13.Myslím, myslíš, myslíme




Jistě víme, komu patří Působivé. Tahle kapitola je celá jaksi poznamenaná rukou Asisi, protože jsem znova přelouskala celou její povídk:u Co se ti zdá nemožné, není nereálné, tak mě za to prosím nebijte. Věnování patří nadin, wixie, ASISI, doxii, sesslik, andie, zuzka, majka7654, Witherell a a všem, kdo komentovali =)

 

Tak tu tedy mát něco ode mě k mému svátku, chtěla jsem to dneska stihnout a povedlo se =D

 

 

Cink, cink, cink…

 „Máte nějaký speciální důvod, proč tak dlouho trestáte svou lžičku, slečno Grangerová?" optal se otráveně druhý den ráno Snape Hermiony, když už celé dvě minuty míchala kávu a cinkala při tom zmíněnou lžičkou o křehké stěny hrníčku.

Cink, cink ci-

„Omlouvám se za svou chybu. Budu se snažit, aby se to příště nestalo, profesore," blýskla po něm uraženě očima a dělala, že si nevšimla, když mu lehce zaskočilo.

Zatraceně, ta holka mě jednou zabije.

„Byl bych velice nerad," a nemyslel tím jen míchání kávy, „kdybyste to považovala za chybu. Pouze jsem vám oznámil, že načasování nebylo zrovna příhodné."  odpověděl  odměřeně Severus.

Trochu ho vyvedlo z rovnováhy, že to pochopila jinak, než to bylo myšleno.  Jenom vědět jak. Není lehké dovtípit se, co si žena myslí.

„Pf."

„Prosím? Asi jsem vám špatně rozuměl, co jste říkala?"

 „Tedy, chtěla jsem říct: dobře, pane profesore," zareagovala Hermiona podrážděně.

 

Večer, když při večeři oslavovali druhé místo, které získala Ginny, se na sebe ani nepodívali, proto nebylo divu, že v deset hodin Severus ani nešel k Hermioně do pokoje a přes dveře pouze oznámil, že už je večerka.

Druhý den u snídaně nálada nebyla o moc lepší. Hermiona byla pěkně nervózní, vždyť přišel její den. Ale vlastně…

„Profesore," ozval se Dracův hlas.

Hřebíky do hlavy tak brzo po ránu, Merline za co?!

Severusovi zacukaly koutky. Malinko…

„Ano, pane Malfoyi?" otázal se nezúčastněně.

„Kdo půjde dneska na tu soutěž. Já jen, že jsme tu dva, tak jak to bude?" poslední slovo protáhl přes nos.

Já to spratka jednou…

„Vy budete psát písemný test a slečna Grangerová udělá praktickou část. Rozhodl o tom ředitel, měl jsem za to, že vás s tím obeznámil."

Očividně ne.

Abyste se u toho nepřemohl, když nám to máte oznámit vy.

Ticho tam nebo tam hodím Avadu.

Působivě originální.

Odfrknutí.

„Jste si jistý, že to Grangerová neodflákne?" zeptal se s obavami Draco.

Jste si jistý, že to Malfoy neodflákne?

„Přece jenom, je to mu.."

„Pane Malfoyi, snídejte," nenechal ho Severus dopovědět. Moc dobře věděl, co chtěl říct, ale takové způsoby se sem vážně teď nehodí.

Už takhle je Hermiona dost napružená a Draco by mu ještě opepřil polívčičku.

Proč jste ho to nenechal doříct? Máte k tomu nějaký speciální důvod? Přece s ním souhlasíte.

Kde jste byla na tom, že s ním souhlasím?

Ale no tak, neříkejte, že to není pravda.

Stále nerozumím tomu, proč bych s ním měl souhlasit.

Proč jinak byste se přidával k Voldemortovi? Z nudy? Nebo vás nebavila květinová éra?

