24. Rozhodně a definitivně




Jak jsem slíbila, tak činím. Dávám Vám po dlouhé době kapitolu, která je napsaná už asi týden. Šlo mi o srovnání časů. Když už ne rok, alespoň ten Silvestr si můžete užít se Severusem.

Věnování patří všem, kteří vydrželi čekat, zvláště pak Zuzaně jako nové čitatelce. Vítám Tě mezi námi!(Omlouvám se za to, že jsem neodpověděla na žádný Tvůj komentář)

Poděkování za konzultaci a „Není to brak, woe! :D" letí Saře. Mojí Lůně.Taky Chave za její dotírání „Kdy už to bude?" *krvavé oči*. Wix za její šedivou eminenci, která ani netuší, že ona mě vlastně nutí psát (nevíš, ale teď už to víš. Vždycky si říkám „Dopr… wix zas poslala kapitolu k opravě. Taky bych měla něco napsat. Jsem lemra líná.")A Nad za její srdce a cukroví, které jistě chutná skvěle. A taky Severusovi, který na znamení úspěchu hrabe v seně a ruší mě u psaní tohoto úvodu. Díky!  Vaše  elu



Všem přeji šťastný nový rok 2011 plný úspěchů, lásky, štěstí a splněných přání!!

 

 


 

Když 31. 12. 2002 v devět hodin večer seděl Severus Snape za svým pracovním stolem v bradavické ředitelně a marně hledal pergamen s nejnovějšími dodatky ke školnímu řádu a jiná další nařízení, která s ministrem Pastorkem dojednal minulé úterý (rozuměj: řekl mu, co chce a žádal pouze jeho podpis, aby se to stalo oficiálním), a probíral se tak stohem vánočních a novoročních přání, jež mu byl sám velký Godrik Nebelvír dlužen, byl si téměř stoprocentně jist, že tohle má za trest.  A když se velká kupa modrých, zelených, bílých, zlatých a růžových (SALAZARE! Růžových? Existuje někdo tak tupý… no ovšem, Patilová) zrůdností typu „Krásné prožití svátků vánočních a šťastný nový rok přeje odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů" rozhodla políbit zem, po níž bradavický ředitel chodí, kotlík trpělivosti přetekl.

„Zatracená práce!" zaklel a vstal z křesla.  „Já se na to…" chtěl si ulevit, když se sehnul a jeho záda protestovala tupým tlakem.

„Ale no tak, Severusi," ozvalo se konejšivě nad jeho hlavou.

Severus, skloněný nad právě rozsypanou hromadou oněch stvůrností, otočil hlavu, aby na Brumbála viděl, a namířil na něj štíhlý prst.

„Mlčte!" přikázal tónem nepřipouštějícím žádné námitky, což Albus pochopil a jal se hledat v hlubokých kapsách svého hábitu v barvě půlnoční modři. Co hledal, to ovšem zůstává záhadou.

Severus vrátil pozornost rozbředlé hromadě papírových andělů a jiných vánočních oblud a využil nastalý chaos alespoň k tomu, aby našel onen hledaný pergamen. 

Když už je to jednou na zemi, dál to nepoletí.

Odsunul ukazováčkem růžovo zlatou (?!?!?!?!!!) obscénnost od děvy Patilové- Finniganové a rozhrnul svrchní vrstvu papírových strašáků.

Odfrknutí.

A pak že šetříme lesy.

Shrnul další patro příšerností a zdi ředitelny naplnil jakýsi vrzot s a praskot doplněný rádoby melodií. Severus zkřivil obličej a jal se okamžitě hledat ten důkaz o tom, že donebevolající tupci ještě nevymřeli. Téměř na spodu hromady, po odstrčení rudého přání (modrý nápis „Kouzelné Vánoce z kouzelného ráje přejí Kouzlíkovi") se mu před obličej vznesl papírový anděl s blonďatými vlasy ve světle modrých šatech a hrál na housle. Nebo se o to alespoň snažil.

„Merline, ušetři mě," zarazil ho pevně Severus, když stvoření přestalo parodovat hraní a nadechlo se ke slovnímu projevu.

Anděl se uraženě nafoukl, vystrčil bradu a puknul. Přece nebude po týdnu čekání někomu dělat šaška, žeanojaksi.

Jiskry z malého ohňostroje, který po něm zůstal, naštěstí zmizely dřív, než dopadly na hromadu. Spíš naneštěstí.

