20. Ruská ruleta




Příšerně, zběsile a hustorkutopřísně se omlouvám za tuhle dlouhou odmlku. Hrozně ráda bych řekla, nebo napsala, že většina filozofických myšlenek, které se v téhle mojí povídce objevují, vychází z mého vlastního života. Nebo… filozofických… no, já nevím, jak bych to jinak napsala, ale myslím, že mi rozumíte (‚Mí pražané mi rozumí'). Snažím se jimi řídit. Ano, já se vážně snažím. Někdy se mi stane, že to prostě nevyjde, ale po většinu času se jimi řídím. V dnešní kapitole je jich trošku víc, protože poslední měsíc byl trošku náročnější na moje myšlení. Pár věcí se narovnalo, pár pokrčilo, však to znáte, a to je možná důvod, proč mi tahle kapitola trvala tak dlouho. Tady se toho taky dost krčí.

Věnování patří všem, kdo vydrželi čekat tak dlouho. Mám pocit, že za něco měla patřit Saře, tak mi napiš za, co a já to dopíšu, omlouvám se *klaní se*, ale zapomněla jsem to.

Počet komentářů víte (ano, budu se snažit psát ;-))

Ať zase dlouho nekecám, užijte si to ;-)

 




Myšlení je Ruská ruleta: buď vás zabije, nebo vás dostane tam, kde chcete být

 

 

Voldemort se uvítací hostiny nezúčastnil, což Severusovi značně ušetřilo práci. A hlavně Poppy. Oživovat prváky po pohledu na tu kříženinu člověka a hada by jistě zabralo pár hodin. Všechno důležité už zařídil, změnil, zakázal, přikázal, a proto nebylo třeba, aby se zdržoval s těmi ‚kříženými spratky'.

A tak se Severus, v celé své zahalené výšce, postavil a jal se pronést pár slov na úvod nového školního roku.

„Vítám vás," hluboký hlas se rozlehl síní a zařízl se všem hluboko do hlavy. Jako by jim ředitel mluvil přímo do duše.

Ovšem, jak si můžeme být jistí, že to neudělal?  

I ti, kteří obyčejně neměli ve zvyku poslouchat Brumbála, se teď v obavě z trestu tvářili vyděšeně a zaujatě zároveň, což na jejich obličejích vytvářelo prazvláštní pokřivené obrazce. Kdyby právě všichni nesoustředili všechnu pozornost jeho osobě, snad by se tomu i zasmál.

Merline, jak ho tenhle křest ohněm děsil!

Ať už řekne cokoli, najdou se tací, kteří to překroutí a předhodí Temnému pánovi jako teorii zrady. Viz Bella. Na druhou stranu si nemůže dovolit být až moc zapálený pro Voldemortovu věc, protože ačkoliv by se to líbilo Crabbeovi, Goylovi i Bellatrix, On by poznal, že nemluví úplně pravdu. Bylo by dobré také podpořit druhou stranu. Každý potřebuje útěchu a ti chytří si domyslí, co tím chtěl říct. Doufejme.  

„Vítám vás zpět v Bradavicích," rozhlédl se po síni. „Někteří z vás si jistě všimli, že došlo k několika drobným změnám v profesorském sboru." pronesl koženě. „ Profesor Křiklan bude i nadále vyučovat Lektvary, avšak jeho pravomoci se budou vztahovat pouze na první až pátý ročník," pár studentů vyšších ročníku se znepokojeně ošilo. Co s nimi? „Šesté a sedmé ročníky přebírám na svou odpovědnost," pronesl klidně, nevšímaje si šeptaných poznámek na jeho adresu. „Profesoři Alecta a Amycus Carowovi si rozdělili vyučování hodin Černé magie," zmínění se na svých židlích nedočkavě zavrtěli. „První, třetí, pátý a sedmý ročník bude vyučovat profesorka Carowová, zbývající druhý, čtvrtý a šestý se uvolil vyučovat profesor Carow," dokončil věcným tónem. „Profesoru Averymu byli na letošní školní rok přiděleni všichni žáci na tresty." 

Ian Avery vycenil zažloutlé zuby, což mělo pravděpodobně připomínat úsměv. Avšak jeho prohnilá duše nedokázala s jeho obličejem udělat nic tak nevinného, proto vypadal jako vlkodlak.

