14. Večírek




Omlouvám se za zpoždění. Kapitola by tu byla dávno, jenže dostat se k počítači, udělat slohovku, prezentaci, naučit se literaturu, ekonomii a ošetřovatelství a postarat se o omílanou polámanou babičku, to je pro mě nadlidský úkol, byť jako žena mám dispozice k tomu, abych zvládala víc věcí najednou. =D

U téhle kapitoly jsem trochu prožívala krizi. Byla jsem strašně naštvaná, že mě některé věci napadají latinsky z anatomie, jako například jugulární jamka a proximální směr, a nemůžu přijít na jejich český ekvivalent. U ‚proximální' je to jednoduché, je to vzestupně, jenže použít to zrovna v téhle scéně mi připadalo trošku nevhodné.  

Pravděpodobně bych se vám taky měla omluvit za sladké ladění dnešní kapitoly. Když se podívám ven a pustím zmíněné písničky, je to, jako bych byla v jiném světě. V mém pokoji svítí svíčky, moje nálada je flegmaticky apatická, nikoli špatná, venku prší. Krásná melancholie, která na mě doléhá každý podzim je něco, pro co podle mě stojí žít. Až tohle pomine, přijde sníh a mě přepadne krásná zimní melancholie, jenže nic se nevyrovná tomuhle stavu, ve kterém se nacházím posledních šest hodin. Snad vás neunudím svou lásku k létům devadesátým a jejím ploužákům, mojí srdeční záležitostí. Na tuhle kapitolu jsem obzvlášť pyšná, to bude ale těmi náladami.

A už tu zase kecám a vy se těšíte na kapitolu. Někdy snad napíšu sborník pocitů doprovázející

jednotlivé kapitoly =D

Věnování je pro všechny, které bavilo čekat. (ani bych se vám nedivila, kdybyste museli vlítnout na předchozí kapitolu) děkuju vám =)

 

Bylo něco po půl osmé, když Hermiona vycházela ze svého pokoje oblečená v jednoduchých černých šatech na ramínka sahajících těsně nad kolena. V ruce žmoulala malou černou krajkovou kabelku a pořád si nebyla jistá, jestli ty černé lodičky byly dobrá volba. Zvláštní pocit, když si ve vlasech zakouzlila drdol, skoro zmizel. V té chvíli byla docela ráda, že se do koupelny dostala mezi prvními. Přece jenom, pro celé dívčí patro jedna koupelna o třech sprchách není zrovna to nejlepší. Ještěže si vlasy mohla upravit až v pokoji, kde bylo zrcadlo připevněné nad umyvadlem. Merlin žehnej estetickým kouzlům!

Do háje! Měla by si vynadat, jak děsivě rychle ji přešlo rozhořčení nad tím… tím… prostě nad NÍM.

Skvělé. Fantastické.

ON si to právě vpochodoval do patra s tím svým zamyšleným pohledem. Nakrčené obočí a nepřítomný pohled před sebe. Když otevíral dveře, zavadil očima o Hermionu, ale jako by ji vůbec neviděl, poškrábal se na levém předloktí a zavřel za sebou dveře.

Úžasné. Děsivé! Do Merlinova zlatého kotlíku! Protože tam…

„Hermiono!" probralo jí vypísknutí asi metr před ní. „Merline, já se tě tak lekla, nemůžeš stát kousek dál než přímo za dveřma?"

„Co…cože?" vykoktala ze sebe zmateně Hermiona.

„Že… ale nic. Jdeme?" zeptala se Ginny už za pochodu.

 

Pět minut před osmou hodinou vcházely do auly, nad jejímiž dveřmi vysel transparent s rudým nápisem 85. Lektvarologická soutěž. Uvnitř byly stoly plné jídla odsunuty na stranu a okolo jakéhosi tanečního parketu rozestavěli už skoro zaplněné kulaté stolky pro soutěžící.  Místnost byla dobře osvětlená velkými mudlovskými  reflektory zavěšenými asi tři metry vysoko na stěnách.

Na levé straně ode dveří za tanečním parketem stál řečnický pult, okolo kterého se motala čarodějka uvádějící celou soutěž, tentokráte v modrém lesklém hábitu. Řídké zrzavé vlasy měla rozpuštěné a těsně okolo krku náhrdelník z bílých perel.

