6.Hranice trestu




Konečně středa, pomyslel si úlevně muž kolem čtyřicítky a opláchl si obličej od pěny na holení. Stál v koupelně a kriticky si prohlížel vlastní odraz v zrcadle.

Mastné prameny černých vlasů mu rámovaly obličej, čerstvě oholená tvář byla ještě mírně růžová, hákovitý nos se tyčil nad úzkými rty a nad vystouplými lícními kostmi kmitaly dvě černé oči.

Co s tebou? Nevypadáš nejlíp, třeba to káva spraví.

Přešel do vedlejšího pokoje, oblékl se a vydal se na snídani.

Byl deset kroků od Velké síně, když uslyšel hlasitý smích. Otočil se pozvuku a viděl ze schodů scházet sedmáky v čele s Potterem. Vedle něho z každé strany šli jeho nejlepší kamarádi. Zrzavý Weasley zrovna vyprávěl bezpochyby nějaký velice zajímavý vtip, zatímco Potter a Grangerová se smáli.

„… no, a když se postavil, řekl: ‚Měl bych se tomu podívat na kloub'" dokončil vítězoslavně. Potter se rozesmál na celé kolo a Grangerová se musela chytit zábradlí, aby smíchy nespadla.

Jistě to bylo ohromně duchaplné.

Hermiona se v mžiku narovnala a zasekla se na schodech. Než si stihla cokoliv kousavě pomyslet, spustil.

„Jsem rád, že se vás ještě drží optimismus a doufám, že vám vydrží až do zápasu se Zmijozelem, ale nemusíte rušit celou školu svými hlasitými výlevy. Strhávám pět bodů. Za každého," dodal jakoby mimochodem.

Tohle mělo k duchaplnosti taky daleko.

Nepokoušejte mě, nebo si to za hodinu vypijete s celým Nebelvírem.

Hermiona se ihned po jeho proslovu na téma morálka vzpamatovala a vydala se na cestu na snídani.

Už se bojím. Jinak přeju dobré ráno, pohrdlivě si ho prohlédla, když procházela kolem a dál si ho nevšímala.

Harry jeho počínání radši nekomentoval, respektive nahlas se neozval, protože kdyby nahlas řekl to, co si myslel, určitě by jeho kolej přišla o všechny body na sto let dopředu. Radši si skousl jazyk a dělal, že nic neslyší. Ve velké síni si sedl za stůl a zaraženě přežvykoval snídani.

„Harry, pusť ho z hlavy. Stejně se nikdy nezmění," domlouvala mu Hermiona, zatímco si nalévala džus.

„Hm," ozvalo se jí v odpověď.

Jídlo, konečně, pomyslela se Hermiona a s chutí se pustila do vajíček se slaninou.

Dávejte si ode dneška pozor, aby to nebylo otrávené.

To mě zase chcete rozesmát?

Ne, jenom vás upozorňuju, že kdyby vám nebylo dobře, tak za to můžu pravděpodobně já.

Mně není dobře už teď a to mi nemusíte nic dávat do jídla. Stačí se na vás podívat a…

Hermiona se zasekla v půli myšlenky. To bylo asi hodně. Opatrně natočila hlavu jeho směrem. Pozoroval ji se svraštělým obočím. Chvilku přemýšlel, potom uznale přikývl a začal se bavit s McGonagallovou.

První hodiny středečního dne byly lektvary. Kluci se odevzdaně zvedli a vydali se ke sklepení. Hermiona v hlavě spřádala scénáře, jeden horší než druhý, co jí profesor provede. U snídaně to vážně přehnala. Probralo ji teprve jeho chladné: „Do třídy."

Sedla si do lavice a čekala. Přešel celou třídou a postavil se ke stolu.

„Dnes budete vařit dokrvovací lektvar. Postup je na tabuli," tak se ukažte, Grangerová.

Hermiona si jeho poznámky nevšímala a pustila se do práce. Když byla asi v polovině, dostal se Snape nějakým záhadným způsobem až k její lavici. Záhadně proto, že se jí obloukem celou dobu vyhýbal a ani si nevšiml, že ona sedí tři lavice od Malfoye.

„Slečno Grangerová, dnes jste nějak pozadu. Pan Malfoy je o dva kroky napřed a jeho lektvar vypadá taky mnohem lépe," zapředl spokojeně, když nahlížel do jejího kotlíku.