Nebuďte drzá a směšná. Důvodů, proč jsem se nechal zlákat do služeb Pána zla, bylo trochu víc, než jen pošetilá představa o nadřazenosti čistokrevných čarodějů. Nabyla jste snad z mého chování dojmu, že bych upřednostňoval jedny nebo druhé? Měl jsem za to, že jsem se vám věnoval více než pozorně.

Hermioně zaskočil hlt kávy a jak kašlala, trocha se jí dostala na bradu.

„Jsi v pohodě?" zeptala se Ginny, jakmile jí uštědřila herdu do zad.

„Jo, díky" odpověděla jí Hermiona chraplavým hlasem a utírala si pobryndanou bradu.

Vždycky nadržujete vlastní koleji.

To dělá každý ředitel.

Nemáte rád Nebelvír.

Mám k tomu důvod?

Nic špatného jsme vám neudělali!

Počítáte i Longbottoma? Nebo ten je v samostatné koleji?

Je jen trochu nešikovný. Naháníte mu hrůzu.

Já neučím pro to, abych se se studenty mazlil, ale abych je něco naučil. Jestliže jeho chorý mozek není schopen pobrat informaci, že při pomíchání ingrediencí může dojít k výbuchu, pak nemá na mých hodinách co dělat.

Ale…

„Odcházíme," zavrčel a vstal od stolu.

Počkejte!

Nehodlám se bavit o Longbottomovi.  Jsem jedině rád, že jsem se ho zbavil.

„Zapomněl jste si na stole hůlku," předběhla ho Hermiona a podávala mu zmíněnou věc.

„Ehm… Děkuji, slečno Grangerová," odpověděl mírně zaraženě.

Zatracená práce.

 

Když zrzavá čarodějka o hodinu a půl později zopakovala v aule dnes už naposledy instrukce soutěžícím, sedla si za svůj stůl a rudým brkem zapisovala do pergamenů.

Bradavická výprava seděla v první řadě a sledovala Draca, který psal písemný test.

Ovšem ‚sledovala' není správné slovo. James s lehce pootevřenými ústy hypnotizoval předsedkyni poroty, Claire a Adam si něco špitali, Ginny nepřítomně hleděla na Draca a žmoulala si přitom spodní ret, Hermiona si nervózně natáčela na levý ukazováček pramínek vlasů a rozhlížela se po soutěžících a Severus seděl s nohami přehozenými přes sebe a se založenýma rukama apaticky civěl vpravo na bod asi metr před Hermionou.

Severusova apatie byla narušena ve chvíli, kdy si Hermiona prohrábla vlasy a nechtěně ho při tom udeřila rukou do ramene.

„Pardon," špitla a věnovala mu ustrašený pohled.

Neodpověděl, jen se na ni otočil a hypnotizoval ji očima.

Hermioně začalo být trochu horko, v obličeji zrudla, dlaně se jí zpotily a srdce začalo tlouct o poznání rychleji. Severus byl jako mimo sebe, prostě seděl a propaloval ji očima, v hlavě úplně prázdno.

Máte nějaký směšný důvod, proč na mě celých pět minut tak drze civíte?

Jenom si říkám, že jestli vám bude takové horko i u vaření lektvaru, nebude třeba zapalovat oheň.

V tom případě bych si měla ten svetr sundat, co říkáte?

Zmíněný kus oblečení si vysvlékla a přehodila přes opěradlo židle, podepřela si hlavu pravou rukou a podívala se na Severuse, který se zájmem sledoval celou proceduru. V momentě, kdy si Hermiona přetahovala svetr přes hlavu, se mu zazdálo, že se v místnosti oteplilo.

Lepší?

Odkašlání. Polknutí. Pohled doleva.

V rámci možností.

Hermiona se opřela zpátky do židle a kontrolovala stav svých nehtů.  Severus sledoval muže u vchodu, jak se o něčem zaníceně baví.

To u té snídaně…

Nechci se o tom bavit.

Ale já ano. Je evidentní, že…

Řekla jsem, že se o tom nechci bavit! Nebo myslela…

… že jste mě včera špatně pochopila.

