2.Dobrou noc




Když se ráno Hermiona probudila, zjistila, že spala jen pár hodin. Šla spát v jednu hodinu a teď je stěží půl sedmé. Byla rozlámaná od sezení u stolu. Bolela ji ruka a cítila se unaveně. Jenže její mozek zapnul na plné obrátky a ona se jen neochotně zvedla a zamířila do koupelny. Pod horkou sprchou se probrala natolik, aby byla schopná se později zkulturnit učesáním vlasů a namalováním nějakého pro sobotu přijatelného obličeje. O půl osmé se vyburcovala sejít dolů na snídani. Ve Velké síni seděl pár z Havraspáru, jeden ošklivý sedmák ze Zmijozelu, stůl Mrzimoru byl prázdný a u Nebelvírského dřevěného stolu seděl jakýsi roztřesený prvák. Sedla si na své obvyklé místo a natahovala se po dýňové šťávě, když ucítila, že ji někdo upřeně pozoruje. Chvíli tomu nevěnovala pozornost, říkala si, že jen o ni někdo zavadil pohledem, jenže po deseti minutách silného nutkání seřvat kohokoli, koho by uviděla na ni jen mrknout, se bezděky podívala k profesorskému stolu. No jistě, ten netopýr Snape. Čekal snad, že mu půjde za noční vysvobození ze spárů Filche poděkovat? Kývla mu ze slušnosti na pozdrav, on se raději podíval jinam. Blbec, pomyslela si Hermiona a věnovala se obloženému talíři.

Když se přiloudali Ron a Harry v osm hodin, vyvalila na ně spoustu informací o tom, co by měli dnes udělat a jaké úkoly stihnou ještě teď dopoledne.

„Hermiono," přerušil tok jejich myšlenek Ron, „ nech nás aspoň jednou ráno napokoji. Na," podal jí kousek čokolády," to tě uklidní aspoň deset minut a my v klidu dosnídáme. Pak můžeš zase začít." Zívl si a věnoval se svým vajíčkům natvrdo.

Do oběda stihli napsat pojednání o zimních souhvězdích. Respektive Hermiona ho napsala a Harry s Ronem ho opsali. Pak se Hermiona dala do práce pro Snapea. Klukům neřekla, co se v noci stalo a ani to neměla v plánu. Poslouchat další nudné vyprávění o tom, jak ten slizký umaštěný bastard patří do pekelné jámy už od doby, kdy se vylíhnul z dračího vejce, ji unavovalo. Bylo už za pět minut dvanáct, když práci dokončila. Ronovi ji odmítla ukázat s tím, že by to Snape stejně poznal. K obědu bylo vepřové na zelenině se šťouchanými brambory. U učitelského stolu bylo jako vždy plno. Všichni se zabývali mluvením nebo jídlem, jenom Snape opět popudlivě hleděl jejím směrem. Přestala to vnímat a hned jak to šlo, zabředla do rozhovoru mezi Harrym a Ronem.

Odpoledne se nestalo nic zvláštní, nepočítáme-li velkou bombu hnojůvku ve druhém, patře a nadávajícího Filche, který pometlem honil Protivu. Do večeře stihla Hermiona skoro všechny úkoly. Teď seděla před krbem ve společenské místnosti a nechala si masírovat ego od Harryho a Rona, jak je skvělá a nepostradatelná, protože potřebovali její eseje. Po deseti minutách vychvalování jim je půjčila s tím, že jestli na to někdo přijde, budou o hlavu kratší. Pojednání pro Snapea si nechala raději u sebe a šla si lehnout.

***************************************************************

„Filch je jedna velká snůška těch největších podpapíráků jakou sem kdy viděl!" brumlal si Snape pod vousy odpoledne, když vyhodil školníka, který ho vyrušil v sobotním „opravováním školních prací," které skýtalo důstojný název pro pití ohnivé whisky a tupé sledování plamenů v krbu.

Po večeři, ke které šel s velkou nechutí a soustředěním na rovný krok, opět usedl do křesla ke krbu. Podepřel si hlavu rukou a slepě hleděl na hory v dáli skrz velké francouzské okno. Po dvou hodinách hory pohltila tma. Severus stále sledoval místo, kde měla hora svou špičku, když někdo bušil na jeho dveře. Otevřel je a tam stál kdo jiný než- Filch.

