18. Jak dlouho tohle potrvá?




Tak protože mi pár z vás vyčítalo, že prostě Hermiona neřešila v danou chvíli její intimní vztah se Snapem, mám pocit, že si to musíme ještě vyjasnit. Hermiona, jak ji píšu já, není úplně tak kanonická Hermiona, je to Hermiona říznutá tak trochu mou osobností. Já bych na jejím místě napřed řešila mrtvého Brumbála, zdrhlého Snapea s Malfoyem a Harryho zdrceného na smrt. Popřípadě to, že jsem jeden z prvních smrtijedských cílů, protože se přátelím s Harrym. Pak někdy bych se dohrabala k tomu, že sem měla dáky vztah se Snapem a že on mi vlastně může ublížit. J

Komentářů platí stále 15 napsaných k mojí spokojenosti.

Věnování patří Nadin za krásný pohled. Doufám, že se brzo uzdravíš.

A taky všem, kdo čekali.

Enjoy it. =)

 



Jak dlouho tohle potrvá?

 

Šílená bolest prostupující každým nervem jeho těla trvala snad už roky… Nebyl s to se ani nadechnout, natož otevřít oči. Šklebil se. Rty, do kterých zarýval zuby, aby nekřičel, měl stažené do úzké linky, čelem se táhla dlouhá vráska, zplihlé vlasy se lepily na zpocené spánky a víčka, před kterými mu tančil ohňostroj jisker, měl pevně semknutá.

Ksakru! K čemu celé to divadlo, když první věc, kterou za něj dostane, je Cruciatus?  Válí se tu na špinavé a studené zemi vstupní haly Malfoy manor, údajně nejhonosnějšího sídla v kouzelnické Británii, tělo se mu napíná v jedné velké křeči a jen stěží ovládá touhu řvát bolestí až do oněmění. A to jenom kvůli Potterovi. Zatraceně! Kde udělal chybu?! Jsou věci, které mu unikají, ale tohle chápe až moc dobře: Temný pán oslavuje stejně bouřlivě, jako zuří.  

„Severusi," vydechl vysoký mužský hlas, který bylo spíše než slyšet cítit. „Přestože Draco zklamal, naše věc se zdařila do posledního detailu," sklonil hůlku a ústa zkroutil do odporného šklebu.

Muž v černém, do té doby svíjející se v křečích na podlaze, prudce nasál vzduch do plic. Snažil se uvolnit zatuhnuté svaly a už teď věděl, že minimálně příštích pět dní bude potřebovat na to, aby se zbavil té příšerné bolesti při každém pohybu. Točila se mu hlava, ale to mu nezabránilo v tom, aby se opatrně začal stavět na nohy.

Jeho pán seděl ve velkém dřevěném křesle naproti vstupní haly hned vedle schodiště a čekal.

Muž konečně stál ve vzpřímené poloze, přihladil si dlaněmi pokrčený hábit, chvějící ruce složil za záda, zvedl hlavu a jazykem přejel po vyprahlých rtech. Ulpěla mu na něm slabá kovová pachuť.  Bolestí si prokousl ret.

„S tím spratkem to vyřešíme později," téměř vyplivl Temný pán na Smrtijeda v bílé masce stojícího po jeho pravé straně, kterému zpod kápě vykukovaly konečky blonďatých vlasů. Ten strnule přikývl, obešel předem křeslo svého pána a vydal se na poschodí do pokoje jeho syna.

Však on už tomu smradovi ukáže, že neplnit rozkazy se nevyplácí.

Severus tu myšlenku zachytil a jen stěží potlačil zachvění při pomyšlení, co všechno je Lucius schopen a ochoten pro Pána zla udělat svému vlastnímu synovi.

„A teď ty, Severusi," vrátil se Voldemort zpět ke Snapeovi. „Přistup ke svému pánovi a prozraď mu, jaká je odpovídající odměna za tvůj… řekněme… strategický… zásah do proudu událostí?"

Severus se v duchu ušklíbl. Teď si musí už jen držet palce, aby jeho žádost Temnému pánovi nepřišla příliš opovážlivá či podezřelá.

Poklekl a došoural se ke křeslu svého pána. Políbil lem jeho hábitu, narovnal se, ale hlavu nechal skloněnou.