Ale to nemyslíte vážně?!

Myslíte?

Vtipné. Tak mi to tedy vysvětlete, jak to bylo myšleno?

Myslel jsem to tak…

Myslím, že stále čekám na tu hlavní myšlenku.

Zatraceně!  Nemyslete chvilku!

Nemyslím.

Myslel jsem tím, že jsem… Byl jsem s vývojem situace v posledních několika dnech… spokojen. Jen nevím, jestli to… naše věc… zůstala utajená. Proto šlo o špatné načasování. Mám pocit, že pan Malfoy něco tuší.

A co s tím budeme dělat, co myslíte?

Dokud to nebudu vědět jistě, jestli něco ví…

„Hermiono, na co tak civíš?" zeptala se otupěle Ginny, která vypadala, že každou chvilku usne a proto se chtěla zabavit.

„Já… Jenom jsem se zamyslela, nic víc. Jsem trochu nervózní, však víš, odpoledně mě to čeká taky, tak se musím trochu uklidnit a předříkávání naučenýho učiva do dějin mě vždycky uklidní." odpověděla první blbinu, která jí přišla na rozum.

„Jo, dějiny," zívla, „dokážou uspat úplně každýho, to máš pravdu." Dopověděla, podepřela si bradu rukou a upřela pohled před sebe a přesto někam hodně daleko.

 

 

„Vítám vás zpět v praktické části," zazubila se kouzelnice o půl druhé odpoledne toho dne a popravila si klobouček na hlavě. „Dnes tu tedy máme sedmé ročníky, špičku mezi našimi soutěžícími. A pro ty nejlepší tu máme jakousi třešničku na dortu. Vaším úkolem bude uvařit Felix Felicis. Všechny potřebné ingredience máte ve stole. Takže," vytáhla z červeného hábitu hůlku a mávla. „Začněte."

Severus seděl se založenýma rukama a hypnotizoval Hermionu, která stála v první řadě u dveří u prvního stolu a chaoticky hledala v zásuvkách inkriminované přísady.

Vílí křídla, prášek z rohu jednorožce…

Grangerová, vnímáte mě?

Co zase?! Denivky, zatraceně, kde je to ‚D'… ááá, tady! Duhové fazolky, to je ‚F' nebo ‚D'?

‚F'. Poslouchejte mě.

Ale no jo, pořád taky. Dračí krev…

Pod ‚K'. Ještě po ‚S' sliny slimáka jantarového a pod ‚Ř' řasy mořské panny.

Děkuju.

Vyrovnala přísady na stůl přesně v tom pořadí, v jakém je bude přidávat do lektvaru a podala si stříbrný nůž.

Budete dělat přesně to, co vám řeknu, jasné?

Vrhla na něho nechápavý pohled. Severus seděl pořád nehnutě.

Zbláznil jste se?

Plané naděje odsuňte stranou. Chcete vyhrát?

Ano.

Tak poslouchejte. Zapalte pod kotlíkem.

Opravdu, to by mě nenapadlo.

Tak to aspoň udělejte, ženská jedna nebelvírská.

Neverbálně zapálila plamen pod kotlíkem a jala se tam nalévat vodu. Přesněji, jala by se, kdyby…

Nedávejte tam celých 450!

A proč? Má se to tak přece…

Že se ‚má' neznamená, že vyhrajete. Stačí 400, já tu mám diplom.

A máte ho oprávněně?

Nelechtejte spícího draka.

Dál?

Nasekejte denivky na stejné kousky a vhoďte je do kotlíku.

Hermiona nasekala a vhodila do kotlíku.

Barva?

Světle fialová a je to průhledné.

Výborně. Vymačkejte šťávu ze sedmi duhových fazolek. Tím stříbrným nožem.

Přidávat postupně nebo zároveň?

Napřed ze čtyř a pak ze tří. Čepelí rozřízněte svrchní obal a šťávu nechte vytéct do misky.

První fazolka.