Severus se vrátil očima zpět k hromadě, když to uviděl. Konec hledaného kusu pergamenu na něj pomrkával zpod decentního bílého přání s rytinkou zasněženého altánu. Kvapně se natáhl, uchopil roli mezi ukazováček a palec a škubl s ní tak, aby se toho bince mohl co nejdříve zbavit, přičemž se ono přání vzneslo do vzduchu, udělalo kotoul, rozevřelo se a dopadlo zpátky věnováním nahoru.

 

KRÁSNÉ PŘOŽITÍ SVÁTKŮ VÁNOČNÍCH A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK

Harry Potter, Hermiona Grangerová

 

Letmo přelétl očima přes ozdobný text, narovnal se a už- už se chtě vrátit do křesla, když si uvědomil, co vlastně viděl. Zamrkal a ustrnul téměř narovnaný v podivné pokroucené poloze. Zavřel oči, zhluboka se nadechl, otevřel je a přidřepl zpět k rozházené kupě

Znovu zavřel oči, sklonil hlavu a protřel si kořen nosu. Bylo tu spousta racionálních vysvětlení, pohodlných odůvodnění, proč by ho to nemělo zajímat.

Je mu to jedno. Úplně šumák. Neznamenalo to vůbec nic. Jenom jedna z mnoha. (Uchechtnutí) Rozptýlení. Radovánka. Kratochvíle. Povyražení. Zábava. Špás. Využití výhodné nabídky sexu.

A on věděl, že všechno tohle jsou…

Prudce otevřel oči a zabodl pohled na vločky poletujícími mezi písmeny.

Hermiona Grangerová

Tři zakulacené čárky, které dohromady tvořily její velké H, se mu, ač nechtěl, vryly do hlavy. Už ho začínaly bolet kotníky, vzal tedy přání do ruky a postavil se.

Věděl, že ti dva spolu něco mají, ale vidět to napsané černé na bílém (s vločkami sněhu padajícími okolo textu tím spíš) to bylo o něco reálnější, neobvyklejší a překvapivě o něco intenzivněji bušící mu zevnitř o lebku.

Něco. Odfrkl si.

Zatraceně!

Ohodil přání i pergamen na stůl a přešel k prosklené skříni vedle svého stolu, odkud vytáhl karafu s hnědou tekutinou. Nalil si polovinu sklenice a znovu si odfrkl.

Nebude na sobě přece šetřit.

Dolil sklenici po okraj a naráz ji vyprázdnil. Měl pocit, že mu snad Ohnivá whisky propálila hrdlo, ale tenhle pocit odsunul stranou v naději, že mu to alespoň trochu pomůže se uklidnit. Dolil si podruhé (tentokrát opravdu už jen do poloviny), vrátil karafu zpět do skříně a vrátil se ke stolu, kde s přimhouřenýma očima zahlížel na její kudrlinkový rukopis.

Hermiona Grangerová

Učarovala mu ani nevěděl čím. Nanejvýš něčím fyzickým. City v tom nebyly, nejsou a nikdy nebudou. Ne. Absolutně. Naprosto. Úplně. Vůbec. Svrchovaně vůbec ne.

Ksakru s tím!

Ne, rozhodně ne. Tím tělem. Jenom tělem. Opravdu.

Hermiona Grangerová

Upil ze sklenice a než poslal tekutinu hrdlem do žaludku, odkud mu jistě po pozdějším spojení s červeným vínem zajistí klidné novoroční spaní, poválel ji na jazyku a vychutnával si pálení chuťových pohárků.

Samozřejmě že tu byly ženy, které o něj měly zájem, a byl by blázen, kdyby všechny odmítl, ale ve většině případů se na celou situaci díval jako na uspokojení aktuální potřeby. Z dlouhodobého hlediska ho to frustrovalo, ale utěšoval se pořekadlem „Nemusí pršet, stačí, když kape." A kdykoli o tom přemýšlel později, o den dva později, jeho iracionální já ho zásobovalo rudým pocitem, že ji podvedl. Bylo poněkud vyčerpávající tlouct ho logickými (a ne vždy pravdivými) argumenty, tudíž většinou usnul se sklenkou skřítkovského u krbu. Nutno dodat, že nebyla první.

 

O pár hodin později stál na Astronomické věži se sklenkou červeného vína v ruce. 