Aspoň, že Šedohřbetovi přidělili jinou práci. Díky Morganě za tohle milosrdenství!

„Zákaz vstupu do Zakázaného lesa, jak už chytří z názvu pochopili, stále trvá, proto by od vás bylo šlechetné to respektovat. Nadále platí zákaz používán kouzel na školních chodbách. Kdo nebude respektovat určený čas pro večerku, bude nekompromisně po zásluze potrestán, " odmlčel se.

Teď musí nevyhnutně přijít ta nejdůležitější část. A nejtěžší. Snad to zvládne.

Důrazně, jistě a definitivně.

Nádech.

„Čekají nás těžké časy," pronesl hladce a zapátral očima po síni. „Avšak spojíte- li své síly a postavíte se na správnou stranu barikády hned na začátku, nebude těžké rozeznat pravou tvář každého z vás a tím oddělit zrno od plev. Dnes si nemůžeme být jistí, že všechno je takové, jak se na první pohled zdá. I ten sebenepatrnější detail může být to, co vám zlomí vaz. Volby, to je to, co nás tvoří. Ne naše činy. Důrazně vám doporučuji, abyste si svá rozhodnutí promysleli do posledního možného následku. Nedělejte nic, co byste později museli obhajovat. Před kýmkoliv. Přáteli, Pánem zla či před sebou samými. Není nic horšího, a to mi věřte, než když vidíte následky svého špatného rozhodnutí všude okolo sebe. Uvědomte si, že Reparo lze použít na hmotné věci, v životě tomu tak nikdo nebylo a ani nebude. Respektujte daná pravidla a všichni budeme spokojení."

Nastala chvíle zvonivého ticha, když i poslední hluboký tón jeho hlasu umlkl pohlcen kamennou zdí. Ještě pár vteřin přejížděl očima po síni a už teď věděl, kdo to pochopil správně. Upřený pohled mladé Weasleyové ho přesvědčil o tom, že její mozek analyzuje jeho slova opravdu důkladně.

Právě vložil náboj do komory a zatočil bubínkem. Teď už jen zbývá přiložit hlaveň ke spánku a nemyslet na to, co se stane, když mu tohle prožene kulku lebkou. Tuhle Ruskou ruletu mu byl ďábel dlužen.  

 

 

Bušení na dveře znásobilo jeho už tak nesnesitelnou bolest hlavy. Toho, kdo…

„Snape!" ozvalo se tlumeně a dveře se se zakňučením rozletěly a odrazily ode zdi.

…přijde, rozpůlí na deset částí.

V obličeji rudý Avery za sebou táhl vzpouzející se zrzavou hlavu.

Teprve když ji zatáhl za zápěstí, které svíral v železném sevření svých prstů, a obloukem okolo sebe ji hodil na zem před Severusův stůl, ji poznal. Ginevra Weasleyová s dunivou ranou dopadla na zem. Rudý flek na její bledé tváři bil do očí jako němá výčitka toho, co Severu mohl, ale neudělal, aby téhle situaci zabránil. Ostentativně si mnula pohmožděné zápěstí a dělala, že se tu vyskytla čistě náhodou.

Chyba. Velká chyba ohledně Averyho.

„Můžeš mi laskavě vysvětlit," začal Severus otráveně, přičemž jeho frustrace z nízké hladiny alkoholu nebo kofeinu v krvi narůstala každým dalším pohledem na toho úchyla, „co to ksakru má znamenat?" jeho naštvaný hlas se nesl otevřeným oknem do srpnové noci a vyplašil tak holuba z okenního rámu, který ublíženě odletěl o okno dál. Kupodivu v obličeji klidný Severus se postavil a dlaněmi se opřel o desku stolu. Dostal se do ráže. „Přihrneš se sem jako stádo hypogrifů, řveš tu jako Warbecková u porodu a ještě mi tu hážeš studenty po zemi," mávl neurčitě rukou směrem k dívce před svým stolem. Pod svým stolem. Každé další slovo znělo hlasitěji než to předchozí, ačkoli se to zdálo nemožné. „Co si do děravého kotle myslíš, že děláš?"

Narovnal se a založil ruce na prsou. Tvrdý pohled jeho očí by donutil i kámen puknout.

Bolest hlavy se začala vydávat na cestu k jeho stoličkám a v týle mu začalo lehce trnout.