Druhá fazolka.

Zamíchejte to třikrát proti směru hodinových ručiček.

Hermiona se naklonila nad kotlík a zamíchala jeho obsah přesně, jak Severus nařídil. Zahalil ji oblak páry, a když se vypařil, tváře měla zrůžovělé, vlasy zkroucené a obočí stáhnuté soustředěním.

Třetí fazolka.

Čtvrtá fazolka.

Přesně jak vám to řeknu. Nalijte tam půlku té misky.

Udělala, co říkal, a sledovala, jak se barva mění na…

Sytě fialová.

Zamíchat pětkrát po směru. Nalijte tam ten zbytek a zamíchejte jednou proti směru.

Pátá fazolka.

Šestá fazolka.

Zamíchat dvakrát proti směru, jednou po směru. A pak…

„Profesore Snape," osmělil se James.

„Teď ne!" vyštěkl Severus a nevěnoval mu ani pohled.

Barva?

„Já potřebuju na záchod!" ozval se ublíženě James.

„A já s tím mám dělat přesně co?" otočil se nechápavě na nebohého chlapce a povytáhl obočí.

Tmavě modrá.

„Pustíte mě? Prosím, profesore," zatvářil se kajícně.

„Běžte!" mávnul rukou někam do prostoru a dál si ho nevšímal. Opřel ruce o boční opěradla židle.

„Neřádi jedni malí…" zabrblal si pod vousy.

A teď? Jakou to má barvu teď?

Začíná to světlat.

Zatraceně! Už máte i tu poslední vymačkanou?

Ano.

Zamíchejte to třikrát po směru a nalijte tam tři čtvrtiny té misky, ani o kapku víc!

Poslechla a udělala přesně, co řekl. Nebo myslel.

Tmavne to.

Zamíchat dvakrát po směru a jednou proti směru.

Zamícháno.

Dolijte tam zbytek té šťávy.

Už.

A teď míchejte tak dlouho proti směru, dokud to nebude temně zelené.

A tak Hermiona míchala, nervózně při tom podupávala pravou nohou, míchala, levou ruku měla v bok a míchala.

Temně fialová, černá, sytě žlutá…

Svatý Merline, to jsou mi tedy skoky v barevné škále, jen co je pravda.

Nekomentovat, míchat a následně vyhrát.

Ticho tam nebo tam hodím Avadu.

Hermiona se musela sama sobě usmát.

Bledě modrá, ostře růžová, bílá…

Mlčet nebo budu házet já. A Avada to nebude.

Odfrknutí.

Fosforově oranžová, hnědá…

Temně zelená!

Zeslabte plamen na minimum a nechte to deset minut vařit.

Zeslabila plamen, vymotala hodinky zpod svetru a zkontrolovala, kolik bude za deset minut.

To už bude čtvrt na čtyři?

Nachystejte si vílí křídla.

Kolik jich tam přijde?

Ale, no tak, přece nejste až tak hloupá, nebo snad ano?

Hermiona se u kotlíku napřímila a vrhla po Severusovi  nakvašeným pohledem.

No dovolte?!

Nedovolím. Neříkejte, že nevíte. Primuska, dívčí premiantka ročníku, nejlepší papouškovací stroj, jaký kdy Bradavice…

Dobře, dobře, dobře!

„Slečno, máte nějaký problém?" zeptal se porotce procházející právě okolo jejího stolu.

„Co…  Cože? Ehm, tedy, prosím?" zeptala se Hermiona vyvedená z konceptu.

„Ptám se, jestli máte nějaký problém," zopakoval otázku a povytaženým obočím a vykulenýma očima čekal na odpověď.

„Ne, proč?" zeptala se natvrdle.

„No, já obvykle při vaření tak složitého lektvaru necivím do zdi, ale hledím si práce," odsekl podrážděně a zamířil si to k jinému stolu.

 Cholerik jeden.

Takže kolik těch křídel? Máte minutu.