„Můj pane," pronesl hlasem ještě roztřeseným z předchozího mučení. Pročistil si hrdlo a pokračoval. „Nechci být troufalý,"  Voldemort se při tom prohlášení uchechtl, „ale myslím si, že by bylo dobré mít v Bradavicích někoho, kdo by alespoň tušil, jak dostat do těch trolích hlav informace, které nám budou hrát do karet. Někoho, kdo má zkušenosti s učením a někoho, kdo Carowovým řekne, jak se na ty slepičí mozky musí umět udělat dojem. Můj pane," zaprosil s hranou zoufalou dychtivostí a horní ret se mu třásl napětím, „nechte mě, abych vám byl nápomocen ve výchově nové generace," dokončil naléhavě se stále skloněnou hlavou a modlil se k Merlinově hůlce, aby se mu povedlo získat kontrolu nad školou a tak částečně ochránit studenty od zloby toho posedlého maniaka. Doteď plán, který vymysleli s Brumbálem, vycházel perfektně, proč by to nemohlo pokračovat?

„Jistě, Severusi, jistě," pronesl zamyšleně Voldemort. „Teď, když je Brumbál mrtvý, Bradavice nejsou můj prvotní cíl. Potter se bude chtít pomstít, nepočítám s možností, že by v té zatuchlé škole setrvával i nadále. Ne," vstal z křesla a kroužil pomalými kroky okolo Severuse, zatímco jeho plášť se za ním vlnil po zemi. „Teď je ve středu mého zájmu pouze a jedině to, abychom toho obrýleného skrčka chytili a ukázali ho světu jako zářný příklad toho, že je barbarství do čisté magické krve přimíchat mudlovskou špínu." Zastavil se za Severusem, ruce založil za záda a pokračoval. „Nikdy jsem si nemyslel, že by Avery byl schopen vést školu k mé spokojenosti," udělal několik kroků a znovu stanul před Severusem. „Dobře tedy, Bradavice jsou tvoje," pronesl věcným tónem. „ Až je očistíme od toho slizkého hnusu, který má tu drzost držet v rukou hůlky, můžeš si s nimi dělat, co chceš. Nyní můžeš jít," propustil ho Voldemort a usadil se zpátky do svého křesla.

Severus v duchu zavyl radostí. Sklonil se a znovu políbil lem pánova hábitu.

„Děkuji vám, Můj pane," promluvil hlasem chvějícím se radostí z malého vítězství v tomhle běhu na dlouhou trať a jal se po kolenou posunovat do bezpečné vzdálenosti, aby se mohl postavit a odejít.

„Ale, Severusi," ozvalo se lenivě těsně před tím, než otevřel dveře. Zatnul zádové svaly a otočil se za hlasem. „Začátek příštího roku naplánujeme společně. Musím ti ukázat, jak si ‚výchovu nové generace' představuji. Budeš schopen to tedy pak vést beze mě," dokončil a mávnul rukou na znamení toho, že je propuštěn.

 „Ano, můj pane," poklonil se a vytratil se ze dveří dřív, než si to Temný pán rozmyslí a bude chtít školu řídit sám.

 

 

 

„Ach, sladký Merline, ano," zamrmlal spokojeně Severus a položil hlavu na okraj vany v domě číslo devět v Tkalcovské ulici. Bylo něco kolem druhé hodiny ráno, když se konečně ocitl ve svém domě.

Od Narcissiny návštěvy byl na Albusovu žádost pod Fideliem a strážcem tajemství byl Lucius. Byl to čistě strategický tah. Kdyby proti sobě poštval temnou stranu, Lucius by sice jeho bydliště vyzradil, jenže to už by Severus byl v domě na severu Skotska, o kterém neměl nikdo ani tušení; a teď, když po něm jde strana ‚těch dobrých', neměl by se bát útoku z jejich strany. Čistě teoreticky. Není nikdo, koho by on sám do domu ve Tkalcovské zavedl a Lucius není takový hlupák, aby to někomu vykládal.

Horká voda s kapkou santalové pěny omývala jeho vyčerpané tělo. Zavřel oči a čekal, dokud neodezní mravenčení jako reakce na Cruciatus.

Jak tyhle ‚křeče na přání' nesnášel!

Příštích pár měsíců si pravděpodobně neodpočine. Pro každou stranu bude muset dělat něco. I když se to na první pohled zdá jako jedna věc a vcelku jednoduchá, je to komplikovaný projekt, na který se budou lidé dívat dvěma způsoby.

 Na něj se budou lidé dívat dvěma způsoby.

 Buď bude chladnokrevný vrah, který neváhal zavraždit Albuse Brumbála, nebo Voldemortova pravá ruka, která nehne brvou a dostane vás na dno, pokud se na ni zamračíte.