Och, tak teď jsem opravdu v depresi.

To byste měla, protože jestli si nepohnete, tak ode mě dostanete trest a strhnu vám body. Tak dělejte.

Poslední větu doplnil zlověstným zabručením, které však slyšela jenom Hermiona.

Radši už si nikoho nevšímala a pracovala. Když práci dokončila, s uspokojením si všimla, že Malfoy teprve přidává poslední přísadu. Nabrala vzorek do skleničky, vyčistila kotlík a odnesla ho profesorovi na stůl.

Když se vydala na zpáteční cestu, minula Malfoye, který se přidrzle šklebil. Vyplázla na něho jazyk a pokračovala v cestě.

„Promiňte, profesore, já jsem nechtěl," ozvalo se rádoby poníženě. Když se Hermiona otočila, aby zjistila, co se stalo, vzteky se nebyla schopná hnout. Snapeův stůl byl ulepený od lektvaru a jedna lahvička byla odzátkovaná. JEJÍ lahvička byla odzátkovaná.

„Ty jeden malej…" Vykřikla Hermiona a vytahovala hůlku. Když ji pevně držela v ruce, stála těsně u něho a tlačila mu hrot do krku. Malfoy zděšením zavřel oči a klepal se jako osika.

„To by stačilo. Grangerová, strhávám Nebelvíru dvacet bodů za to, že jste chtěla napadnout jiného studenta. Dneska večer v šest hodin si ke mně přijdete pro trest," oznámil jí suše Snape.

Naštvaně se vrátila do lavice a čekala, dokud nezazvonilo. Okamžitě po skončení hodiny se vydala pryč ze třídy.

„Hermiono! Hermiono!" Volal Harry. Když ji doběhl na schodech, chytil ji za rukáv a donutil ji, aby se zastavila. „Co ti je? Proč ses od toho nafoukance nechala rozčílit, můžeš mi to říct?"

„Já nevím. Jsem dneska nějaká naštvaná. Moc jsem do rána nespala, to bude tím. Odpočinu si teď po obědě, mám volno." Usmála se a pokračovala v cestě.

Pravdou bylo, že ani sama Hermiona nevěděla, co to do ní vjelo.

Ale jednou za čas přece ujedou nervy každýmu, tak co.

Zatřepala hlavou, odhodila tašku s věcmi na postel a vydala se zpátky na oběd.

„Hermiono, škoda že tě ho nenechal dodělat," chechtal se Ron, když celou situaci vykládal Ginny.

„Kdyby jo, tak budu mít trest do konce života," odpověděla zklamaně Hermiona.

„A cos mu vůbec chtěla udělat?" zeptala se se zájmem Ginny.

Proplesknout ho přes tu jeho namyšlenou hubu.

„Udělat mu na tváři pár pěkných puchýřů, aby vypadal trošku k světu," odpověděla Hermiona. Když si uvědomila, co řekla, začala se smát se všemi okolo, kteří na ni chvilku nechápavě hleděli.

Okouzlující.

Díky za poklonu, ani to nedalo moc práce.

To jste se opravdu vyznamenala. Když padáte ze schodů, nadáváte jako dlaždič, potom kvůli takové prkotině vyjedete na Malfoye. Opravdu vzorná primuska.

Víte co? Nechte si to na večer, do té doby vás toho určitě ještě hodně napadne, kdybyste to chtěl zapomenout, tak si to napište a mě nechejte laskavě aspoň se naobědvat.

Jak si přejete.

Díky. Ani to nebolelo, že?

„Harry, podáš mi prosím sůl?" Zeptala se rychle, aby nemusela poslouchat Snapeovo lamentování.

Když odcházela od stolu, vrhl po ní nevrlý pohled.

Nashle v šest. Přijďte aspoň přesně.

Rozmyslím se. Nashle.

Když přišla do svého pokoje, lehla si na postel a přemýšlela. Co mu večer řekne?

Doufejme, že mi dá jenom trest a víc se se mnou bavit nebude. To by bylo nejlepší.

Napadalo ji nekonečně mnoho dalších možností. Když byla u milion prvé, usnula.

Komentáře

Vytvořeno 24.09.2009 22:37:47 | Poslední změna 24.12.2010 01:15:57
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one