvahu, přistoupila těsně k Severusovi a oběma dlaněmi si za zátylek přitáhla jeho hlavu k žádoucímu polibku. Přimknula se těsně k němu, když jí jednou rukou zajel do hustých vlasů a druhou sjel po zádech k zadečku.  

Jako by Severus zapomněl na vše okolo, oddal se plně Hermioniným ústům, která mu jeho péči ochotně oplácela, a jejich jazyky sváděly něžnou bitvu. Z transu se probral teprve, když se od něj Hermiona s provinilým výrazem odtáhla a jeho do uší naplno udeřil nevídaný hluk v síni.

Pískání, tleskání a pokřiky jej do reality vrátily velice rychle.

„Promiň," špitla Hermiona, která by se, kdyby mohla, přemístila okamžitě pryč.

„Za tohle mi zaplatíš," odpověděl jí Severus přes zaťaté zuby a nepřál si vědět, co se Minervě honí hlavou, když se a na něj usmála tím svým No-konečně úsměvem.

 

Komentáře

Vytvořeno 07.11.2011 04:21:46 | Poslední změna 13.11.2011 11:46:49
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one