2.

Lamka no. 2 má narozeniny


Silný pocit, že Deža ví

Sím sím, technická! Hrozně mě mrzí, že to sem nemůžu dát o půlnoci a nemám montáž, ale dneska to bylo hrozně náročné, plus jsem teď skoro týden nebyla doma, takže jsem hrozně moc unavená. Moc moc moc jsem Ti to sem chtěla dát o půlnoci, ale je 23:19 a já už to nemůžu vydržet. Promiň. Navíc se omlouvám, jestli tam najdeš nějaké chybky

Tož drahá Chave. Máš tu to, co na netu marně hledáš (egoisticky si pomyslela, že mluví o kvalitě a pak tu bídnou pekelnou myšlenku umlátila kabelkou). Máš to depresivní, abys konečně přišla na to, že pokud se díváš přes černou záclonu pořád, není to zdravé. Nemysli si a nedělej to na mě, že to není pravda. Já to poznám. Je tam s Tebou pořád, jen musím poznat, v jaké fázi zrovna. Takže, dítě moje, ji kopni pěkně do koulí a vyser se na ni (Všechny, koho jsem pohoršila, vyzývám, aby laskavě táhli do hnoje, neb to je část pro Chave). Nic není úplně černé, i Severus nosí bílou košili.

Rozhodně to nebude tak, jak čekáš. Absolutně ne. Nech se překvapit.

Přeju Ti všechno zdraví, lásku, inspiraci, žádné hrubky (spíš si, že, ale to je jedno), žádné chmury, černé mlhy a deprese a hlavně samý optimismus! A splnění všech tajných přání 


**************************

 

Stála u okna a přemýšlela.

Ta blbá Grangerová! Přiletí si sem s rádoby úsměvem (rozuměj: cenní křivé přerostlé zuby a tvrdí, že je šťastná) přes půlku hlavy, odtáhne Harryho pryč (Merlin ví kam a budou dělat Merlin ví co (ne že by ji to zajímalo, žeanojaksi)) A/N: Ne, to skutečně neví, drahá dívko. A to i když ví, že Ronald se někde válí pod nebo nad Lavender a ona tu musí zůstat sama.

Nepřítomně sledovala, jak za oknem slábne podzimní slunce a podvečerním světlem zalévá vrcholky borovic vystupujících ze Zapovězeného lesa, za které zlatá koule zapadala. Druhá, zato zrzavá a chlupatá, koule se jí otřela o kotníky a než mrskla chlupatým ocasem a zmizela za rudým křeslem u krbu, nezapomněla na ni v pozdravu zamňoukat.

„Další takovej," povzdechla si okennímu rámu a zastrčila si za ucho pramen ohnivých vlasů, který se jí svezl do obličeje, když se otočila po Křivonožkovi. Vrátila hnědý pohled zpět do krajiny za okno, ale shledala, že už ji to neuspokojuje. Obrátila se do místnosti, aby zjistila, že tam není ani živáčka.

„V nejtěžších chvílích jen panovník sám sobě ví si rady," zamrmlala a vydala se portrétem křížit hradní koridory, než bude večerka. Dokázala si představit, že sobotu bude trávit jinak. Leč postavy z její představy si ZJEVNĚ dělají, co chtějí. Spolu. Harry se pravděpodobně z „doučování" vrátí plný dlouhých hnědých vlasů. Někde uvnitř ji to zabolelo. Ale nemělo proč. K Harrymu nic necítila, to už si vyjasnili dávno., A s Hermionou byly kamarádky. Přesto to byla žárlivost, co se do ní zahryzávalo. Oni měli někoho, kdo jim byl oporou. Partnera. Lásku. Ona, naproti tomu, měla jen přátele. Ano, přátelé jsou důležití, ale není to vše. Vztahy, které dosud měla - jestli se tomu tak dá říkat, když randila s Deanem, Harrym a Paulem z Havraspáru - ji nějak extra neuspokojovaly. No dobře, sex by se jako uspokojivý označit dal. Obzvlášť s Harrym. Velmi uspokojivý. Velká výdrž … Zarazila se uprostřed scházení schodiště ze třetího patra.

Jsou hezké věci, na které ovšem není moudré a bezpečné myslet.

Ve druhém patře, když procházela kolem okna, letmo zaznamenala, že slunce už zašlo a venku padá soumrak, proto si pospíšila do východní části , kde byly nepoužívané učebny a nebylo tu ani koho potkat.