„Filchi, jestli už mi nedáte dneska pokoj, ujišťuji vás, že vaše kočka dostane extra porci svých kočičích granulí s příchutí nějakého velmi zákeřného jedu," řekl navztekaně.

„Pane profesore, opět se někdo potuluje po škole. Nějaký student, který- "

„Filchi, proč s tím vždycky chodíte za mnou?" zeptal se ztrápeně a hleděl na školníka pohledem plným pohrdání.

„Mám jisté… tušení, že je to primuska, jako včera večer. Tedy dnes ráno… však vy víte- "

„Jak jste sám řekl, je to primuska. Má dovoleno chodit po škole a hlídat, aby byli studenti v postelích," řekl unaveně.

„Ano, jenže je půl třetí v noci… tedy ráno…"

„ Na kterém je patře? " zeptal se Snape rezignovaně a zívl.

„Ve druhém, asi. Já vás tam- "

„Ne, jdu sám a vy se laskavě vraťte do své komory, protože v opačném případě vaše kočka brzy dostane mé granule," sjel školníka opovržlivým pohledem a zabouchl mu před nosem.

O pět minut později se vydal do druhého patra. Tam nikoho nenašel, bezděčně zamířil pomalým krokem k sovinci, když zpoza rohu uviděl tu hřívu huňatých krásných dlouhých vlasů… CO to pro Merlinovy podělané spoďáry melu?

„Slečno Grangerová, opět jste slyšela nějaký hluk?" ušklíbnul se tak škaredě, jak už dlouho ne.

„Pane profesore! Já… já… víte… no…" koktala. Pak si přiznala, že jednodušší bude říct pravdu a promluvila.

„Nemůžu usnout. Něco mě ruší, víte-" viděla, jak jeho pohled zjihl, ale jen na pár mikrosekund a pak opět ztvrdl, jako by si uvědomil, že mluví s Nebelvírkou a ne s někým jemu rovným.

„Nezasvěcujte mě do tajů vaší duše. Nemám na to náladu," odsekl popuzeně. Zjistil však, že mu její přítomnost dodala klidu a začíná se mu špatně dýchat z jejího přímého pohledu. Hleděl na ni, a asi už to bylo dlouho, protože když si nervózně odkašlala, tvářila se pobaveně.

„Něco k smíchu, slečno Grangerová?" zeptal se opovržlivě.

„Ne, pane profesore,"řekla Hermiona a neviditelně se zachvěla, když v jemném průvanu ucítila závan jeho vůně. By v ní něco mužského, něco co z něh dělalo vůdce, ale zároveň cosi, co ukazovalo na možnost, že by dokázal být poddajný i někomu jinému.

„Tak se smiřte se ztrátou dvaceti bodů vaší koleje a laskavě mě veďte k vaší komnatě. Zkontroluji si, zda jste se vrátila zpět a jestli opět neporušujete školní řád.

Tak na co čekáte, jdeme!" pobídnul ji, když němě hleděla s otevřenou pusou.

„Ach, ano," řekla Hermiona zmateně a vykročila ke své komnatě. Slyšela za sebou kroky.

Když došli na místo, otočila se a řekla sarkasticky: „Děkuji za doprovod, do postele už to zvládnu sama, pane profesore."

„Slečno Grangerová, dávejte si pozor, ať se to už neopakuje. Pak budu nucen informovat ředitelku vaší koleje," poznamenal jedovatě.

„Dobrou noc, pane profesore," řekla Hermiona a nevšímala si jeho poznámky.

„Dobrou noc, slečno Grangerová," řekl Snape a v náhlém popudu ji pohladil po tváři. Rychle stáhl ruku zpět a zmizel z dohledu i se svým klapáním bot.

Hermiona zabouchla dveře a plácla sebou na postel. Přemýšlela, co se právě stalo, a upadla do neklidného spánku.

Komentáře

Vytvořeno 24.09.2009 22:32:01 | Poslední změna 24.12.2010 00:39:35
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one