15.Těžká rána opilců




Omlouvám se za délku téhle kapitoly. Sice se mi psala vcelku dobře, protože už jsem předem měla vymyšlený, jak to bude vypadat, jenže jsem nějak nepočítala s tím, že to vyjde na tak málo slov. Doufám, že se vám alespoň trochu zavděčím a bude se líbit.  Tentokrát pro nadin, která tu stepuje už od pěti hodin. =) enjoy



Kdo mi do hlavy zapíchal tolik pletacích jehlic?

To byla první věc, která Hermioně to ráno vytanula na mysli. Připadala si jako na kůře akupunktury. Mozek jakoby jí propichovalo snad tisíc jehel. Všude. O kolik horší to bude, až se pohne?

O moc.

Zasténala bolestí, když se přetočila na bok a otevřela oči. Sluneční paprsky si vybraly dnešní den k tomu, aby prosvítaly skrz škvíru mezi závěsy, ptáci zpívali snad přímo u postele, a když se posadila, žaludek se jí obrátil na ruby, a kdyby nebyla rychle vystřelila a žlutohnědé smradlavé cosi si ‚s dovolením' neodložila do umyvadla, je dost možné, že by to bylo v posteli.

Rukama objímajíc umyvadlo, aby z blízka nezkoumala prošlapaný koberec, si uvědomila, že tu ‚něco' nehraje.

Proč je nahá?

S hrůzou si uvědomila, že na sobě nemá vážně nic, a když se otočila od umyvadla do místnosti s tím, že si obleče aspoň něco, padl jí zrak na šaty odhozené vedle postele, kalhotky na nočním stolku a podprsenku pověšenou na klice.

A proč ksakru jedna bota leží u dveří a ta druhá se záhadným způsobem ocitla na psacím stole?!

Zamračila se a přešla k posteli, kde na sebe natáhla noční košili. Zamračená se posadila a nervózně si třela čelo.

Že toho včera hodně vypila, o tom není pochyb. Po tom incidentu s Dracem bylo potřeba se uklidnit a matně si uvědomovala, že když se vrátila od Ginny z pokoje, poslední, co si pamatuje je, že vyměnila víno za dýňovou šťávu.

Očividně pozdě, když si teď nemůže vzpomenout, jak se dostala do postele.

Však on bude NĚKDO laskav a poctí mě nechutnými detaily toho, jak jsem se na těch šílených podpatcích společensky mírně unavená škrábala až do šestého patra.

 

 

Svatý Merline, za co mě trestáš?!

Severus zkřivil znechuceně obličej. Pachuť v ústech mu připomněla, že když se před dvěma hodinami vracel od Hermiony, měl si ty zuby vyčistit.

 Kdyby si u sebe nešel lehnout a vydal se do koupelny, minula by ho nevolnost a bolest hlavy. Je pravda, že těch skleniček whisky bylo včera i nad jeho síly.

Posadil se a zívnul. Promasíroval si kořen nosu v naději, že bolest hlavy si vezme dovolenou co nejdřív.

Pil snad do zásoby?

Jeho kouzelnické hodinky ukazovaly půl deváté.

Proti Hermioně má jednu výhodu. Nebo nevýhodu? Celý večer si pamatuje až s děsivými detaily.

Prsty nyní tiskl na spánky a zjišťoval, že bolest začíná ustupovat.

Budou děsivé? Raději nepřemýšlet.

Jak tak seděl v černých saténových boxerkách z Paříže (žeanojaksi)* na posteli, uvědomil si, že by nebyl špatný nápad vydat se na snídani.

Snídaně rozuměj kilo kávy na čtvrt litru vody.

 

V jídelně u jejich stolu to vypadalo jako na pohřebišti. Popelavé tváře Ginny, Draca a Hermiony odrážely, jak útrpně snáší hluk, dnes snad stokrát silnějšímu než jindy, který panoval u snídaně. Hermiona objímala poloprázdný hrnek kávy, Draco se šklebil na míchaná vajíčka a Ginny žmoulala v ruce kousek chleba.

Kdyby Severusovi nebylo podobně, možná by se ušklíbl komičnosti celé situace.

„Dobré ráno, profesore Snape," vydal ze sebe tiše Draco, čemuž se Hermiona divila, protože očekávala jeho klasický zvukový projev. Pravděpodobně včera utápěl svůj žal v alkoholu.

Severus se zamračil. Musí si na něj dávat pozor.

„Dobré ráno," přidal se zbytek stolu včetně Hermiony.

„Dobré," odvětil, v rozporu s tím, jak se cítil, pevně Snape a Hermiona sebou při tom hlasitém zvuku lehce trhla.

Zastírací kouzlo.

Severus se posadil, nalil si kávu a usrkl dosud kouřící tekutiny.

Udělala vám ta káva snad něco?

Proč?