To bude noc plná vášní. Jenom škoda, že toho zmetka nemůže zabít.

Avery, ohlušený silou Severusova barytonu, byl bílý jako křída a zdřevěněle hleděl do jeho nehybné tváře.

Co dokáže obyčejná bolest hlavy. Moc pěkné.

Hrůzou oněmělá Ginny na něj z podlahy hleděla hnědýma očima rozšířenýma od strachu. Cítila se, jako by ji někdo polil ledovou vodou a použil chladící kouzlo

„Slečno Weasleyová, laskavě vstaňte," pronesl o něco klidněji Severus a posadil se.

Poslechla ho a postavila se co nejdál od svého trýznitele ke dvěřím. Avery pořád němě zíral na bradavického ředitele, který teď vypadal, jako by mu sdělil, jak zítra bude.

Chvíli se měřili pohledy, načež se černovlasý muž opřel lokty o stůl.

 „Vypadni," pronesl tichým zlověstným hlasem, který naplnil celou ředitelnu.  Po Averym nezůstalo víc, než jen ozvěna zabouchnutých dveří a nakyslý pach potu.

„Weasleyová, opravdu si myslíte, že tohle je nejlepší způsob a hlavně čas k protestu?" povzdechl si spíš pro sebe Severus a promnul si kořen nosu.

Tahle holka ho přivede do hrobu. A když ne ona, tak Avery, protože ji zabije a pak on zabije jeho a to si Voldemort jen tak líbit nenechá.  

Povzdech

„Je-" zkontroloval čas na svých hodinkách s deseti ručičkami a dvanácti planetami na ciferníku. „Je za pět minut devět," stočil pohled zpět na zatvrzele se tváří zrzku, která stála před jeho stolem, „posledního srpna, slečno Weasleyová, a vy už jste stihla být odvedena do ředitelny samotným Averym. Jak to jenom děláte, že jste vždycky u zdroje?" nadzvedl levé obočí v ironické otázce a zapřel se do opěradla svého křesla.

Ginny zrudla a sklopila hlavu. Tohle bylo trapné. Ale za ten pohled do Averyho rudé tváře, to stálo, i když jí pak uštědřil takovou facku, že ten už teď nafialovělý monokl okolo pravého oka nezmizí dřív jak za dva týdny. Má štěstí, že vedle stojící Colin ji stihl zadržet dřív, než druhou dostala od zdi.

„Ta modřina vám po tomhle zmizí do hodiny," zvedl se Severus od stolu a přistoupil k vitríně vedle okna. „Ale napadá mě," zastal s rukou nataženou do zadní řady flakónů srovnaných uvnitř a otočil se zpět, „že kdyby vám zůstala, mohla by vás možná na dva týdny zastavit v jakýchkoli sebevražedných pokusech." Pokýval hlavou na znamení vlastní důvtipnosti a jal se pokračovat v hledání. „I když, jak vás tak znám…" zamumlal do skříně a vytáhl požadovanou bílou nádobku.

Přešel k dívce, která vyděšeně ustoupila o dva kroky dozadu, než ji stihl chytit za nadloktí a zastavit. Sklonil se, aby jejich oči byly ve stejné úrovni.

„Já vám nechci ublížit," promluvil tlumeným hlasem a sledoval její reakci.

Ginny rychle zamrkala, ale nic neříkala. Byla příliš vyděšená už po několikáté za pár minut.

„A ani to neudělám, pokud to nebude nezbytně nutné k tomu, abyste přežila," pokračoval stejně tlumeně. „Ale dám vám dobrou radu: Neprovokujte je, protože pokud vám Avery neublížil hned a z nějakého mně neznámého důvodu vás přivedl sem, počítá s tím, že to uděláte znovu.  A až byste to udělala, a vy byste to dřív nebo později určitě udělala, to mi věřte, já vám zaručuji, že to, co by z vás zbylo, by byl ten nejdokonalejší mozkomor, jakého kdy kouzelnická společnost poznala. A Potter by se nechal raději zabít, než aby existoval bez vaší osoby přítomné někde na planetě, takže vám doporučuji, abyste třeba začala vyšívat, pokud máte pocit, že máte přebytek energie," dokončil stejně tlumeně, ale neustoupil ani o krok.