Ani jedna strana nevidí to, že musel vzít život příteli. Říct ta dvě proklatá slova a vidět jeho smířený obličej těsně před tím, než ho zelený paprsek zasáhl do prsou a zbavil tak svět neobyčejně nadaného čaroděje.

Bude dál hrát dvojakou roli, přestože ho ti druzí zavrhli, bude se snažit jim moc neuškodit; a jestli světlí vyhrají a on přežije, přijme jakýkoli trest za to, že si přisvojil právo rozhodovat o životě a smrti někoho jiného. Právo rozhodovat o tom, kdy zemře jeho přítel.

Mravenčení ustoupilo tupé bolesti a Severus otočil hlavu na pravou stranu. Přes levou líc se mu svezla osamělá slza a s tichým šplouchnutím dopadla na vodní hladinu. Semkl víčka a ponořil se pod vodu. Když se po chvilce vynořil, opět se hlavou opřel o oprýskaný okraj, oči nechal zavřené, ruce volně položené po straně vany, mokré konečky vlasů rozprostřené na klíčních kostech.

Pro Pána zla povede výchovu jeho budoucích Smrtijedů. Určitě bude chtít nějaké nové předměty typu Umění mučení. Změny mezi profesory budou nutným zlem. Nepočítá s tím, že by jich moc vyházel, spíš jich pár přibude. Avery, Carowovi a pokud někdo ze stávajících kantorů bude chtít odejít, bude třeba ho nahradit.

Ale co mu dělá největší starost, to jsou studenti z mudlovských rodin. Budou vyhozeni ze školy? Budou jako fackovací panáci do Averyho hodin? Budou dál studovat, ale pak budou použiti na práci? Nebo je nechá Voldemort rovnou zabít?

Z té představy se mu lehce zvedl žaludek.

Kolik by to bylo nevinných? Dětí?

Přestože jsou to tupci neschopní absorbovat jakékoli informace, pořád jsou to živé bytosti a smrt by nepřál žádné z nich. Pottera a Longbottoma nepočítáme.

Když vezmeme úvahu, že je ve čtyřech kolejích v každém ročníku kolem deseti žáků, dělá to zhruba 280 kouzelných bytostí, z nichž má minimálně polovina mudlovské předky. Děsivá představa.

To znamená, že minimálně polovina žáků bude potřebovat, aby je chránil. Nijak otevřeně, samozřejmě. Není blázen, aby se nechal zaživa stáhnout z kůže samým Voldemortem už třetího září jenom proto, že bránil před Averym malé Creeveyovy. Musí to dělat opatrně. Oni aby to nepoznali a těm druhým aby to pomohlo.

„Zatraceně!" zaklel a praštil pěstí do hladiny, až se voda rozstříkla do poloviny místnosti. 

Slova ve vykachlíkované koupelně rezonovala jako výstřel z kanónu.

A to má udělat přesně jak?

I přes odpor bolavých svalů se pomalu postavil, vytáhl špunt a natáhl se pro zažloutlé mýdlo zapomenuté na poličce nad vanou. Namočil ho do líně odtékající vody, napěnil mezi dlaněmi a mechanickými pohyby roztíral vzniknuvší mýdlové bubliny po těle. Odložil ho zpátky na poličku a vzal do ruky vedle stojící plastovou nádobku se šampónem, jejíž etiketa byla už více než z poloviny smazaná. Vazká tekutina, kterou si odkápl do dlaně, byla jasně modrá a zapáchala po šeříku. Nakrčil nos, ale nemohl s tím, nic dělat. Ber, nebo nech být a on bere, protože vypadal, že koupelnu neviděl alespoň půl roku.

Rozhodně lepší šeřík než pach potu, krve a co víc, pach viny a zrady.

Stáhl obočí a na nebohý obsah své dlaně se zašklebil víc než na citronové želé.

Tenhle problém bude řešit až… err… prostě POZDĚJI.

Znechuceně pohodil hlavou.

Šampón rozetřel mezi prsty, kterými poté vjel do vlasů a to zapáchající nutné zlo rozetřel do vlhkých pramenů.  Vana už zůstávala naplněná jen z jedné třetiny. Otočil otlučenými kohoutky a ze sprchy připevněné k obložení koupelny se se zaúpěním vytryskl ledový pramen, který se mu rozstříkl na namydlený hrudník. Ucukl a seřídil ho na přijatelnou teplotu.