„Ta baba by si měla pořídit zrcadlo," podotkla znechuceně Ginny a vydala se k jejich stolu.

Dorazily mezi posledními, jediný, kdo chyběl, byl…

Výjimečně musím se slečnou Weasleyovou souhlasit.

Hermiona nadskočila, když se o ni otřela vlající část Severusova slavnostnějšího hábitu. Proti klasickému materiálu byla ona vlající část vyrobena ze saténu a chladila.

Kuš! Jsem se lekla, že bych….

Ano?

Severus se zastavil před svou židlí, vlající část se mu omotala okolo kotníků, a s povytaženým obočím se podíval na Hermionu sledující ho s rozšířenýma očima. Zrentgenoval ji pohledem a posadil se. Dnes to nebylo vůbec špatné. 

To mi snad dělá naschvál?!

Snažila se zklidnit dech i srdce, které se jí snažilo krkem vyskočit ven v momentě, kdy ucítila jemnou vůni jahod.

Neměla se k žádné reakci, mačkala mezi prsty růžek kabelky a nepřítomně hleděla doprostřed stolu, přičemž modrá ženština si už odkašlala, aby si získala pozornost, proto cítil Severus nutkavou potřebu zasáhnout a ne vcelku slušně.

To nám ten večer pěkně začíná.

„Slečno Grangerová," promluvil nahlas, tak, aby ho bylo pořádně slyšet. „Budete na sebe dlouho upozorňovat? Myslím, že váš dnešní zjev," sjel ji otráveným pohledem, „to dělá dokonale za vás."

To už však celá aula věděla, o koho se jedná a zrudlá Hermiona se skloněnou hlavou zapadla do židle a dělala, že se vyskytuje spoustu mil daleko.

„Tak tedy," začala vysokým hlasem uvaděčka. „Jmenuji se Varietta Polštářková a vítám vás na dnešním slavnostním ukončení naší 85. Lektvarologické soutěže."

„Merline, to si snad nechám vyrýt na hrob," poznamenala Ginny směrem k Hermioně, která vyprskla smíchy a zamaskovala to kašlem. Pár hlav se otočilo jejím směrem.

„Ráda bych vám představila sponzory, kteří se zasloužili nemalým dílem o to, aby naše soutěž proběhla tak, jak měla," rty roztáhla do širokého šklebu a ukázala znovu své zažloutlé zuby a u jedné brady se rázem staly tři.

Moc pěkné.

„Děkujeme Bristolské universitě čarodějných umění za poskytnuté prostory," potlesk. „Dále také děkujeme Krucánkům a Kaňourům, které věnovaly ceny do naší soutěže," potlesk, „děkujeme obchodu U cínového kotlíku za…"

„Mučení, tomu říkám mučení!" prskala šeptem Ginny. „Doufám, že kromě máslovýho ležáku budou podávat i jiný pití, nebo dnešní večer bude moje smrt. Vážně, Hermiono," otočila se na kamarádku s vážnou tváří, „jestli do dvou minut neskončí, ty ukonči moje trápení jednou pěkně vybarvenou Avadou," sepjala úzkostlivě ruce a těsně před tím, než se ušklíbla, teatrálně vzdychla.

„Slečno Weasleyová," oslovil ji otráveně Severus.  „Máte nějaké duševní potíže,? Nemůžete-li zůstat alespoň pět minut zticha, měla byste vyhledat pomoc odborníků u Svatého Munga."

Hermiona nafoukla obě tváře, jak se snažila nevyprsknout, sklonila hlavu ke svým prstům a nakonec si zdvořile odkašlala.  Draco se zatvářil výsměšně a Severus nadzvedl levý koutek úst.

„Tak tedy všem sponzorům velké díky!" zvolala Modrá-a-Rudá, čímž vyvolala poněkud uvadlý potlesk.

„Přeji vám příjemný večer za doprovodu skupiny Sudičky," místností se ozval hromový potlesk a křik a přes rámus odsunovaných židlí a nohou hrnoucích své majitele horem pádem na parket.

Hermiona nikdy moc neholdovala kouzelnické hudbě, a proto, když zůstala u stolu sedět sama (Severuse nepočítaje), pomalu se zvedla a vydala se ke stolům s občerstvením. Nabodla si kousek sýra s mandarinkou a nalila trochu červeného vína.

