1.

Lamka má narozeniny


Severus necumlá mentolky, jedině pěkné holky

 

Tak mě po dlouhé době zase znásilnila múza. Přišla za mnou do postele a povídá: „Tohle napíšeš a dáš to Saře k narozeninám. ‚Ne' neberu jako odpověď. Na." mrskla křídly a byla v háji. Mrcha.

Takže já Ti, Ty moje pitomé děcko, přeju všechno štěstí na světě, všechnu lásku, všechno zdraví, svatou trpělivost, ďábelskou vášeň, tolik znásilnění od múzy, kolik budeš chtít a splnění všech Tvých přání.

Proč všechno? Protože to zpeněžíš, až to budeš prodávat. J

Severus posílá pac a pusu. A jednu blechu.

P. S.: Zdravíme Čika s Piškotkou

P. P. S.: Snad Tě tahle hrůza nezabije

P. P. P. S.: Není to ‚Alternativní vanilka', jak jsem slibovala, ale trocha tam taky je

P. P. P. P. S.: A taky Ti to věnuju k našemu opomenutému ročnímu výročí, drahá lamko

P. P. P. P. P. S.: Je to od srdce

P. P. P. P. P. P. S.: A laskavě se vyfotíš úplně ve všem, co doma máš, abych já kráva nemusela hledat těla a vlasy a obličeje jak nebil celý odpoledne. Díky


**************************

 

Vtrhla do jeho kanceláře (A/N: Umí -li někdo vtrhnout se zdvořilým zaklepáním a „Mohu dál?") jako pověřená osoba od právnické firmy Chadwick & Walters zabývající se jak kouzelnickým tak mudlovským právem, která ho zastupovala. Chtěla projednat záležitost ohledně prodeje jeho pozemků v severním Irsku.

Měla dlouhé blond vlasy stažené do vysokého drdolu a zajištěné hnědými tyčkami. Velké modré oči kryly elegantní dioptrické brýle bez obrouček s maskovacím kouzlem, takže aby si jich člověk vůbec všiml, musel být, jako on, seznámen s tím, že vůbec existují. Štíhlé tělo halila bílá košile zakasaná do úzké černé sukně ke kolenům doplněná jednoduchými černými lodičkami do špičky s nízkým podpatkem. Ve výstřihu košile, která byla rafinovaně rozepnutá tak, aby dovolovala jen pomyšlení na to, co se skrývá uvnitř, se houpal na rudé tkaničce hadem obtočený zlatý křížek s rubínem. Toliko k modré a bronzové s orlem k Havraspáru, žeanojaksi.

Už tu byla půl hodiny a on ji stále ostentativně ignoroval, když vykřikla a on udělal kaňku na pojednání o rozdílech mezi vlkodlaky a zvěromágy.

„Profesore Snape, to nemůžete myslet vážně!" odtrhla pohled od dokumentů ve svých rukou a tváře jí slabě zahořely. On se na ni jen zamračil, vysušil skvrnu hůlkou a dál pokračoval ve své práci. Ve škrtání.

„Ten pozemek vám bude vydělávat velké peníze, nechápu, proč se ho chcete zbavit.

Ignorace.

Přešla k jeho stolu, za kterým seděl, opřela se o něj dlaněmi a naklonila se k němu. Kříž na jejím krku se zhoupl mezi jeho skloněnou hlavou a pergamenem. Odložil brk, zvedl k ní hlavu, opřel se do křesla a přehodil elegantně nohu přes nohu s rukama na opěrkách.

„Rozmyslete si to pořádně," vyslovila zřetelně a potichu každé slovo.

Severus polknul a kmitnul pohledem do jejího výstřihu.

Ten krb ale hřeje.

Nervózně se na židli ošil a odkašlal si.

„Slečno Láskorádová, buďte tak laskavá a neříkejte mi, co mám dělat. Dovolím si poznamenat, že jsem natolik inteligentní, abych celou záležitost řádně promyslel i bez vašeho pokynu," zhluboka se nadechl, aby nabral vzduch pro další její ujištění, že ten tupec tady vážně není on, když ucítil měkkou vůni, která dělala něco divného s jeho smysly. A nejen se smysly.

Opět se ošil a posunul se po sedátku blíže ke stolu.

„Slečno Láskorádová-" vyschlo mu v krku. Merline, zač mě trestáš? A/N: Já v tom prsty nemám.

