5.Nesnáším úterý




Bylo úterý, nejnudnější den týdne. Víkend je definitivně za vámi a ještě dlouho před vámi, tak proč by to měl být krásný den? Hermiona seděla teprve na snídani a otráveně se nimrala v misce s ovesnými vločkami. Úterý, jak jí vědomí toho, že je teprve úterý, dokázal vždycky zkazit náladu. Když byla ještě malá, matka ji pravidelně nutila chodit na balet. Vždy v úterý. Od neděle se toho dne bála a ještě v sobotu se nebyla schopná bolestí hnout.

Nesnáším úterý.

Já taky ne.

Hermiona poplašeně zvedla hlavu od misky a hledala v síni někoho, kdo by ji pozoroval.

Vanilko, já jsem tady.

Okouzlující. Kde sakra jsi, kdo jsi a proč mi říkáš vanilko?

Nechápavě se rozhlížela po celé síni a nikoho neviděla.

Kdyby ses rozhlížela po CELÉ síni, tak si mě všimneš.

Právě jí to došlo. Kvapně otočila hlavu k učitelskému stolu.

Pobaveně ji pozoroval a zahříval si ruce o hrnek s kávou. Když na něho nechápavě hleděla celých pět minut, zvedl nepatrně obočí a naznačil tak otázku.

Dobré ráno, profesore.

Dobré, dobré, slečno Grangerová.

Tak už se dozvím, kde jsem přišla k té vanilce? A vůbec, jak to, že mi čtete myšlenky, profesore?

Bez komentáře. Jako primuska a kamarádka Pottera byste měla přece vědět, že jsem dobrý v nitrobraně.

Na to jsem zapomněla. Měla bych si to pamatovat.

To byste měla. Teď se rychle vzpamatujte, zavřete pusu a přestaňte na mě zírat.

Hermiona sice pusu zavřela, ale zírat nepřestala. Přece se nenechá tak rychle odbýt, tak to ne!

A to jako proč zas?

Protože…

Nedořekl, nebo spíš nedomyslel.

„Hermiono, jak to, že jsi tu tak brzo? Hermiono? Tak slyšíš?" Zatřásl s ní a ona se teprve teď probrala.

„C-co? Cože?" odpověděla zmateně.

„Čekali jsme s Ronem nahoře, a když si nešla, tak jsme tě hledali v pokoji. Tys nikde nebyla. Holky říkaly, že tě taky nikde neviděly. Kdes prosím tě byla? Měli jsme strach, jestli se ti něco nestalo. Od večera tě nikdo neviděl. To nám nemůžeš nechat alespoň vzkaz?" Sjel ji ublíženě Harry. Během jeho lamentování se Hermiona částečně vzpamatovala.

Všimla si, že si pokapala hábit kaší, když nedávala pozor na to, co dělá, ale na to, co si myslí.

„Zatraceně, Hermiono, ty jsi teda mimo. To vidím poprvé za celých sedm roků, že ses zašpinila!" Vykřikl Ron a začal se chechtat.

„Ronalde Weasley, nechtěj po mně, abych já tobě vypočítala, kolikrát ses ty zašpinil a mnohem víc než teď já. Rozhodně to bylo víckrát než jednou."

Ron zrudnul jako rajče.

„Tak promiň." Odpověděl nasupeně a už si jí u snídaně nevšímal.

Rozhodně víckrát než jednou denně.

Hermiona se rozkašlala, aby se nemusela rozesmát nahlas. Uklidnila se a vyčistila si hůlkou hábit.

Zmizte, nemůžu se soustředit.

Když dorazili na bylinkářství, Ron už zase probíral s Harrym famfrpál.

Klasika.

Dopoledne strávené ve sklenících způsobilo, že byla Hermiona tak prokřehlá, že kdyby neměla takový hlad, tak zůstane u krbu ve společenské místnosti sedět až do večera. Jenže bylo úterý a ona má ještě zoufale mnoho předmětů. Po obědě následovali dějiny čar a kouzel, přeměňování, věštění z čísel a starodávné runy a ona jde teprve na ten oběd. Hlasitě i povzdychla a sešla poslední dva schody. Sedla si ke stolu a nalila si horký čaj. Objala hrneček oběma rukama a zahřívala se.

Zzzzzzzzzimaaaaaaaaaaaaaaa… Já snad dneska zmrznu.

Copak, copak, mražená vanilka?

Ha, ha, velmi vtipné a silně originální. Že vás to baví.

Baví.

