9.Noční můra




„Řediteli, to ani, kdyby ta banda uměla jako Salazar Zmijozel! Nebudu nikomu dělat chůvu," už tak to dělám dvanáct hodin denně.

„Ale Severusi, no tak. Dostaneš zaplaceno za přesčas," zkoušel osvědčenou metodu Albus Brumbál, žmoulajíce konec svého bílého vousu.

„Kdo pojede?" Zeptal se rezignovaně muž sedící před velkým psacím stolem v ředitelně v čalouněném křesle.

„James Sullivan z 3. ročníku Mrzimoru, Claire St. Jamesová ze 4. ročníku, Adam Klein z 5. ročníku Havraspáru, Ginny Weasleyová z 6. ročníku, Hermiona Grangerová ze 7. ročníku Nebelvíru a Draco Malfoy ze…"

„Draca Malfoye znám, není třeba vysvětlovat," utnul profesor ředitelův výčet. „Kdy to začíná, jak dlouho tam budeme, kdo za mě převezme moje hodiny a kdo pojede další ze sboru?"

„Na soutěž v lektvarech se přenesete krbem z mojí kanceláře v dnes po večeři kolem půl sedmé a vrátíte se následující pátek ráno. Tvoje hodiny si vezmu na starosti já a z učitelského sboru pojedeš ty."

„To mě hodláš zahrnout zlatem, když tam budu týden sám s bandou nevděčných malých …"

„Ničím tě zahrnovat nebudu, prostě tam pojedeš a dostaneš peníze za přesčas." Odvětil Brumbál nekompromisně, ale klidně.

„Ti trollové už vědí, že tam pojedou?"

„Odcházeli pět minut před tím, než tys přišel. Původně jsem měl v plánu vzít to z jednoho lektvaru načisto, ale vzhledem k tomu, že jsme na tebe čekali dvacet minut a tys pořád nešel, oznámil jsem jim to sám a propustil je na snídani."

Mávnutí rukou.

„Přeháníte. Když mě teď omluvíte…"

„Neomluvím, ale můžeš jít na snídani do velké síně se mnou."

Jaká čest.

„Já to slyšel."

 

 

Když se Hermiona dostala v pátek ráno do společenské místnosti, setkala se s profesorkou McGonagallovou. Viděla jen na jedno oko, to druhé šetřila na důchod. Přece už cestu na snídani zná poslepu, a kdyby zabloudila, dav ji tam donese. Až si vypije kávu, bude schopná alespoň poslouchat Rona.

„Hermiono, tady jste. Se slečnou Weasleyovou," ukázala hlavou k Ginny, která už čekala u portrétu, „půjdete okamžitě do ředitelovy kanceláře. Nejde o nic vážného, jen si na příštích sedm dní nic neplánujte." S tím se s ní rozloučila a zamířila pryč ze společenské místnosti.

Hermiona viděla na obě oči, aniž by měla kávu. K čertu s důchodem.

„To by mě teda zajímalo, o co jde." Prohlásila Ginny, když vyšli za McGonagallovou.

„Nic si neplánujte. To zní, jako by nám chtěl za něco dát trest." Přemítala Hermiona nahlas.

„Ale zase když nejde o nic vážnýho…"

„A hlavně, co jsem udělala, že za to jdu do ředitelny?"

No jedna věc by se určitě našla, ale není možné, aby o ní ředitel věděl. Snape by se jistě rád pochlubil, ale řediteli asi těžko, to by letěl rychleji než Harry na kulovém blesku.

Když došly ke kamennému chrliči, kde kromě Draca Malfoye čekalo ještě pár dalších žáků z nižších ročníků, vyvstal další problém.

„My nemáme heslo." Zkonstatovala Hermiona.

„Grangerová," protáhl líně Malfoy, „já vždycky věděl, že ti to pálí."

Už tak brzo po ránu může být tak nechutně nepřímený. Za co…

Dřív než stačila Hermiona něco odpovědět nahlas, otevřely se dveře k točitému schodišti a za nimi se objevil Albus Brumbál.