Čekal, jestli bude protestovat, ale Ginny jen přikývla. Pár vteřin na ni ještě zůstal viset očima a než se stihla vzpamatovat, vrazil jí do ruky kalíšek s mastí, zavířil pláštěm a dokráčel ke stolu, přičemž direktivním tónem prohlásil: „Namazat!"

Odšroubovala víčko a do nosu ji udeřil pach zkažených vajec vycházející z nažloutlé hmoty uvnitř.

Udělala znechucený obličej, ale nabrala na prsty trochu masti a rozetřela na místo, které ještě teď slabě pulzovalo bolestí. Lehké mravenčení, jež nastoupilo, byla příjemná změna. Zašroubovala víčko a přistoupila ke stolu, aby tam položila zbytek masti.

„To si nechejte," pronesl měkce Severus, který už s rukama propletenýma na desce stolu seděl v křesle a pobaveně sledoval její počínání. „Kdyby náhodou," dodal potichu.

„Děkuji, pane," promluvila poprvé od svého příchodu Ginny.

„Běžte," kývl hlavou směrem ke dveřím a celou cestu ji sledoval, když přiškrceně vydechla „Ano, pane." a procházela místností.

Stříbrné přístroje na stolcích v celé ředitelně tiše pufaly a vyfukovaly obláčky bílé páry.

Když dovírala dveře, do místnosti se doneslo tiché: „Dobrou noc, pane."

 „Kéž by," zasténal Severus na zavřené dveře a se zakloněnou hlavou si dlaněmi přejel obličej.

Jestli je ‚dobrá noc' hodina spánku, sem s ní.

 

 

Jemnými prsty přecházela po hřbetech knih uložených v regálu při stěně.

Jak se zbavit stínu minulosti… Proč platit za dávno promlčený hřích… Utéct a nevrátit se… Jistá smrt…

Zastavila se a ukazováčkem hladila tmavě zelené tkaninové desky svazku v úrovni jejích očí.

Jak dlouho tohle potrvá?

Otočila se ke knihovně zády a vyhledala jeho pohled.

Místnost osvětlovalo slabé hnědé světlo vycházející odnikud.

Vydala se směrem k němu. Každý krok jako by dělala na místě.

Uchopit osvobozeného ježka v kleci… *

Stála před ním a upírala na něj zamyšlený pohled oříškových očí.

Hlavu měla nakloněnou na pravou stranu.

Myslet a vědět jsou dvě různé věci…

Sklonil se a políbil ji něžně na měkké rty.

Vjela mu rukama do vlasů.

Objal ji okolo pasu a přitáhl si ji blíž k sobě.

Blíž než blízko…

Jazykem si vydobyl přístup do jejích horkých úst.

Levou ruku jí zamotal do vlasů.

Voněla po čokoládě.

Opojná vůně zapomnění…

Jejich jazyky se mazlily a třely o sebe v milostné hře o moc.

Tiskla se k němu tak těsně, až měl pocit, že ho chce vtlačit do zdi, o kterou se opíral.

Mít moc, ale nesmět ji použít…

Pravou rukou mu sjela na hrudník.

Pohladil ji palcem po tváři.

Pocit absolutní slasti říznutý douškem zoufalství z bezvýchodné situace…

Jejich rty se oddělily.

Usmála se a přitom odhalila dlouhé špičáky.

Dej si pozor, po čem toužíš. Mohl bys to dostat…

 

Probudil se s trhnutím o půl třetí v noci. Nebo ráno, jak se to vezme. Seděl v křesle u vyhasínajícího krbu. Na zemi vedle něj se válela prázdná sklenička od ohnivé whisky a na stolku po levé ruce stála téměř prázdná karafa.

Je potřeba mít se na pozoru před vlastními zrádnými myšlenkami…

Zvedl se z křesla a přesunul se do postele. Pochyboval o tom, že znovu usne. Ale snaha se cení, není- liž pravda?

 

 

 

 

*díky Saře za půjčení jejího ježka =D

Ehm, no, tak k tomu snu bych chtěla říct, že se vám může zdá zmatený, ale moje představa byla o tom, že je nelogický, trhaný a ano, už zase, pokrčený. Černý a do středu jdoucí do tmavě hnědé.

Komentáře

Vytvořeno 17.01.2010 20:54:15 | Poslední změna 27.12.2010 17:48:36
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one