Zatraceně! 400 ml vody, sedm fazolek, čtyři denivky to je…

Půl minuty.

Hermiona měla zavřené oči, kousala si spodní ret a obočí měla stažené soustředěním.

Já vím! Sedmnáct, celých třicet pět plus pět…

Deset, devět…

„Sedm párů a jedno k tomu!" řekla vítězoslavně. Nahlas.

Pár soutěžících se po ní pobaveně otočilo.

Tak přidávejte, vykládat se svým alter egem si můžete později.

Odpočítala přesně množství a zamíchala třikrát proti směru hodinových ručiček.

Šikovná holka.

Odfrknutí.

Ještěže byli všichni tak zabraní do práce, kdyby ji někdo pozoroval, myslel by si, že si vykládá s kotlíkem. Vskutku komická představa.

Odvažte deset gramů prášku z rohu jednorožce a přestaňte už plkat, buďte té kouzelné podstaty.

Severus založil ruce na hrudi a bedlivě pozoroval Hermionino počínání.

Vlasy zkroucené horkem trčely do všech stran, na nose ji lechtal jeden neposedný pramen, který v nezbedném gestu levou rukou strčila za ucho. Očima hypnotizovala měrku na váhách, kdy bude konečně ve středu. Obočí lehce zvednuté, ret skousnutý, tváře rudé stála na levé noze s pravou pokrčenou, vytočenou do strany a zapřenou o levé koleno. Narovnala se, odložila pytlík s práškem a odměřenou váhu vsypala do kotlíku.

Zamíchejte dvakrát po směru.

Zamícháno. Bílá barva.

Teď tam dejte tři kapky dračí krve.

Natáhla se přes stůl, nohu stále založenou v koleni, a z malé lahvičky ukápla tři drobné kapky do lektvaru.

Nemíchejte, čekejte.

Čekám, nemíchám.

Neprovokujte. Barva?

Neprovokuju. Karmínová.

Teď zamíchat třikrát proti směru.

Nalijte tam deci slin slimáka jantarového, zamíchejte proti směru a napočítejte do dvaceti. Pak zamíchejte po směru a přidejte deset gramů řas mořských panen.

A to mám stihnout jako kdy?

Než napočítáte do dvaceti, tak to stihnete odměřit.

Odfrknutí.

Sliny ukápla v blíže nespecifikovaném tvaru a doufala, že to bylo deci. Když lektvar dostal slabě žlutou barvu, jala se odměřovat ze skleničky zlaté řasy, a když získala požadované množství, skleničku neprodyšně uzavřela zátkou.

… devatenáct, dvacet. Sypu.

Už bylo načase.

A teď sedmkrát proti směru a sedmkrát po směru hodinových ručiček. Je to tak?

Ano.

Lektvar postupně tmavnul a začínal dostávat třpytivý nádech.

Zlatá, můžu vypnout oheň?

Ještě to nechte minutu vařit a pak můžete.

„Zbývá vám posledních deset mnut!" zvolala rudá kouzelnice a objemným pozadím se opřela o čelo svého stolu.

Hermiona se opatrně porozhlédla po aule. Jakýsi chlapec s uhlově černými vlasy na druhé straně právě zhasínal plamen pod kotlíkem a vypadal docela spokojeně.  Otočila se zpátky ke svému stolu a přes jemný obláček páry se podívala na Snapea, který si nezaujatě prohlížel muže u vstupu do místnosti. Jeden pramen černých vlasů se mu uvolnil a sklouzl mu podél tváře. Netrpělivým pohybem ho zastrčil za ucho a nečekaně se otočil na Hermionu.

Vypněte to, nebo naše práce přijde nazmar.

„Och," vzdychla a uhasila plamen pod kotlíkem.

Když se podívala zpátky, Draco Malfoy se (už zase?!) na něco ptal Severuse. Ten se tvářil, jako by žvýkal žabí mozečky, ale přesto mu tiše odpověděl. Draco se zatvářil pochybovačně, ale nic nenamítal, překvapivě.