„Pojďte dál," pokynul jim, vydal se nahoru do své kanceláře, a když se za posledním studentem zavřely dveře, usadil se za stůl.

„Prosím, posaďte se. Počkám na vysvětlení, proč jsem vás pozval, na profesora Snapea." Ukázal na šest židlí vprostřed místnosti.

Och bóže. Tak brzo po ránu a už mě bude otravovat, no to je tedy vážně krása. Kdybych tak měla už to kafe…

Jediný, kdo se tvářil samolibě, byl Malfoy.

Po ránu mám ještě větší chuť mu vrazit, jenom když ho vidím.

„To bude jistě něco zajímavého, jestliže čekáme na profesora Snapea."

Oh, proboha zmlkni.

Ředitel se uchechtl, ale rychle to zamaskoval mírným kašlem. Hermiona jenom doufala, že má vždycky ve Velké síni dost práce.

Jabka, hrušky… Oh né, už je to tu zase, zaúpěla v duchu Hermiona.

Vždycky, když neměla o čem přemýšlet, napadla ji tahle proklatá slova. Jabka, hrušky. Jak to dokáže být protivné, když vás to napadne několikrát během dvou minut.

Kafe. Jabka, hrušky. Kafe…

Minuta.

Kafe. Jabka, hrušky. Kafe…

Dvě minuty.

Kafe. Jabka, hrušky. Kafe…

Tři minuty.

Kafe. Jabka, hrušky. Kafe…

Čtyři minuty a ten proklatý netopýr nikde. Já chci kafe.

Kafe. Jabka, hrušky. Kafe…

Pět minut.

Kafe. Jab-

„Profesor Snape má pravděpodobně něco na práci. Vyřešíme to tedy bez něj, prozatím. Všichni jak tu sedíte, máte od vás z ročníku nejlepší výsledky v lektvarech. Mezi panem Malfoyem a slečnou Grangerovou se nelze rozhodnout, proto jsem vás vybral oba dva. Lépe pro nás. Kouzelnické společenství pořádá vždy jednou za sedm let soutěž mezi školami v lektvarech od třetího do sedmého ročníku. Dnes večer o půl sedmé se spolu s profesorem Snapem -"

No já se snad picnu, ráno a ještě večer.

„- odletaxujete z mojí kanceláře na Bristolskou universitu čarodějných umění. Přesný průběh soutěže se dozvíte na místě. Sbalte si věci na týden, -"

NE, já se picnu určitě. To je snad sen. Ne, to je noční můra. Týden se Snapem.

„-vracet se budete příští pátek ráno. Zameškané učivo vás nechají učitelé doučit se, nemějte obavy. Má někdo dotazy?"

Všichni byli ohromeni kulometným ražením ředitele tak brzo ráno, nikdo nevypadal, že by se chtěl ptát. Ani Hermiona, kupodivu.

„Tak tedy vám přeji příjemné ráno a dobrou chuť. Uvidíme se dnes po večeři. Dobrý den."

 

Když se o patnáct minut později objevil Snape ve Velké síni, jeho nálada byla mírně řečeno příšerná.

Těšíte se? Příštích sedm dní bude sranda.

Taky vám přeju překvapivé ráno.

No jo, pořád.

„Helminono, podej mui pfosím fus."

„Rone, u každýho jídla ti budu vysvětlovat, že na mě LASKAVĚ nemáš prskat?" Odsekla Hermiona, praštila džbánem s džusem před Rona a setřepala z rukávu kus předžvýkaných míchaných vajíček.

Počítáte mezi své přátele zvláštní individua, slečno Vanilková.

Nechtějte, abych já komentovala vaše, pane Otrávený.

Severus upil ze své ranní kávy. Hermiona nabodla na vidličku kus SVÉHO míchaného vajíčka.

To taky nechci.