Voda byla téměř vařící, ale jemu to nevadilo. Bylo to přesně to, co potřeboval.

Štíhlými prsty přejížděl po hrudníku a vymýval tak zbytky mýdlových hrudek. Udělal krok blíž ke stěně a proud horké vody dopadl na šampónem pokrytou hlavu. Prsty vytřel důkladně veškerou pěnu a zastavil vodu. Poté dlaněmi přejel po vodou slepených pramenech. Vystoupil z vany na zšedlou květovanou předložku a bílý ručník, který doteď ležel na židli vedle oprýskaného umyvadla, si omotal kolem boků.

Oroseným zrcadlem visícím nad ním se táhla tenká prasklina.

„Reparo," zašeptal unaveně a namířil na něj hůlku, která až dosud odpočívala na ručníku. Puklina se zatáhla a Severus dlaní otřel sraženou vodu.

Jeho vlastní odraz ho sledoval znepokojeným pohledem. Mdlé světlo osvětlovalo bílými kachlíky obloženou místnost a dodávalo tak jeho pleti šedavý nádech, kruhy pod očima podtrhly už tak dost vystouplé lícní kosti a velký nos, srdcovitě krojené rty rámovalo jednodenní strniště a z mokrých vlasů mu po hrudníku líně stékaly kapky vody.

Ztěžka si povzdechl.

Ze skříňky za zrcadlem vytáhl tmavě modrou žiletku, téměř vyschlé mýdlo na holení a vypelichanou černobílou štětku.

Když se oholil, došlo mu, že ho na chladné zemi zebou nohy. Jen v ručníku přešel chodbu do svojí ložnice, kde ze skříně vytáhl černé saténové boxerky*. Otočil se čelem do místnosti a zjistil, že každou, byť sebemenší plochu, pokrývá slabá vrstva prachu. Včetně postele.

Opět zasténal, unaveně si promnul kořen nosu a vydal se do koupelny pro hůlku.

Když se vrátil, už ve dveřích opsal rukou, ve které držel hůlku, oblouk přes celou místnost a zamumlal: „Pulírexo!"

Ze všech možných i nemožných ploch se prach rázem ztratil a pokrývka na velké posteli postavené na levé straně ode dveří s tichým Puff dosedla zpátky na matraci. Otočil se zpátky, švihnul hůlkou směrem ke koupelně a v duchu se soustředil: „Nox."

Koupelna, chodba i pokoj upadl do absolutní tmy. Severus zamrkal, aby si jeho oči přivykly na tmu. Když alespoň matně rozeznal obrys postele rýsující se proti oknu, které osvětloval mdlý měsíc, zalezl pod přikrývku vonící svěžím mořským vzduchem po čistícím zaklínadle.

 

 

 

Všechny detaily svého návratu do Tkalcovské si i teď, o tři měsíce později, 30. srpna v jedenáct dopoledne, kdy se Bradavickým expresem vydávali na cestu z londýnského King's Cross studenti, jimž byl ze strany Voldemorta dovolen návrat do školních lavic, vybavoval s obdivuhodnou přesností.

Seděl v ředitelně za velkým dřevěným stolem, který před ním používalo nespočetné množství jeho předchůdců, ve velkém dřevěném křesle ne nepodobném tomu Voldemortovu pod prázdným portrétem Albuse Brumbála, který si ‚odskočil na kus řeči za přítelem na ministerstvo'. 

Temný pán se snažil jakýmkoliv možným způsobem zbavit portrétu úplně, když v polovině července v relativním poklidu převzal vládu nad Bradavicemi, nebylo mu však přáno. Veškerá jeho kouzla odolávala starobylé magii hradu aplikované na ředitelnu. Brumbál uznal za vhodné se v přítomnosti Temného pána raději uklidit jinam, jak to nazval krátce po jejich sametové revoluci v Britském kouzelnickém školství. Severus se pánovi zla nezmínit o tom, že na portrét lze použít umlčovací kouzlo. Nemusí vědět úplně všechno.

Kromě Filche, jeho kočky a pár průhledných duchů nebyl nikdo, kdo by kladl odpor, když 17. července na hrad dorazilo kolem padesáti Smrtijedů, z nichž dvacet se mělo teprve zaučit. Minerva odjela, jako každý rok, do svého domu v Edinburghu, Trelawneyová se zotavovala u Svatého Munga z jejich prvního napadení hradu, Křiklan byl u bratra v Norsku, Hagrid s madame Maxime ve Francii, Prýtová, Sinistrová, Kratiknot, madam Pomfreyová , Hoochová, Pinceová a Vektorová nebyli zatím Smrtijedy nalezeni, aby nastoupili v září na své posty a Severus Snape kráčel po boku Pána zla do Bradavické ředitelny jako budoucí ředitel. Duchové jsou po smrti a Filchovi bylo dovoleno opět používat palečnice, neměl tedy důvod protestovat.

