8.Zas a znova




Neodcházej…

Zas a znova a znova a zas, zas a znova a znova a zas.

Hermiona se s trhnutím probudila. Bylo něco kolem půl třetí ve čtvrtek ráno. Šeptaná slova ji vyvedla z míry natolik, že si ani neuvědomila, že má peřinu na zemi.

„Zatraceně!" Zaklela tiše, když se nakláněla přes postel a podávala si přikrývku a při tom se bradou bouchla o kraj postele.

Tiše, ale dost výrazně na to, aby si uvědomila, že to, co ji vzbudilo. Nebyl ani tak hlas, jako spíš to, že se nemohla rozhodnout. Zase.

Zas a znova a znova a zas, zas a znova a znova a zas.

Z nějakého neznámého a iracionálního důvodu si nebyla v tom snu jistá, jestli chtěla odejít nebo zůstat. Co by se stalo, kdyby zůstala? Třeba by od neděle mohla v klidu spát a ne se každou hodinu a půl budit s pocitem, že to udělala špatně.

Rezignovaně vstala z postele, protože dnes, jak si uvědomila, když nemohla dvacet minut zabrat, už asi neusne. V tichosti se převlekla do školního hábitu, vzala si učebnice, sešla do společenské místnosti a posadila se do křesla naproti oknu.

Rozhodnutí. Alea icata est. Jak řekl Caesar. Kostky jsou vrženy.

Měla jsem tam zůstat. Třeba by to bylo jinak.

A co by bylo jinak? To, že by ses ráno vzbudila nalepená mu bůhví čím na bůhví čem a chovala se jako zamilovaná? Řekni mi, ale opravdu upřímně, co bys mu ráno řekla? „Ahoj miláčku, jak ses vyspal?" Nebo by ti bylo tak trapně, že bys dělala, že spíš, dokud by neodešel do koupelny a pak se rychle vytratila? Nebylo by to potom ještě horší?

A Jak to mám asi vědět? Je pravda, že bych se asi cítila dost trapně, ale rozhodně bych-

Bys co? Nevedla myšlenkové bitvy u snídaně, neflákla sebou do hromady špinavýho listí, nevys-

Ne, nevedla bych dialogy se svou vlastní hloupou hlavou a pořádně bych se vyspala.

Díky. Takže sis tím rozhodnutím, že odejdeš, nebyla jistá. Takže počkej, proč ses teda vrátila do studené postele a nezůstala v té zahřáté?

A můžeš mi laskavě sdělit, jak to mám sakra vědět?

Strach.

Z čeho?

Z konfrontace.

S čím ty chytrá?

Když zdrhneš z něčí postele hned po TOM, tak to bývá většinou proto, že se bojíš toho, jak se ten člověk bude chovat.

Ale ty si nějaká chytrá, kdes přišla k takovým zkušenostem? Oni mi tě přidělili na odboru pro kouzelné tvory?

Velmi vtipné. Ale stejně mám pravdu.

Nemáš, ty všudylezko.

Přes okno hleděla pět hodin. Za celou dobu se pohnula jenom jednou, když jí pramen vlasů spadl do obličeje a polechtal na nose, tak ho zastrčila za ucho a nos si podrbala.

Zas a znova a znova a zas, zas a znova a znova a zas.

Když o půl osmé zasedala ke snídani u nebelvírského stolu, měla v hlavě prázdno, takže nebylo divu, že si kávu málem namazala marmeládou a na vajíčka si chtěla nalít mléko.

Vy si dáváte kávu s marmeládou?

Hermiona sebou škubla, ale pokračovala dál v chystání jídla.

Ne díky, nejsem těhotná.

Severus se nehezky ušklíbnul a upil ze své ranní kávy. U učitelského stolu bylo jinak prázdno.

Já si umím dávat pozor. Tak mi vysvětlete, proč jste si nabrala marmeládu na lžičku a právě s tou lžičkou míříte ke své kávě.