Že se na ni tváříte jako na trus třaskavého skvorejše.

Víte co, buďte rád, že ten obličej dělám do hrnku a ne na vás.

Slečna je po ránu nějaká ostrá.

Severus znovu usrkl kávy a zabloudil pohledem k druhé straně stolu, kde probíhala živá debata mezi Claire a Adamem.

„Adame, ale nemůžeš přece hodit do tišícího lektvaru mandragoru, pokud nechceš způsobit obluzení mysli," rozčilovala se právě Claire a třískla vidličkou do talířku.

Ginny, která seděla vedle Adama, sebou ublíženě trhla. Adam se snažil situaci uklidnit.

„Ale no tak, v malém množství to přece nic neudělá, prostě je to silnější. Pro ty, kteří potřebují větší dávku klidu jako dělané," usmál se shovívavě a věnoval se svému toastu.

„Profesore, v kolik se budeme vracet?" zeptala se na logickou otázku Claire, aby mu nemusela odpovídat.  

Severus ji právě rozčtvrtil pohledem, jelikož výška jejího hlasu byla nad únosnou hranicí. I kdyby mu to napsala na kus pergamenu, bylo by to špatně. Ono by i škrábání pera bylo moc hlasité.

„Slečno St. Jamesová," promluvil o stupínek víc podrážděně než je zvykem, „pokud se uráčíte svou snídani dojíst během pěti minut a svůj kufr dopravíte společně se svým pozadím během čtvrt hodiny dolů do haly, do dvaceti minut se můžeme odletaxovat zpět do Bradavic." Poslední slovo už zaznělo do pětinásobného tryskového odsunutí židlí.

 

„Nebylo to náhodou dvacet minut? A ne hodina a dvacet minut?" zeptala se zkormouceně Ginny, když už hodinu stáli ve frontě na krb.

„Ginny," snažila se kamarádku klidnit Hermiona. „Kdo mohl tušit, že zároveň s námi se bude chtít dostat nazpátek polovina kouzelnického světa."

Zas tak bych to nedramatizoval.

I can't live if living is without you I can't give I can't give anymore…

Hermiona stáhla obočí do tenké linky, přesto mu odpověděla.

Velmi vtipné. Kde se tu bere Mariah Carey?

Zkuste hádat.

Hermiona se po něm otráveně podívala. Ostentativně hleděl na druhou stranu haly a očima provrtával vysokou blondýnku, která mu prvně donesla poštu. Když zaregistrovala cizí pohled a otočila se, chvilku pátrala po místnosti. Když viděla, že je to právě Severus, kdo ji téměř pozoruje, zářivě se usmála a ukázala mu své dokonalé zuby. On se na ni zašklebil, což mělo vyjadřovat údajně úsměv, a otočil hlavu ke krbu.

Hermiona, která to celé sledovala, si se založenýma rukama odfrkla a otočila se zpátky na Ginny.

Když už před nimi stála pouze skupinka japonských čarodějů z Tokijské kouzelné, blondýna si to namířila přímo středem jejich skupinky ke schodišti.

„Dobrý den, profesore Snape," otočila se na něho a dlouhými vlasy staženými do culíku Hermionu vzala přes obličej. Ta celá zrudlá zavřela oči a snažila se uklidnit.

Kobyla jedna!

Vy žárlíte?

Nebuďte směšný.

Longbottom v lékárně.

Sladký Merline!

Něco se vám nezdá?

Mlčte! Už tak jste toho udělal dost.

Jak myslíte.

Hermiona, vypadnuvší přímo na rudozlatou předložku u ředitelova krbu přijala gratulaci k vítězství. Po Brumbálově ujištění, že pro dnešní odpoledne mají všichni čas na odpočinek a vyučování jim odpadá, se spolu s Ginny vydala do Nebelvírské věže. Nestihla ani zavřít dveře do ložnice, když se ozval školní zvonek ohlašující polední přestávku.

„Hermiono!" zvolal překvapeně Ron, když ji uviděl přicházet od vchodu do velké síně .

„Ahoj Rone, Harry," usmála se na oba kamarády, s každým se objala a zasedla ke stolu

Snape, sledující to od učitelského stolu, nesouhlasně zamručel a napíchl na vidličku ubohý kousek masa.

Takové shledání.

Už je zase tu. Jezte a dejte mi na chvilku pokoj.

Večer jste mluvila trochu jinak.

Mám štěstí, že si to nepamatuju.

You gave me wings and made me fly, you touched my hand I could touch the sky…

Co není, může být.

Doufám, že nebude.

Probodl ji tázavým pohledem.

Vám se to nelíbilo? Jak říkám, v noci jste byla jiného názoru.

„Heminono, tak fo, jak fif to ufila?" zeptal se (opět) s plnou pusou Ron.

To mi chybělo.

„Jo, docela to šlo," odpověděla neutrálně a nandala si zapečeného masa.