Na doplnění červených krvinek.

Když se k ní po čtvrt hodině přidala Ginny, aby si trochu odpočinula, byla v půlce druhé zdravotní dávky. Dneska jí to prostě jde.

„Téda," sesunula se na volnou židli vedle stolu se zákusky. „Tak už jsem si dlouho nezatancovala," kopla do sebe skleničku máslového ležáku a celá rudá hledala něco, co by jí zrovna bylo vhod.

„Jů," zvolala a jestliže před chvílí vypadala na umření, právě teď vypadala na vrcholu sil. Vyskočila a přes Hermionu se natáhla pro… „Draci z pravé vílí čokolády!" v momentě, kdy stahovala ruku zpátky, šťouchla loktem do Hermioniny skleničky a ta vyšplouchla víno Hermioně přímo do výstřihu.

„Ginny!" povzdechla si Hermiona a jedním švihnutím hůlky víno zpod svých šatů nechala zmizet.

„Já se omlouvám, nechtěla jsem…" vyhrkla Ginny a strčila si draka do pusy.

„Nic se nestalo, ale příště dávej větší pozor," usmála se Hermiona.

 

O další tři sklenky, sedm jednohubek, jednoho draka z vílí čokolády (která mimochodem chutná jako hořká čokoláda posypaná skořicí) a tří chlebíčků s mločí pomazánkou později, kde se vzal, tu se vzal, Draco.

„Grangerová," ozvalo se za ní při dolévání osmé skleničky vína.

Trochu pomaleji k ní doputovávaly všechny smyslové vjemy, takže v momentě, kdy jí došlo, o koho jde, už byla s úsměvem otočená a zírala na něj.

„Draco? Děje se něco?"

„Chtěl jsem se zeptat, jestli si nezatančíš," zeptal se a bylo na něm vidět, že mu taky v krvi nějaký ten alkohol koluje navzdory tomu, že bylo teprve půl desáté.

Hermiona do sebe obrátila právě nalitou skleničku, odložila ji na stůl a vydala se na parket za zvuků pomalého Soužení v mém okouzlení.  Zahihňala se, když ji Draco vzal rukama kolem pasu. Lechtalo to, v takovém stavu obzvlášť.

Severus, který to všechno sledoval z druhé strany místnosti se třetí skleničkou Ohnivé whisky v ruce, vypadal, že bude potřebovat celou láhev. 

Hermionin reputace začínala pomalu ale jistě dostávat na frak. Jednotlivé pramínky pečlivě utaženého drdolu se uvolňovaly a spadaly na holá ramena, chůze na podpatcích po litru skřítkovského už taky nebyla zrovna elegantní a o nepřítomném výrazu na tváři ani nemluvě. Přesto na ní bylo něco, od čeho nemohl odtrhnout oči (samozřejmě kromě Draca). Prostě NĚCO.

Pohupovali se v pomalém rytmu písně. Bylo to částečně dáno písní a částečně vypitým alkoholem.

„Tak co, Grangerová, jak to s tebou vypadá?" zeptal se Draco asi v půlce písničky.

„Jak to myslíš?" zeptala se trochu zmateně.

„Nepůjdeme někam, kde to bude víc…tedy, spíš míň… na očích?"

„Cože?" okamžitě se ho pustila. Draco ji však pořád držel za pas. „A proč bychom to měli dělat?"

„Ale no tak, nedělej, že nevíš," zašklebil se Draco.

„To tedy opravdu nevím," nabytý alkohol začal pomalu ztrácet na síle.

„Nehraj si přede mnou na hodnou holku, Grangerová! Já to moc dobře vím," začal znít trochu autoritativně a to Hermionu vyděsilo.

„Draco, já vážně nevím, o čem to mluvíš. Pusť mě," nařídila mu a snažila se ho odstrčit. Nikdo jim uprostřed tanečního parketu nevěnoval pozornost, až na jednu osobu.

Zatím se však zdálo, že to Hermiona zvládne sama, Severus se rozhodl nezasahovat, dokud nedojde k tomu, že ji bude táhnout ven z místnosti. Není dobré na sebe zbytečně upozorňovat.