Hermiona sklopila oči ke své pravé ruce, která zastala v pohybu přesně nad hrnkem s kávou. Na lžičce se třepal kousek zářivě rudé marmelády. Tvářila se, jako by marmeládu, lžičku i hrnek viděla poprvé v životě. Když zvedla hlavu, podívala se na Severuse a pak zmateně zpátky na lžíci, teprve se jí v hlavě spojilo, co vidí, a co je na tom špatně.

„Zatraceně!" Zaklela teď už polohlasně a vyděsila tak jednoho prvňáka.

Okamžitě vrátila kus marmelády do sklenice, lžičku olízla, vrátila zpátky do kávy a z cukřenky si nandala lžičku cukru.

Jsem rád, že jsem vám ušetřil zbytečné problémy.

Ano, díky. Šlechetné. A jsem ráda, že vím, že si umíte dávat pozor.

Severusovi lehce zaskočilo a musel si odkašlat. Hermiona si pobaveně upila ze své kávy, jako on předtím.

Nebuďte drzá, nebo vám dám další trest.

Oba se, jako by byli domluvení, flegmaticky rozhlíželi po Velké síni a zkoumali každého nově příchozího.

A to konkrétně za co? Jak to odůvodníte? Potěšilo ji, že ji neoplodnil?

Severus se málem udusil kávou podruhé.

My se dnes na té chodbě jistě potkáme. Sebevědomé mrknutí a nehezký podlý úsměv.

Ďábelský úsměv a další srknutí z neomarmeládované kávy.

Těším se.

Severus se ladně zvedl ze židle a vydal se okolo jejího stolu pryč z velké síně. Když byl ve dveřích, otočil se zpátky na Hermionu, která celou jeho cestu sledovala, povytáhl levé obočí, otočil se na podpatku a vytratil se..

No to bylo ohromně dramatické.

Na vajíčka se mléko nedává.

„Zatraceně!"

 

Na obědě se Hermiona sesunula ke stolu s hlavou v dlaních. Nejenže na dnešní hodině věštění si předpověděla vlastní smrt čajovou konvicí padající ze stolu, ale na hodině přeměňování svou myš místo v klubíčko vlny proměnila nějakým záhadným způsobem v ježka obří velikosti, který zdemoloval její a sousední lavici a korunovala to tím, že když vycházela po hodině z učebny, napálila hlavou do brnění, které stálo kousek ode dveří a sesypalo se na ni.

Aspoň, že dneska nejsou lektvary.

„Hermiono, řekni mi, co ti je?" Zeptal se starostlivě Neville.

„Ale nic, ta boule za chvilku splaskne, neměj strach."

„Já nemyslím to, že ses praštila. Myslím to celkově, dneska jsi nějaká nervózní."

Nervózní je slabé slovo.

Hermiona hlasitě zaúpěla. Už je tu zas.

„Nic, jenom jsem se do rána moc nevyspala, bolely mně záda. Všechno je v pořádku."

Milosrdná lež je taky lež.

Aspoň chvilku, aspoň MALINKOU chvilku ticha, nešlo by to?

Nešlo.

Tak jdeme na to, co tam dneska máte? Pojďte do mě, ať se můžu v klidu najíst a vy si můžete v deníčku odškrtnout další nechutnou činnost pro dnešní den.

Dobrou chuť, snad vám bude chutnat a ta vaše kyselost vám nezkazí chuť.

Hermiona nevěřícně otevřela pusu. Naneštěstí v ní měla trochu kávy, kterou nestihla polknout a ta si odskočila na její školní hábit.

„Herm, nechci být nezdvořák, ale za prase, jak's říkala ráno, jsem tu já." Promluvil na konsternovanou Hermionu pobaveně Ron.

„Zatraceně!"

Nashle na chodbě.

Sbohem!

