3.Školní trest pro jednoho




Když se Severus ráno vzbudil, přišel na to, že se mu zdálo něco o Hermioně, jen nevěděl, co to bylo.

Po snídani se vrátil zpět do kabinetu a teď už opravdu opravoval domácí úkoly. Kolem půl jedenácté se ozvalo zaklepání na dveře.

„Dále," zavolal otráveně s přesvědčením, že to bude opět Filch.

„Slečno Grangerová, co vás přivádí ke mně do kabinetu?" zeptal se, když s překvapením zjistil, kdo klepal.

„Já… pane… víte… no…" najednou se mu vybavil ten sen. Stál opět na chodbě před jejím pokojem. Pohladil ji po tváři. Ona se mu hluboce podívala do očí a on v nich mohl vidět to, co chtěl sám. Pohladil ji po vlasech, sklonil se a políbil ji na rty…

„Tak co chcete, slečno Grangerová," zeptal se podrážděně a roztřeseně zároveň, když opět zaostřil na dveře.

*********************************************

Když se Hermiona ráno probudila, zjistila, že je stočená do klubíčka, kolena má u brady a třese se zimou. V noci ji honil jakýsi vlkodlak s hlavou profesora Brumbála a nabízel jí šálek čaje… Naprosto nechápala, co se jí zdálo. Narovnala se, protáhla a zjistila, že ji z nepohodlné pozice spánku rozbolela záda. Vstala, přešla do koupelny, pustila horkou vodu. Nechala odtéct studenou a mezitím si svlékla uniformu a spodní prádlo. Vše nechala ležet na zemi. Však ona to pak uklidí. Stoupla si pod proud horké vody a nechala ji stékat z vlasů po každém záhybu a kousku svého těla… Jako by měla voda blahodárné účinky na její bolest. Čím více jí byla sprcha příjemná, tím méně si svou bolest uvědomovala. Najednou si však uvědomila, proč se vzbudila v uniformě. V noci…Snape… to… pohladil ji po tváři a... zmizel, jak snapeovské. rychle si umyla vlasy a osprchovala se. Vybrala ze šatníku něco mudlovského,vždyť je neděle a už včera stačilo že měla uniformu. Její bolest se vrátila a začala vystřelovat do hlavy. Raději se přemohla a odešla na snídani. Ve Velké síni už byli i Harry s Ronem.

"Hermiono, co je ti? Jsi nějaká bledá," zeptal se Harry.

"Nic to je v pořádku, jen jsem v noci moc nespala, bolely mě záda," odvětila unaveně Hermiona.

Po snídani Hermiona dopsala úkol do bylinkářství. Bylo asi deset hodin. S odůvodněním, že se jde podívat, jestli někdo nepáchá neplechu někde na hradě, odešla ze společenské místnosti. Nohy ji nesly… no kam jinam než do sklepení. Teprve až jí bylo chladno a nosem nabírala doušky vlhkého vzduchu, který byl cítit po plísni, si uvědomila, kde je. A než s tím stihla něco udělat, stála u dveří kabinetu.

"Buď teď, nebo nikdy. Hermiono, tím že to budeš odkládat, tím to bude těžší! Jdi! " povzbuzovala sama sebe před kabinetem.

Zaklepala.

"Dále," ozvalo se v odpověď.

Vstoupila. Seděl tam za stolem a díval se na ni, jako by spadla z višně. Ostatně takhle se tvářil vždycky, když ji viděl. Takže se nic nezměnilo, pomyslela si sklíčeně. Chtěla odejít, protože… proč? Radši se ho zeptám teď, už sem si to přece řekla. Jenomže na co se ho mám zeptat?

´Víte, pane profesore, jak jste mě v noci pohladil, jenom sem se chtěla zeptat co by, kdyby… ´

To asi ne, že?

"Pane profesore… já… přišla jsem…"

Pomalinku se přesouvala do čela třídy, aniž by si uvědomovala, co vlastně dělá. Ani si nevšimla, že on obešel stůl a opřel se o jeho pracovní desku. Přišla až k němu. Pohladil ji. Jako v noci, ale tepleji. Chtěla si to užít, jak nejdéle mohla. Chtěla si to zapamatovat navždycky. Zavřela oči a každým kousíčkem svého obličeje vnímala dotyk kůže. Ucítila ruku kolem pasu a poddala se jemnému tlaku. Jemně se o něj opřela, políbila ho. Přejela mu jazykem po zubech. Dávala mu prostor, aby mohl uniknout, kdyby nechtěl… cítila jeho pomalou odpověď a opřela se o něj celým tělem. Nemohla se hnout. Tělem jako by jí procházel elektrický šok. Prostě to nešlo….

někdo klepe. Odtáhla se, nadýchla a zhluboka nasála jeho vůni… voněl po jahodách… usmála se… první co ji napadlo, bylo, aby si sedla do lavice.