Už jsem si všimla. Vám tam dole nikdy není zima? Dvě hodiny ve skleníku a já padám zimou, vy ve sklepení trčíte nepřetržitě skoro dvacet let a nic.

A vás nikdy nenapadlo, co pod tím hábitem nosím? Celých dvacet let?

Já se nezajímám o to, co profesoři nosí pod hábitem.

Že jsem si nestihl všimnout.

„Hermiono, co je ti? Ty spíš?" Drcnul do ní Harry.

„C-co? Promiň, jenom jsem se zamyslela."

Och, ono vám to v té zimě myslí?

Mě to myslí všude, na rozdíl od vás. Je vidět, že v teple si nevšímáte toho, že vám jídlo z vidličky spadlo do talíře.

Hermiona se právě bavila na jeho účet, když mu spadl kousek masa z vidličky. Okamžitě se zamračil a dělala, jako by nic.

1:1.

Ta remíza vám dlouho nevydrží, Grangerová.

Prásknul naštvaně vidličkou do talíře a odplachtil ze síně.Hermiona se vítězoslavně usmála a pokračovala v jídle.

„Nesnáším úterý," zopakovala si Hermiona dneska už po několikáté, když se vracela do věže. Tolik úkolů, to snad nikdy nezvládne. To je teprve druhý týden.

Co budu dělat před koncem školního roku? Budu mít vůbec čas na spaní? Ještěže už je večeře.

Po cestě do vstupní haly se zamyslela. Od neděle vlastně nepřemýšlela nad tím, jak to bude Snapem. On se k tomu nijak nevyjadřoval, kromě toho, že jí vlezl do hlavy. Budou se chovat, jakože se nic nestalo? On se jí bude posmívat, lézt jí do hlavy a popichovat ji? No jistě, to by mu šlo, popichovat, to on umí. Jenomže co ona? Ona se asi zblázní, jestli se něco nestane.

Staniž se.

Hermiona si nevšimla v zamyšlení posledního schodu a natáhla se jak široká, tak dlouhá.

„Jauvajs, krucinál!" Zaklela, když si uvědomila, že leží na zemi.

„A prý primuska! Natáhne se na zemi jako na pláži! Pět bodů z Nebelvíru za to, že jste nesoustředěná." Ozvalo se nad ní sametově a výsměšně.

Jahody.

Nesnáším úterý. Sakra.

Když se konečně zvedla na nohy a urovnala si hábit, podívala se profesorovi zpříma do očí.

„Jsem ráda, že se dobře bavíte a omlouvám se, jestli jsem vás nějak pohoršila nebo změnila vaše smýšlení o primuskách. Omluvíte mě? Půjdu na večeři." Hrdě vztyčila hlavu a odkráčela. Když se o dvě mnuty později přiřítil Snape do síně, seděla už za stolem a pozorovala jeho zamračený obličej. Usadil se na své místo a nalil si kávu. Pobaveně se ušklíbla a pokračovala ve žvýkání.

Tohle si vypijete.

Ale copak, urazila jsem vás, jahůdko?

Pokud to ještě bylo možné, Snape se zatvářil víc podrážděně.

Proč zrovna jahůdka?

Zdržuju se komentáře.

Já to z vás dostanu.

O tom pochybuju. Silně.

Znám pár účinných prostředků, které vám rozvážou jazyk, a řeknete mi i to, co nevíte o pánovi zla.

Například?

Veritasérum.

To neuděláte.

Proč myslíte?

Je to pod vaši úroveň. Nikdy vás přece nezajímalo, co si o vás studenti myslí.

Nezajímalo, protože když si to mysleli, tak jsem to slyšel, proto jsem se nemusel zajímat.

2:1 pro vás.

Díky. Ale stejně to z vás dostanu.

Nevěděla jsem, že dokážete být i zábavný.

Teď vás nechápu.

Prý to ze mě dostanete, stále se dobře bavím.

No nebojte se.

Nebojím se, jahůdko.

„Ježíš, Hermiono, co ti dneska je? Chvilku civíš jak sůva z nudlí, pak se tváříš jako by ti uletěli včely a nakonec se tu přiblble směješ sama pro sebe. Že tys něco špatnýho snědla?" Zeptal se podrážděně Ron.

„Rone, je přece úterý. Víš moc dobře, že ho nemám ráda, tak mě prosím tě už dneska nechej, ano?" odsekla mu napruženě.

Nesnáším úterý.

Komentáře

Vytvořeno 24.09.2009 22:34:14 | Poslední změna 15.12.2011 20:05:45
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one