„Prej docela. Vyhrála sedmácký kolo. Sice napůl s Malfoyem, ale vyhrála," dloubla ji do ramene Ginny.

„S Malfoyem?" zeptal se udiveně Ron a z pusy mu lítaly kousky pečeného masa.

„Vážně, jediný, co mi chybělo, bylo to tvoje mluvení s plnou pusou. Dokážeš mluvit i jinak než s plnou pusou?" zeptala se, s vidličkou v ruce si podložila bradu a probodla ho pohledem.

„Tak plomin, no," sklopil zahanbeně oči k zemi, přičemž se další kousek masa rozhodl pro vyhlídkový let na podlahu.

Výběr vašich přátel je vážně pozoruhodný.

Už jednou jsem vám řekla, abyste nechtěl slyšet můj komentář vašich přátel.

A já vám na to taky řekl, že to po vás nikdo nechce.

To se mi ulevilo.

 

 

Po dvou hodinách spánku a vybalovacím kouzlu se Hermiona přišourala zívajíc na večeři.

„Můžeš mi říct, co tě tak zmohlo?" zeptal se Harry a nabíral si plný talíř pečených brambor. „Dokážeš si představit, že bys teď místo mě šla ještě na famfrpálový trénink?" 

„Nestraš," odbyla ho mávnutím ruky a nalila si kávu.

Vyspinkaná?

Ne. Večer půjdu zase. A teď, když dovolíte…

Nedovolím.

... bych si v klidu vypila svou kávu a vrátila se zpátky do pokoje.

„Víš, jak vyčerpávající jsou schody až nahoru do věže?" zeptala se Ginny s jedním okem otevřeným, druhým šetříc na důchod, a sesunula se vedle Harryho na lavici.

Třetí patro. Otočila se na odpočívadle a viděla, že za ní pomalu stoupá po schodech. Díval se na schody, aby se snad neporoučel k zemi. S takovým nákladem promile jeden nikdy neví. Obličej mu zakrývaly vlasy. Usmála se.

Trhla sebou a vylila si trochu horké kávy do klína.

„Zatraceně!" zaklela polohlasem a hůlkou skvrnu vyčistila.

Pálí?

Nechte si ten škodolibý tón pro někoho, na koho bude platit.

Je vidět, že pokud se slečna nevyspinká do růžova, není s ní rozumná řeč.

Za co mě trestáš?

„Hermiono," Lenka k ní ze zadu přistoupila a závan vzduchu jí způsobil husí kůži. „blahopřeju ti k vítězství."

Když ji dostihl, právě odemykala dveře do pokoje. Na chodbě nebylo ani živáčka. Otočila se k němu čelem.  Objal ji kolem pasu a políbil. Nohou šťouchla do odemčených dveří a ty se otevřely. Pozpátku vešli do pokoje a on nohou zase zavřel.

 „Ne- nemáš zač," odpověděla poněkud zmateně.

Vy myslíte, že to byl trest?

Co konkrétně? Ta soutěž, to vítězství, ten alkohol, ten tanec nebo…

S vámi je domluva jako s Potterem ohledně obrany. A to mi Albus nedávno říkal, že jste nejchytřejší z ročníku.

To bylo trefné a ohromně vtipné.

Že ano?

Políbil ji na rty. Pomalu, měkce a něžně. Pravou rukou nahmatal zip šatů na jejích zádech, a zatímco ho rozepínal, stáhla mu z ramen hábit a rozepínala knoflíky u košile.

Hermiona dopila svou kávu a dolila si další dávku kofeinu.  Žaludek byl doposud v relativním klidu, ale nyní se ozval plnou silou, jako by ho někdo surově zmáčkl.

Zatracená práce!

Přejela si dlaněmi celý obličej a prsty spojené do stříšky opřela o bradu.

Stáli tam ve spodním prádle a on se snažil rozepnout jí podprsenku. „Zatracené ženské, vždycky musí mít něco speciálního," brblal si pod vousy. Zasmála se, jeho dech ji lechtal na krku. Ruce měla opřené o jeho hrudník a sledovala výraz naprostého soustředění na jeho tváři, kterou osvětlovalo sporé světlo svíčky na nočním stolku.  „No konečně!" ulevil si, když se mu podařilo zapeklité dráty dostat od sebe. „A za trest," kousl ji do krku a přitom jí stáhl ramínka oné ohavnosti, „ji dáme sem," otočil se a pověsil podprsenku na kliku ode dveří, přičemž ji držel okolo pasu. Znovu se zasmála a pohladila ho po nahé hrudi.  „Aby si to pro příště pamatovala," její další smích utlumil svými rty.

Do lví řitě!

 

 

* samozřejmě značky elunadwix

Komentáře

Vytvořeno 26.10.2009 18:37:12 | Poslední změna 27.12.2010 01:22:09
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one