„Nedělej ze sebe světici, Grangerová. Oba si užijeme a nikdo to nemusí vědět. Vždyť si dala Snapeovi! Se mnou to nemůže být o nic horší," snažil se ji přitáhnout co nejblíž a políbit, když mu na tváři přistála facka.

„Jdi se bodnout," zaznělo zároveň s posledními tóny písně a Hermiona se vydala zpět k místu, kde nechala prázdnou sklenici vína.

Po třetí vyrovnávací skleničce byly její smysly na tolik otupené, takže když v hlavě uslyšela hlas velkého JEHO, ani ji to nepřekvapilo.

Snažíte se utopit v alkoholu?

Něco na ten způsob.

To vás to tak rozrušilo?

Pátá sklenka ohnivé whisky, čtvrtá sklenička vína.

Víte co? Dejte mi laskavě pokoj a věnujte se vlastnímu alkoholu.

Páté víno.

„Hermionó!" zavýskla Ginny a objala ji okolo ramen. Nalila si skleničku máslového ležáku a přiťukla k jejímu vínu.

Slečna Weasleyová by měla ubrat.

Nekomentovat, pít a strašit někoho jiného.

„Tak na tvoje vítězství," kopla do sebe Ginny obsah skleničky a vrávoravým krokem se vydala ven z místnosti.

„Někdo by ji měl uložit," ozval se tichý bas za Hermioninými zády.

Závan vzduchu jí způsobil husí kůži a jako by ji zasáhl elektrický proud, vystřelila za Ginny, objala ji kolem pasu a její levou ruku si přehodila přes ramena.

„Hermiona," konstatovala Ginny a píchla ji prstem do tváře, přičemž se zachichotala.

O tři čtvrtě hodiny, jeden velmi plodný rozhovor s dveřmi a tři pády na schodech a jeden na postel později se Hermiona vracela zpátky. Už ve dveřích to poznala. V deset hodin byli všichni mladší šestnácti let odesláni do postelí. Začala dospělá zábava.

Kapela Sudičky sbalila tučnou provizi a odešla, písně, linoucí se odněkud seshora by se mohly považovat téměř za normální, mudlovské osvětlení bylo nahrazeno pochodněmi pověšenými na stěnách, které vrhaly příjemné žluté světlo, a přítomných znatelně ubylo. Učitelé stáli v hloučcích a vyměňovali si své zkušenosti, někteří studenti se ploužili na parketu za tónů příjemné písně od Extreme More than words nebo si jen tak povídali roztroušení různě po celém sále. Přešla celou místnost přímo ke stolu s chlebíčky. Byla trošku hladová a měla žízeň na něco jiného než na víno.

Dýňová šťáva byla to pravé ořechové.

Přesedlala jste na slabší kalibr?

Hermiona se pomalu otočila čelem do místnosti.

Nemusím pořád jen trpké. Stačí vás vidět, a mám chuť na sladké.

Rozhlížela se po místnosti a přemýšlela, kam se mohl schovat tentokrát.

Oh, vážně?

Sakra! To se jí tedy vážně nepovedlo. Vydala se pomalým krokem okolo místnosti.

Měl byste taky na chvilku vysadit.

Zatraceně, kam se poděl?!

Vy jste mi řekla, abych pil.

Procházela okolo vstupních dveří, stále nevida ani tu nejmenší známku toho, že by tam někde byl.

A vy mě posloucháte? To by měl někdo napsat. Veliký Severus Snape poslouchá Hermionu Grangerovou na slovo! Článek jako dělaný pro Ritu Holoubkovou.

V koutě za tanečním parketem taky nebyl, a to byl to nejtmavší místo v celé aule. Zůstala bezradně stát na místě.

Proklatý chlap!

Zazněly první klavírní tóny Without you od Mariah Carey a Hermiona málem nadskočila, když se jí ozval přímo za zády. Zase.

No, I can't forget this evenin…

„Zatančíte si?" zaduněl hlasem mírně zdrsnělým od alkoholu a rty se při tom letmo otřel o její ucho.

But I guess that's just the way the story goes…

Usmála se a otočila se čelem k němu.