Nechápu, proč jste mě vybral na tu soutěž, když jste vždycky tvrdil, že jsem otravná šprtka.

To, že jste otravná šprtka, nepopírám, ale za to, že jedete na soutěž, poděkujte řediteli. Ten vybírá nejlepší kandidáty. Ostatně, já jsem mu už poděkoval.

Takže až přijdu k úrazu vaší rukou, je vlastně ředitelova vina.

Tak nějak.

Nebude lepší do pátku uzavřít příměří?

„Hermiono, dělej, za deset minut máme hodinu."

Chvilku nevěděla, kde je a dívala se na Harryho jako spadlého z višně. Když se vzpamatovala, hrábla po tašce s učebnicemi a pádila k východu z Velké síně, div že nezakopla o prvňáka, který si zavazoval boty.

Nebude, ale když si to přejete, tak domluveno.

Domluveno.

 

 

„Já jenom doufám, že ten týden ve Snapeově milé společnosti přežiješ ve zdraví," byla Harryho reakce, když jim Hermiona oznámila „radostnou" novinu při kouzelných formulích. Ron to bral poněkud tíživěji.

„To nejde, to prostě nejde. Celý týden…" Rozčiloval se a vehementně při tom mával hůlkou.

„Ty si stěžuješ jenom proto, že ti nebude mít kdo dávat opsat domácí úkoly. Prostě to týden budeš muset beze mě vydržet."

„Tím jsem chtěl říct, že jsi prostě nepostradatelná."

„Jasně, jasně"

 

 

„Hej, Hermiono, jdu se sbalit, ať to stihnu, jdeš taky?" Zastavila ji Ginny před velkou síní o přestávce na oběd.

„Harry, vem mi něco na jídlo," poprosila kamaráda a vydala se za Ginny do věže.

Když otevřela šatní skříň, nebylo jí jasné, co si vůbec má vzít sebou.

Ber to prakticky. Spodní prádlo. Sáhla do šuplíku, vytáhla namátkou a praštila s tím do kufru.

Hygienické potřeby. V koupelně posbírala pár lahviček a uložila tašku k prádlu.

Něco na denní nošení, pár triček, kalhoty, sukně, školní hábity, svetr…

Něco slavnostnějšího, kdyby náhodou, černé šaty.

Kabát, kdyby nějakého blázna napadlo jít ven v takové zimně.

Rozhlédla se po pokoji.

Boty. Tenisky, nějaké lepší a trepky.

„Zlato, budeš to tu muset vydržet sám be ze mě. To zvládneš, viď že jo, ty chlupáči," promlouvala k zrzavému stvoření v křesle. Kocour mňouknul na srozuměnou a nechal se dál drbat.

„Promiň, že to tak trvalo, ale nemohla jsem se rozhodnout, kterou noční košili si mám vzít, jestli tu úplně teplo nebo tu druhou." Omlouvala se Ginny, když dorazila ke křeslu, kde čekala Hermiona.

A to by mě zajímalo, v čem budeš spát ty, plácla se Hermiona v duchu do čela.

„Počkej na mě, já jsem si tu svoji zapomněla přibalit." Už se chtěla rozběhnout zpátky po schodech, když ji Ginny chytla za ruku.

„Už musíme jít, uděláš to po večeři."

 

 

„Slečno Grangerová, začínám mít pocit, že vás pan ředitel vybral na soutěž omylem, jste hrozně pomalá."

Neotravujte mě.

A budu.

Uzavřeli jsme mír.

Ale mně se nechtělo a navíc, platí až od večera.

Blá, blá, blá…

„Pane Longbottome, jak je možné, že přidáváte kůži z hřímala, když na lektvar proti spáleninám není tato přísada potřeba?"

„Já…"

„Správně, ano vy a vaše kolej přichází za vaši nepozornost o pět bodů."

Doufám, že v Bristolu nebude fungovat odpočet bodů, nebo se vrátíme v mínusu.

Držím si pěsti, aby ano.

„Pane Pottere, vy neumíte číst?"