*********************************************

„Já… pane… víte… no…" koktala jako malé dítě. Zavřela za sebou dveře a došla k němu. Obešel stůl a opřel se o pracovní desku zády- stál a díval se jí do očí. Ona stála si metr od něj a hleděla mu do očí, které jako by chtěly pohltit vše, na co pohlédnou. Ve skutečnosti se snažila pohltit jeho. Zvedl ruku k její tváři a pohladil ji. Tentokrát neucukl. Zavřela oči a on si užíval toho dotyku. Objal jí rukou kolem pasu a zatlačil proti sobě. Cítil, že se poddala. Jemně ho políbila na rty. Jazykem mu přejela po zubech. Zamrazilo ho v zádech, ale zůstal, protože ten pocit už dlouho nezažil. Pomalinku začal odpovídat a ona se opřela celým svým tělem. Cítil teplo. Cítil její vůni. Vanilka a čokoláda, jeho oblíbená zmrzlina. Trochu se pro sebe usmál. Položil jí ruku mezi lopatky, aby jí dal najevo, že nechce, aby to skončilo.

Někdo klepe.

Sakra!

Zrovna když se do toho začal pořádně nořit. Ucítil, jak se od něj odlepila, nadýchla se, vyloudila všeříkající úsměv a rychle se posadila do lavice. Byla zrůžovělá vzrušením. Viděl, že sednout si bylo nejjednodušším řešením, déle by se na nohách asi neudržela. Přešel ke dveřím a otevřel je.

Filch.

"Proboha chlape! Necháte mě konečně napokoji?"

"Pane profesore! Vedu vám studenta." řekl a uspokojením se mu třásla brada. Sáhl do prázdnoty nalevo vedle sebe a vytáhl-

"Pane Malfoyi. Jaké překvapení. Co udělal?" vrhl po školníkovi nevrlý pohled.

"Házel po sovách v sovinci bomby hnojůvky," řekl s rostřesenou bradou Filch.

"Ale, pane Malfoyi. Vždyť víte, že ten binec co tam uděláte vy, už tomu stejně nepomůžete," odvětil pobaveně. Ve tváři si však udržel vážný výraz.

"Pojďte dál." Vtáhl Malfoye do třídy a zabouchl školníkovi před nosem. "Vysvětlíte mi to nějak?"

"No já-"

"Ani se nesnažte," zchladil ho a ukázal na lavici vedle Hermiony, aby se posadil.

"Jak vidíte, Slečna Grangerová je tu taky, aby si odpykala svůj trest. Alespoň budete mít v práci společnost." pronesl jejím směrem výsměšně. "Dáma má přednost, takže slečna Grangerová přelepí a přepíše štítky na mých vzorcích, kde to bude potřeba. Aniž by použila kouzla, samozřejmě. Vy, pane Malfoyi, vyčistíte na zítřejší hodinu pro první ročníky tyto kotlíky. Jakkoli nejrychleji to bude možné."

Hermiona byla opět ta, která na tom byla hůř. No skvělé. Ani se neotočila, přešla ke sklenicím se vzorky a chtěla začít.

"Pane profesore, nedal jste mi brk ani štítky." oznámila opatrně. Až teď jí došlo, že ji chce možná zdržet déle než Malfoye, aby mohli dokončit, co začali. Nebo tak něco.

Snape lenivě mávl rukou a na lavici před ní se objevilo vše potřebné.

Podívala se mu do očí a pochopila, že tušení bylo správné

Na nic nečekala a raději se dala do práce. Když se po deseti minutách otočila, aby zjistila "stav situace,"Snape seděl jako zařezaný za svým stolem, žmoulal v ruce svůj brk a hleděl kamsi nad Herimoninu hlavu. Ani ne za půl hodiny se ozval ten malý jízlivý Malfoy, že už má hotovo.

"Dobrá, pane Malfoyi. Můžete jít."

Malfoy se Hermioně nepokrytě ale bez hlesu vysmál. Ona na něj zlobně vyplázla jazyk. V tu ránu byl ten tam.

Dělala, že se jí netýká nic jiného než etiketování sklenic. Slyšela, jak se odsunula židle po dřevěné podlaze. Dál se však věnovala sklenici. Z ničeho nic cítila horký dech za krkem a...

Jahody.

Čekala, co se bude dít. V ruce pevně svírala sklenici s jakýmsi hlenovitě zabarveným tvarem.

Komentáře

Vytvořeno 24.09.2009 22:32:42 | Poslední změna 15.12.2011 19:23:07
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one