Pochodně se - typicky - rozsvítily, až se v šeru začínala orientovat, takže ji to překvapilo a na dobrou minuty oslepla, tudíž se musela rukou zapřít o zeď a semknout pevně víčka, aby nepříjemné jiskry a bodání ustála bez ztráty rovnováhy a případného vášnivého polibku se zemí.

Znovu otevřela oči a zamrkala, aby si přivykly po předchozích šocích. Po zmizení bílých skvrn vykročila a rozhodla se za příští zatáčkou zamířit do Velké síně. I přesto, že se okolo ní ta černá neprostupná mlha zase jednou stahovala a ubírala jí životní energii, a přesto, že snad ani neměla hlad, někde tam vzadu si namlouvala - rozhodně jen namlouvala - že by ji snad u večeře mohli postrádat. Když už nikdo z Nebelvíru, alespoň Luna by si mohla všimnout. Doufejme. Zabočila doprava a ani si neuvědomovala, že jde na špatnou stranu.

Hezká bruneta na obraze měla zelené oči a opět se usmála.

Vlastně by se jí tyhle věc měly vyhýbat, nemá si na co stěžovat. Škola jí jde dobře; má velkou milující rodinu; bratry, kteří ji brání; přátele, kterým může bezmezně důvěřovat.

Další zatáčka doprava - zelenooká bruneta z hnědého zátiší právě hleděla kamsi za svůj pozlacený rám napravo.

Ale pořád tu bylo, něco, co jí chybělo; objetí - dobře, obejmout ji mohl i Ronald, ale to nebylo přesně to, co potřebovala. Potřebovala někoho, s kým mohla trávit dny a večery přesně jako právě takovéhle. Zoufale jí někdo takový chyběl. A sex. Ten jí taky zoufale chyběl. Přezoufale.

Asi se ptáte, kde se tady dá najít klidné místo pro intimní chvíle. Na hradě plném lidí. Ale když víte (z Pobertova plánku, samozřejmě) kam máte jít a kde hledat, zas tak těžké to není. Opět zabočila doprava a očima spočinula na brunetě v pozlaceném rámu.

Zastavila se.

Výborně, takže chodí v kruhu.

„Zatraceně," zaklela a rozhlédla se.

Jiný směr? Nemyslitelné.

K jejímu štěstí ale byly tohle přesně ty chodby, kterým se doteď vyhýbala. Byly začarované bloudivým kouzlem. Nepozná jiný směr, ani kdyby se na něj dívala. Hůlka taky nepomůže. Prostě uvidí jen zeď. Takže teď buď bude čekat, až půjde někdo náhodou kolem - tím spíš větší hypogrifina, když na náhody nevěřila - a kouzlo se tak automatický zruší, nebo si vzpomene, co jí Grangerová říkala o tom, jak se odtud dá dostat. Znovu vyrazila do kroku - ne že by jí to k něčemu bylo, žeanojaksi, ale stát na místě bylo ještě míň platné. Když bude pochodovat, třeba uvidí to ‚něco', co ji odtud dostane.

Zatáčka vpravo.

„Teplo rozhodně vypadá jinak," oznámila prázdné chodbě okolo sebe, když se zachvěla pod náporem studeného větru profukujícího dírou pod parapetem.

Zakouzlila na sebe ohřívací kouzlo.

„Tak to už je jiná," promluvila opět sama k sobě a pomyslela si něco o schizofrenii. Zabočila doprava a prohlížela brnění, podlahu i stěny, jestli ‚něco' neuvidí.

V tom bude rozhodně nějakej fígl. Někde se něco musí zmačknout nebo -

„Ale, ale, Slečna Weasleyová," ozvalo se někde za ní hluboce a ‚Slečna Weasleyová' málem leknutím opustila Ginny. Pevně stiskla víčka k sobě, aby uklidnila leknutím vyplašené srdce, a když je otvírala, otáčela se za sebe na -

„Profesore Snape," vydechla a začínala se jí zmocňovat lehká hysterie.

To je prostě horší, než hrozné.

„Já… er… víte… jsem… já jsem-"

„Někde, kde nemáte vůbec co dělat," dopověděl mrazivě za ni a postoupil o tři kroky k ní. Ne že by to z těch tří metrů něco bylo, ale on dokázal být děsivý i ze třicátého patra. A to na vás nemusel padat.

„Jako zkušená šesťačka, slečno Weasleyová," jak v čem, „byste měla vědět, kam je a kam není studentům vstuppovolen ."

Jak se dostal na vzdálenost jednoho metru?