Zlý pohled.

„Přečtěte sedmý řádek. Nahlas."

„Kořen aloe vera přidat pět vteřin po listu mandlovníku…" Harryho hlas se vytrácel, jakmile pochopil, co udělal.

„Tak proč jste málem přidal aloe vera pět vteřin PŘED mandlovníkem?"

„Ehm…"

„Já vám řeknu proč, protože si pletete pojmy před a po. Srážím Nebelvíru pět bodů."

Byl jen nepozorný!

A pravděpodobně vám mohl způsobit velmi nehezké puchýře.

A to byste nechtěl, protože…?

Protože bych se za vás na té zpropadené soutěži musel stydět.

Oh né, vy byste se někdy styděl? A ještě k tomu za mě? Nevěřím.

Neštvěte mě, nebo se podívám na váš lektvar.

Nemám s tím problém, jelikož mám hotovo.

„Slečno Grangerová, na co čekáte?"

„Na konec hodiny."

„A proč nepracujete, chcete-li na konci hodiny dopadnout dobře?"

„Mám už hotovo."

„V tom případě," přešel ke kotlíku, „můžete začít znova. Evanesco." Mávnul hůlkou a všechno bylo pryč.

Hééééééééééééééééj, to není fér, to nemám šanci stihnout!

Chtěla jste to, máte to mít. 1:0.

Já bych toho chtěla a nemám.

To mi povykládejte.

Svoje esa si nechávám v rukávu.

Hermiona se tedy dala znova do práce, po deseti minutách, kdy byla už na čtvrtém řádku postupu., zazvonilo.

„Odevzdejte mi vzorky a ukliďte po sobě. Špatně, pro Pottera jinak: Naberte vzorky, obsah kotlíku nechte zmizet a doneste mi vaše práce. Snad mě Potter už podruhé nezklame."

Bože, těch keců …

„Slečna Grangerová tu zůstane po hodině."

No to jsem to teda dopracovala.

Co teprve já.

Jak říkám, noční můra

Hermiona nechala zmizet obsah svého kotlíku, vzala si brašnu na rameno a nakráčela ke katedře.

„Vzhledem k tomu," protáhl líně Severus, „že jste neodevzdala dnešní práci, je vám známka jasná, předpokládám."

2:0

„Pro vaši informaci, já jsem se stihla pojistit. Neriskuju nikdy bez zadních vrátek." Vrátila mu Hermiona a položila na stůl lahvičku se svým lektvarem na spáleniny.

Máte v tom nepořádek, 1:1.

„Nashledanou, PANE PROFESORE." Ostentativně zdůraznila posední dvě slova a provokativně pomalu odcházela ze třídy.

Severus jen ohromeně sledoval celou scénu.

To si vypijete.

Díky, nemám žízeň.

Do pátku ji mít budete, nemám obavy.

Já taky ne.

Vždycky musí mít poslední slovo.

Vítězný smích a zaklapnuté dveře.

 

„Hermi, za pět minut tady?" Zeptala se po večeři ve společenské místnosti Ginny.

„Jasně."

Když přišla Hermiona dolů do společenské místnosti, Ginny se právě loučila s Harrym. Nutno říct, že se loučili, jako by se neměli vidět rok a ne týden.

„Herm, tak se měj pěkně," objal ji Ron až moc pevně na to, že to byl jenom kamarád.

„Děkuju a ty se snaž napsat sám domácí úkoly." Usmála se na něho a pustila ho.

„Blá, blá, blá."

„Přežij Snapea a vrať se v jednom kuse. Snad tě nepřetrhne." Loučil se pro změnu Harry a taky ji objal. Trochu míň pevně.

„Měj se, Harry. Ginny, už musíme jít, máme tam být o půl sedmé, tak ať se nečeká na nás."

„ Vzala sis tu košili?"

„Sakra, já se na to…" Zaklela Hermiona. „Počkej na mě, hned budu zpátky," volala, když vybíhala schody.