Neodcházej…

 

Po relativně klidné hodině bylinkářství, kdy se Hermiona málem řízla do prstu při krájení kořeníku mandlového, se vraceli s Harrym a Ronem do školy. Když ve třetím patře uviděla na začátku chodby profesora lektvarů, chvilku přemýšlela, kam by se schovala, aby jí nemohl dát trest. Když byly od sebe asi pět metrů, napadla ji spásná myšlenka. Přidřepla si a dělala, že si zavazuje tkaničky. Pro jistotu počkala, dokud se neztratil z dohledu a pak se vydala chodbou za kluky, kteří pokračovali v cestě i bez ní. Hrdá na to, jak s ním vyběhla, se pak pyšně usmívala celou hodinu kouzelných formulí.

 

 

 

 

Velmi dospěle jste zvládla situaci na té chodbě.

Sotva vstoupila do Velké síně na večeři, už k ní vysílal myšlenky. Snažila se ho ignorovat a bavila se s Ginny o nejnovějších drbech okolo Pansy Parkinson. Po škole se rozneslo, že prý ji Draco dal kopačky a ona za ním chodí a prosí ho o další šanci.

Hermionu tyhle řeči nikdy zvlášť nezajímaly, ale když může díky nim okázale ignorovat jednoho narušitele, proč ne.

Když si sedala na své místo, stále se bavila s Ginny, pohledem však zabloudila k učitelskému stolu. Snape seděl s vidličkou v jedné a chlebem v druhé ruce a okázale ignoroval profesorku McGonagallovou, která se mu očividně snažila něco sdělit. Když na sobě ucítil Hermionin pohled, jal se konečně bavit s kolegyní a pro změnu okázale ignoroval ji.

1:1, dobře.

Hermiona se rozhodla pro jiné praktiky. Zatímco žvýkala, si prohlížela spolužáky. V hlavě komentovala to, jestli se jí nějaký líbí nebo ne. Po pěti minutách zpozorovala, že Snape točí hlavou ve směru jejich myšlenek. Byla myšlenkami zrovna na druhé straně Velké síně, když rychle otočila hlavou k učitelskému stolu a zabodla do něj pohled.

Ostentativně dělala, že jí nemůže číst myšlenky a dala se do práce.

A profesor Snape, nejmladší z učitelského sboru.

Čekat. Drze oplácený pohled.

Jenomže nejmladší už taky zrovna není.

Vyčkávat. Nakrčené čelo.

Stáří si počká na každého.

Vydržet. Svraštěné obočí.

Černé vlasy začnou za čas šednout.

Pravá chvíle teprve přijde. Hluboká vráska mezi obočím.

Okolo očí budou vrásky.

Ten správný moment už se blíží. Přimhouřené oči.

Okol rtů začnou svaly povolovat.

Ono to přijde. Znechucené čárky okolo rtů.

Hlas začne skřípat.

Úšklebek.

Kosti začnou řídnout.

Zatnuté pěsti.

Tělo se bude ohýbat.

Zatnutá čelist.

Ženy se přestanou zajímat…

Co se má stát se stane.

Ale drzé malé holky mě nikdy nepřestanou štvát.

A máme vítěze! Děkuji.

Grangerová, vy máte takové nehorázné štěstí.

Mládí vpřed.

Přestaňte mě štvát.

Co za to?

Pusu.

Teď hned?

Severus se s nebývalou hbitostí zvedl ze židle a namířil si to okolo nebelvírského stolu.

„Kluci, já mám ještě nějakou práci, musím jít!" Vymluvila se Hermiona s rychlostí kulometu a prchala ze síně.

Když byla v prvním patře na posledním schodě, uslyšela dole pod schody kroky. Otočila se a pod schodištěm viděla stát vítězně tvářícího se Severuse se založenýma rukama. Tázavě, v jeho vlastním gestu, zvedla levé obočí a čekala, co se bude dít.

Kdo že je tu ten vítěz?

Hermiona se s elegancí kočky a s pohrdavým „Ts" otočila zpět ke schodům a pokračovala v cestě do nebelvírské věže.

Neodcházej…

Zas a znova a znova a zas, zas a znova a znova a zas.

Komentáře

Vytvořeno 24.09.2009 22:40:30 | Poslední změna 24.12.2010 01:30:32
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one