„A- ano pane," vykoktala odpověď a polkla sucho, které se jí dralo na jazyk. Odkašlala si, aby ho zahnala a pokračovala: „Samozřejmě, že to vím, pane. Ale nějak jsem se zamyslela a… no… víte…" octla se úplně v prdeli.

Udělal další dva kroky k ní a sehnul se tak, aby jejich oči byly ve stejné výšce.

„A zabloudila?" zeptal se tlumeně a jeho hluboký hlas zjitřil všechna její nervová zakončení

(Proboha, vždyť ona je téměř vzrušená.!!!.)

Nádhera. Takže se ztratila a ještě - protože jí ten sex vážně chybí - ji vzrušuje Snapeův hlas. Úchvatné.

Znovu si odkašlala.

„Tak trochu," promluvila přiškrceným hlasem a čekala, co se bude dít. Ale co se dělo, to vážně nečekala.

Severus se k ní naklonil blíž a přitiskl svá tenká, ale perfektně krojená, rudá ústa s jemnou, smyslnou vlnkou uprostřed horního rtu, na její malinové rty. *

Bylo to velmi příjemné, jak shledala její - jistě pomatená- mysl, když zavřela oči a chystala se poddat se tomu teplému dotyku, když jí levou rukou zajel do vlasů a přerušil spojení jejich rtů.

„Jen trochu, slečno Weasleyová," spíš konstatování, než otázka, podpořené zvednutým levým obočím.

„Ehm…" zahmkala kladně v odpověď a chtěla- li něco dodat, měla smůlu, neb Severus opět spojil jejich rty. Tentokrát byla veškerá váhavost pryč. Ve chvíli, kdy se jazykem dostal mezi její rty, mu ovinula ruce kolem krku a vyšla mu vstříc svým jazykem. Položil jí pravou ruku na kříž těsně nad pozadí. Přitiskla se k němu celým tělem - rozhodně se pomátla - a zamručela proti jeho ústům, když jí palcem levé ruky přejel po čelisti. Jejich jazyky se spolu mazlily a hladily se, jako když přejíždíte rukou po hedvábí.

Pomatená. Magor.

„Ne, jmenuji se Severus, slečno Weasleyová."

 

 

„Severusi?" ostrý ženský hlas proťal ticho chodby, pochodně zablikaly a všechno se ponořilo do tmy.  

Výpadek elektřiny?

„Tak slyšíš?" šťouchnutí do boku.

Chtěl se otočit, ale nemohl se pohnout. Zase. Měl déjá vu, ale černou kočku nepotkal.

„Jaká Weasleyová?" hlas začínala poutat panika. „Napřed Láskorádová, teď Weasleyová. Tím hůř, že Ginny už je po smrti," ozvalo se nad ním tiše.

Zatahání za nos ho konečně probudilo.

„Tak slyšíš?" to už bylo téměř hysterické.

Otevřel oči a na tvářích ho zalechtaly její kudrny, když se odtáhla, aby na něj nehleděla ze dvou centimetrů.

„Jaká Weasleyová? Kolikrát ti budu opakovat, že jsem Hermiona? Nejsi tak trochu senilní?" zeptala se bruneta vedle něj.

„Cože?" zeptal se zmateně.

„Severusi, na co myslíš?" zeptala se zamračeně.

„Na lásku a jak jsou drahý prasata," odpověděl stále ještě trochu znepokojený z dalšího snu ‚takového' druhu a jal se vymotávat z postele.

Hermiona si pobaveně odfrkla.

„Aha, takže zakládáme farmu?"

„Nesnaž se být vtipná, nejde ti to," konstatoval a než se stihl otočit, aby se podíval, jak reaguje, zasáhl ho do hlavy polštář.

„Ty jedna…" zvolal a v mžiku ji za doprovodu jejího „Uáááá!" uvěznil pod sebou.

Smála se a snažila se mu vytrhnout, Oči jí zářily a její smích mu zahříval srdce. Miloval ji tak moc, až ho to bolelo. Znovu se zasmála a a pokusila se ho polechtat na žebrech - jako by nevěděla, že není lechtivý. Křivě se usmál a její další pokusy o protest nebo útěk utopil ve svém  polibku.

 

 

 

* Za popis Severusových rtů děkuji Saře

Citát o lásce je oblíbená věta mojí babičky

A kdyby Ginny pořádně poslouchala, věděla by, že měla tu brunetu pohladit po nose. Ach jo

Komentáře

Vytvořeno 17.01.2011 23:17:33 | Poslední změna 17.09.2013 19:46:23
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one