Rozrazila dveře do ložnice a vrhla se ke skříni. Nic. Jenom teplé pyžamo, ve kterém by jí bylo horko. Pod peřinou by měla mít to dnešní.

Sakra, není. Co já si vezmu.

Zběsilé pobíhání po pokoji. Koupelna, skříň, postel, pod postelí, v křesle, pod kocourem… Nikde.

No jo, holka, tak se modli, abys v noci nemusela na záchod, protože jestli tě někdo uvidí v tomhle, tak si o tobě bude myslet bůhví co. Růžová na tomhle kusu prádla není to nejhorší, i když je to jenom lem.

Župan!

Tryskem do koupelny, jen tak tak stihla přeskočit Křivonožku, který zcela náhodou ležel vprostřed pokoje.

Zatraceně, už je pryč. Že jenom skřítkové svoji práci dělají tak dobře. No nic, prostě hold večer nebudeš pít, aby se ti nikam nechtělo.

Když celá udýchaná nechala před sebou levitovat svůj kufr až do ředitelny, jenom se modlila, aby nebyly s Ginny poslední.

„Slečno Grangerová, zapomněla jste si sadu laků na nehty nebo co, že vám to tak dlouho trvalo."

Ani chvilka klidu, nikde. Já se vážně, ale doopravdy picnu. A před váma, snad dáte ostatním pokoj.

Silně pochybuju, už sem viděl horší věc, než je zhrzená studentka, která se.. Jak to bylo… picla.

Já vám dám zhrze-

„Slečno Grangerová, vaše kufry pošleme napřed. Kdybyste dovolila," přerušil ji Snape a utnul tak její vzteklý výlev. Vzal její i Ginnin kufr a postavil je do krbu. Když si od ní bral rukojeť, zavadil svými prsty o její. Měl studené ruce. Nebo ona teplé. Vyděšeně se mu podívala do očí, tvářil se zamyšleně.

Nabral hrst letaxu, vhodil ho na kufry a zvolal „Bristolská univerzita!" Otočil se a přejel všechny pohledem, u Hermiony zůstal a pořád ji pozoroval tím zamyšleným pohledem.

Brumbál mluvil a Severus pořád přemýšlel a přemýšlel a přemýšlel.

Brumbál mluvil a Hermiona pořád čekala a čekala a čekala.

„… štěstí. Profesore, jděte prosím první, já vám žáky pošlu." Oslovil Snapea Brumbál.

Pohlédl na Brumbála a chvíli mu trvalo, než přišel na to, co se po něm chce.

„Ehm… Jistě… Takže… Na shledanou za týden, řediteli." Odpověděl ještě trochu mimo sebe.

Když zmizel v záplavě zelených plamenů, profesor Brumbál přešel od stolu ke krbu.

„Takže půjdeme od nejmladších. Vždy po jednom, prosím, pane Sullivane…"

Postupně zmizeli všichni, zůstala už jen Hermiona a Malfoy.

„Grangerová, dámy mají přednost, tak si pohni," řekl znuděně Draco a zívnul si.

„Pane Malfoy, myslím, že vy půjdete první. Kdyby náhodou slečna Grangerová potřebovala po přenesení pomoct, určitě byste byl tak laskav." Usadil ho klidně Brumbál.

„Ani ve snu." Prohlásil tak, aby ho bylo co nejmíň slyšet, ale vydal se ke krbu.

„Říkal jste něco?" Zeptal se Brumbál vševědoucím tónem.

„Ne, pane řediteli. Na shledanou." Odpověděl, jak nejrychleji uměl a zmizel v plamenech.

„Hermiono, přeji vám hodně štěstí. Na shledanou." Rozloučil se s ní podáním ruky.

„Děkuji, na shledanou." Podala mu ruku Hermiona, vstoupila do krbu a přenesla se za ostatními.

Komentáře

Vytvořeno 24.09.2009 22:41:54 | Poslední změna 24.12.2010 01:43:23
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one