Samozřejmě, že na místo bradavické ředitelky měla původně nastoupit Minerva, avšak po přátelském rozhovoru, který vedl Voldemort se správní radou školy 16. července, byla z této funkce sesazena a na její místo byl jednohlasně zvolen Severus.

Pán zla víceméně** nadiktoval, jak bude výuka probíhat. Věci, které nepovažoval za podstatné, přešel bez povšimnutí a nechal tak Severusovi volnou ruku například ohledně toho, jestli se bude jasnovidectví dál vyučovat, či ne.

Působivé, že ano?

Trelawneyová se na začátku srpna do školy vrátila s tím, že nemá kam jít, takže Severusovi ubyla alespoň jedna… starost (?).

Minerva byla 13. srpna svázaná a omráčená dovlečena mladými Smrtijedy do ředitelny, kde si vyžádala soukromí, aby si vyjasnila pár nejasností s Albusovým portrétem, který ji sice ke spolupráci se Severusem přesvědčil, ale odmítl jí sdělit jakékoli podrobnosti. Když se Snape vrátil po pěti minutách nervózního přešlapování před kamennou sochou bránící vstup do ředitelny zpět a usadil se do křesla pod uprázdněným Brumbálovým portrétem, svázaná Minerva s rozcuchaným drdolem a rty staženými do tenké linky úsečně prohlásila:

„Nečekejte ode mne pomoc. Merlin je mi svědkem, že to dělám pro ty děti."

Nic na to neřekl, pouze přikývl, kouzlem rozvázal její pouta a s její hůlkou začarovanou tak, aby mu, Voldemortovi nebo jiným Smrtijedům nemohla ublížit, ji poslal do jejích komnat.

Temný pán se pojistil kouzlem z černé magie, aby proti němu a všem, kdo mají Znamení zla, nemohl zaútočit žádný z učitelů. Kromě Severuse, přirozeně. Ten byl pro své výjimečné postavení zcela vyhrazen tomuto pravidlu.

Pinceová, Hagrid, Sinistrová, Kratiknot, Prýtová, Křiklan, Hoochová, Vektorová a madam Pomfreyová byli pod pohrůžkou vězení či jiné příjemně strávené dovolené donuceni nastoupit na svá místa. Křiklan dostal za úkol vyučovat první až pátý ročník lektvarů, Severusovi byli svěřeny výběrové šesté a sedmé ročníky, Carowovi si rozdělili vyučování hodin Černé magie ob jeden rok počínaje Alektou a Averymu byli přiděleny, k jeho potěšení a Severusově tichému zděšení, žáci na tresty.

Osnovy byly upraveny tak, aby vše vypovídalo ve prospěch temné strany a Černá magie pro jistotu pevně stanovené body výuky ani neměla.

Rodiče, kteří odmítli poslat své děti nazpět do školy, byli různými způsoby donuceni, aby to udělali. Žáci byli i nadále rozděleni do svých fakult, rozlišeni odznaky, lemováním hábitů a vázankami. Studenti z mudlovských rodin, nečisté krve, nebo jiným způsobem nepohodlní byli navíc označeni žlutou páskou na pravém nadloktí. Aby byli v davu poznat. V kolejních ložnicích byli všichni sestěhováni do jedné místnosti, aby nenarušovali morálku ‚čistých' a ti aby nebyli nuceni dýchat společný vzduch se ‚špínou'.

Rozvrhy byly uspořádány stejně, jako v uplynulých letech. Je dobré mít na každé hodině někoho, na kom si můžete vybít zlost.

Ministerstvo bylo zcela pod vládou Voldemorta a jeho přisluhovačů.

Severus zasténal a dlaněmi si přejel obličej.

Jak dlouho tohle potrvá?

 

 

*samozřejmě, milé dámy, značky elunadwix

**taky vás napadá: ‚Zatraceně, tak více, nebo méně?' Mě taky, nesnáším tohle slovo, ale prostě se mi sem hodilo, pardon =)

Komentáře

Vytvořeno 29.11.2009 22:00:32 | Poslední změna 27.12.2010 17:26:10
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one