You always smile but in your eyes your sorrow shows, yes, it shows…

„Vyděsil jste mě," oznámila mu měkce. To už ji však Severus držel pravou rukou kolem pasu a na levou zvednutou do výše zatlačil tak, aby se Hermiona začala otáčet do rytmu písně.

Přímý oční kontakt způsoboval Hermioně lehkou závrať, musela totiž zaklonit hlavu, aby na Severuse viděla a alkohol se rozhodl, že jí situaci nijak neulehčí.

And now it's only fair that I should let you know, what you should know…

„Dnes vypadáte neobyčejně," Severusovi alkohol pro změnu rozvázal jazyk.

„Děkuju," odpověděla Hermiona překvapeně.

Propaloval ji pohledem a to ji tak strašně znervózňovalo.

„Nemůže nás někdo vidět?" zeptala se a uhnula pohledem do sálu.

I can't live if living is without you I can't give I can't give anymore…

„Zkuste hádat, proč jste tu chodila dokola jako Longbottom v lékárně a neviděla mě?"

„Zastírací kouzlo," to jsem si mohla myslet.

Ale nemyslela.

Zvedla výsměšně levé obočí.

Otáčeli se dokola na místě, užívajíc si při tom vzájemný (nejen oční) kontakt. Bylo obdivuhodné, jak se Severus dokázal držet na nohou po sedmé skleničce ohnivé whisky. Ráno mu nebude zrovna báječně. Hermioně taky ne, ale dala si něco na jídlo, snad to nebude taková hrůza. A když ano? Dobře jim tak, měli se hlídat.

Or your face as you were leaving…

Hermiona pustila Severusovu levou ruku a objala ho kolem krku. Severusova pravá ruka klesla trochu níž na Hermioniných zádech a spojila se s uvolněnými prsty levé. Hermioniny studené ruce na jeho krku byly příjemnou změnou ve vydýchané místnosti.

Původní písničku začala překrývat od Celine Dion Because you loved me. Severus zavrčel a rozhlédl se po místnosti. Bylo něco málo po jedenácté a většina lidí se začala pomalu vytrácet.

For all those times you stood by me for all the truth that you made me see…

„Copak mudlové neumí zpívat něco jiného, než tyhle bláboly? Někdo by jim měl-"

‚Co' by jim někdo měl, se pravděpodobně nedovíme, protože Hermionina alkoholem posílená odvaha zapracovala. Vtiskla mu polibek na rozvlněné rty a ve chvíli, kdy si říkala, že to byla blbost a chtěla se stáhnout, si ji přitáhl blíž k sobě a začal odpovídat.

Levou rukou zajel už do tak dost rozcuchaných vlasů, palcem pravé ruky pohladil hrot kyčelní kosti a přesunul ruku na  Hermionin zakulacený zadek. Mezi rty jí unikl souhlasný sten a přimkla se k němu těsněji. To Severuse ještě víc povzbudilo.

You were my strength when I was weak, you were my voice when I couldn't speak.

Hermiona zapletla prsty do černých vlasů, zaklonila hlavu a nechala Severuse, aby ji políbil do jamky mezi klíčními kostmi. Stupňoval polibky směrem nahoru, a když ji políbil na bradu, usmála se a zajala jeho ústa do dalšího dlouhého polibku. Užívala si jeho teplé rty, které mapovaly každičký kousek těch jejích, jako by si chtěl ten dotyk vyrýt hluboko do srdce. Hra jazyků byla pomalá, nikam nespěchali.

Když se jejich rty oddělily, oba zrychleně dýchali. Hermiona otevřela oči a setkala se Severusovým zamyšleným pohledem. Nevěděla, nad čím přemýšlí a ani to nechtěla vědět.

Spustila ruce podél těla a vydala se pryč z místnosti. Ve chvíli, kdy byla dva kroky od něj, ucítila lehký dotek na své ruce. Usmála se a pokračovala v cestě.

You gave me wings and made me fly, you touched my hand I could touch the sky…

Ještěže se vracíme až v jedenáct, napadlo Severuse, když se vydávala za Hermionou ven z místnosti.

 

 

 

 

*inspirováno názvem díla anarchistického buřiče Fráni Šrámka, Modrý a rudý

Komentáře

Vytvořeno 17.10.2009 13:12:02 | Poslední změna 27.12.2010 01:14:49
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one