„Profesore?"  A/N:A Merlin je pasé. Tsé

„Byla byste tak laskavá a…"

 „A?" pobídla ho netrpělivě, když pár vteřin mlčel.

„A naklonila se blíž?" zeptal se chraplavě.

Luna nechápavě nakrčila čelo, ale udělala, co jí říkal.

Asi škrkny.

Prohlédl si její plné narůžovělé měkké rty. Líce měla lehce zbarvené ruměncem, jak se před chvílí rozčílila.

„Co používáte za parfém?" zeptal se náhle a pro Lunu naprosto scestně. Pro Lunu.

„Hypnose, mudlovský výrobek. Hlavní složka je Vanilka. Proč se ptáte?"

„Vanilka, říkáte?" zeptal se zamyšleně s pohledem někam nad její hlavu. „To už jsem někde slyšel. A cítil…"

Zaostřil zpátky na Lunu a na její zvednuté levé obočí naznačující otázku. Než ji ale stihla vyslovit, narovnal se, aby na ni dosáhl, a přitiskl své rty na její.

Byly na dotek ještě hebčí, než vypadaly. Měkké a chutnaly po čokoládě. Ten dotek, lehký a jemný jak andělský vítr (vždyť od anděla), byl zároveň ďábelsky hříšný. Vzal její hlavu do dlaní a cítil, že po počátečním šoku mu začíná svými rty vycházet vstříc.

Zapletla mu prsty do vlasů. Severus se postavil, aby se k ní alespoň trochu přiblížil a nemusel obcházením stolu přerušovat polibek. Jazykem se vklínil mezi její rty a dostal tak šanci vyplenit její ústa. Pravou rukou přejel po levé straně jejího hrudníku podél ňadra a levou zapletl do vlasů. Zasténala proti horkosti jeho úst; vášeň byla spalující. Nevnímala nic kromě jeho úst. Kolem by mohlo projít hejno chropotalů a ona by si jich nevšimla. A bylo jí to jedno. I to, že stojí nakloněná nad stolem v tak nepohodlné pozici a líbá někoho, kdo tvrdil, že škrknu udělá z ní, jestli mu ještě jednou řekne, že ty neexistující výplody její pochybné mysli mají city; jí to bylo úplně šumák. Doslova. A šuměl všude okolo.

Vážně, TOHLE budou škrkny.

„Ne, jmenuji se Severus, slečno Láskorádová."

 

„Severusi?" ostrý ženský hlas zazněl a okolo něj se rozprostřela tma.

Kdo zhasnul?

„Tak slyšíš?" zatřesení ramenem.

Chtěl se otočit, ale nemohl se pohnout.

„Jaká Láskorádová?" hlas nabral na intenzitě. „Já ti dám Láskorádovou, až z tebe budou chlupy lítat…" ozvalo se nad ním tiše.

Zaťukání na čelo ho konečně vrátilo zpátky do reality.

„Tak slyšíš?" to už bylo téměř hysterické.

Otevřel oči a musel zamrkat, když ho do očí udeřil sluneční svit.

„Jaká Láskorádová, já jsem přece Hermiona," hleděla na něj nechápavě bruneta s kudrnatými vlasy sedící vedle něj na posteli.

„Cože?" zeptal se zmateně.

„Jak ‚cože'? Ty tady na mě vykřikuješ ‚vanilka' a ‚Láskorádová', to já bych se měla ptát tebe," hleděla na něj a přitom se mračila.

Jak moc byla krásná, když byla rozčílená, si nikdo nedokázal ani představit. A to se mu brunety nikdy nelíbily, než přišla ona v té své černé sukni a rudé halence do ředitelny a chtěla vědět, proč jí neustále hází klacky pod nohy jako nové ministryni kouzel. Stejně toho o rok později musela nechat, protože vztah ministryně a ředitele Bradavic byl proti veřejným zájmům. I tak ale prosadila pár zákonů potírajících nenávist vůči mudlorozeným. Nebo spíš učinila opatření, aby se žádný další Voldemort nemohl dostat tak lehko k moci.

Posadil se, natáhl k ní ruku a zátylek si ji přitáhl k sobě.

Těsně před tím, než se jejich rty spojily, proti těm jejím zašeptal: „Miluju tě."

 

 

 

Je mi jasný, že pomsta mě nemine

Komentáře

Vytvořeno 02.01.2011 23:42:40 | Poslední změna 07.01.2011 05:30:07
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one