Konec roku. Zase. Po kolikáté už tráví tímhle způsobem tu mrazivou noc? Čekání na to, kdy ručičky na jeho hodinkách splynou v jednu, malé planetky se rozestaví po ciferníku v pravidelných odstupech a zasvítí modrou barvou na důkaz toho, že rok začíná od znova? Nebyl, po čtvrté skleničce temně karmínové tekutiny, přesvědčený, jestli vlastně umí do tolika počítat.

Merlot. Věděl, že červené by se mělo podávat s jídlem, on si ale nebyl jistý, jestli by si ho dokázal vychutnat tak dobře po vydatném jídle. Navíc, červené víno bylo těžší a jeho smysly otupovalo rychleji a po menší dávce.

Merlin ví proč (A/N.: Ne, to opravdu nevím, Severusi) mu bylo alkoholu třeba.

Rozptýlení pro tělo. Ano. Nebyla nic než rozptýlení pro jeho utrápenou mysl před tím, než bude muset pomoct Už-zase-přeživšímu-chlapci k tomu, aby byl ‚už-zase-přeživší' tím, že vlastně spáchá vraždu. Musel dělat hrozné věci, to ano. Jak pro Brumbála, tak pro Voldemorta. Jeden cruciatus sem, Severusi, manipulace cizí mysli tam, Severusi.

„Máš snad něco proti, drahý Severusi?" zeptal se Brumbál nebezpečně příjemným hlasem a zapřel se lokty do opěrek svého křesla.

Zaskřípal zuby nad tím infantilním oslovením.

„Asi tisíc důvodů, řediteli; ovšem nejsem si vědom toho, že i kdybych vám předestřel byť i ten, dle mého skromného názoru, nejlepší, proč bychom to neměli dělat, vy byste své rozhodnutí přehodnotil. Proto přeskočme tuhle mě- za-chyby-trestající fázi kořeněnou vaším ‚ Pro vyšší dobro' a pojďme rovnou najít toho chudáka, kterému mám nakukat to, co vaše brilantní mysl jistě vymyslela během nejkratší vteřiny na světě," nebo jak ho to obdivovalo z Weasleyových dvojčat při cestě na oběd po včerejších lektvarech. Mimochodem, Nebelvír a Zmijozel dohromady je velmi špatná kombinace. Velmi.

„Ano, tu fámu už jsem taky slyšel," zasmál se Brumbál, vstal z křesla a vydal se ke krbu.

 

A nebyl si jistý, jestli retrospektiva v jakémkoli směru je přesně to, co právě teď potřebuje, proto si pořádně upil ze sklenky. Navíc si ani nebyl jistý, jestli mu tak nějak ty myšlenky nesplývají do sebe. Zase. Upil znovu ze sklenky a než polkl, poválel doušek na jazyku. Výborně.

Shlížel na zamrzlé jezero, ve kterém se odrážel měsíc pět dní před úplňkem. Necítil k ní nic. Ne. Absolutně žádné nic. Bezpodmínečné a bezvýhradné nic. Jenom nad ním měla určitou moc. A všechny ženy, které měl po ní, s ní srovnával. Jak paradoxní, když ona byla vlastně… tedy on byl, v podstatě, její první, žeanojaksi. Skvěle.

Lilly. To byla jeho láska. Ano. Nenaplněný sen. Ne nějaká malá hnědooká přechytralá střapatá holka, která byla občas jeho erotickou fantazií. Čas od času. Prostředníkem k uvolnění. Tu a tam. Napřed sama o sobě a později zprostředkovaně. Šlo jen o fyzickou záležitost. Rozhodně. S jeho city to nemělo co dělat. Svrchovaně ne.

Ne. A proto (právě proto!) nad tím nehodlal dál přemýšlet a znovu upil vína. Úžasně.

Tahle introspektivní nebelvírská chvilka by se neměla už nikdy opakovat.  V opačném případě bude brán za pošetilce. Co hůř, možná i za stárnoucího osamělého mužského jedince. Pána, chlapa, muže, samce… Není to jedno? A to nehodlal dopustit. Vždyť ani vlasy mu přece ještě nešediví!

Utápět se v něčem, co není pravda, je mnohem jednodušší, než dlít v něčem, co reálné je.

 

 

wixie, Děkuji za tvé „Výborně, skvěle, úžasně"

Komentáře

Vytvořeno 31.12.2010 11:54:22 | Poslední změna 19.01.2011 16:25:08
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one