„Prosím, odložte míchačky a naběračky, uhaste plameny pod kotlíky, odlijte vzorky do připravených lahviček," mávla hůlkou a na každém stole se objevila lahvička označená jménem a názvem školy, „a vzorky mi odevzdejte na stůl."

Ozvalo se cinkání přibližně sedmdesáti kovových naběraček o sedmdesát cínových kotlíků standardní velikosti čtyři, jak se všichni snažili své vzorky odlít co nejrychleji.

Když všichni odevzdali své vzorky čarodějce na stůl do připravených stojanů, žena už stála za svým pultíkem.

„V šest hodin bude jako již tradičně vyhlášení výsledků. Těším se na shledanou," usmála se neupřímně a dál si nikoho nevšímala.

„Hermiono, potřebuju na záchod," vyhrkla Ginny, jen co byla Hermiona na tři metry od jejich skupiny.

„Slečno Weasleyová, není třeba nám sdělovat vaše potřeby." odpověděl na její zvolání ironicky Severus a jal se odcházet.

„Pardon," špitla uzemněná a dělala, že tam vlastně vůbec není.

Bavíte se?

Náramně.

Hermiona chytila jemně Ginny za paži a rychlým krokem se vydala k východu.

„Pojď, prosím tě," dodala netrpělivě, když se neměla k rychlejší akci. Sice zrychlila, ale pořád nechápala, co se děje.

Asi dva metry před východem dohnaly Severuse. Hermiona zpomalila a zatáhla Ginny za ruku, strčila před sebe a zároveň obloukem okolo Severuse směrem ven z místnosti. Ginny, poháněna jejím vytlačením, se hnala dál a Hermiona obešla ladným krokem okolo Snapea.

Okolo ale není ten správný výraz, vezmeme- li v úvahu, že mu při tom záměrně nechtěně šlápla na nakročenou levou nohu. Nízký podpatek udělal to, co by jinak musela Hermiona dělat vlastní patou, zatlačil přes polobotku na prsty u nohy. Pravděpodobně to splnilo účel, Severus totiž vykulil oči a prudce nasál vzduch do plic.

Těsně před tím, než se Hermiona ztratila v davu na chodbě, se otočila.

„Pardon," zašveholila vesele a zmizela v chumlu lidí.

Vy jedna malá…

Nebelvírko?

Odfrknutí.

 

V šest hodin už seděla na svém místě a Severus se právě uráčil vplout do dveří, černý plášť teatrálně vlajíc za ním.

Hermiona, sedící shrbeně a s nohama vystřenýma se okamžitě narovnala, když ho zahlédla kráčet k nim.

„Tak tedy, vítám vás zpátky. Ještě před tím, než vyhlásíme poslední výsledky, bych vám ráda oznámila, že dnes večer v osm hodin slavnostně ukončíme 85. ročník Lektvarologické soutěže." Udělala pauzu, aby mohla něco odpovědět kolegovi, který se k ní přihnal jako velká voda s vyděšeným výrazem v očích. Klidně mu odpověděla a muž si úlevně oddychl.

„Takže, na třetím místě se umístil Josef Santy z Jihoamerické kouzelnické instituce. Jeho test měl jednu chybu a  lektvar nutil k úpornému škrábání na nose, blahopřejeme!"

Potlesk a chlapec s pískovými vlasy a hnědýma očima si došel k porotcům pro kotlík velikosti jedna plný čokoládových žabek, poukázku na časopis Potingue a naběračku vyrobenou skřety.

„Na druhém místě se umístil Alexej Dormanov z Kruvalu. Jeho test byl bez chyby, avšak jeho lektvar způsoboval tomu, kdo ho vypil, svědění dlaní. Blahopřejeme!" zvolala čarodějka a nadšeně tleskala onomu chlapci s uhlově černými vlasy a modrýma očima. Jeho cena byl kotlík velikosti dvě plný čokoládových žabek, roční předplatné časopisu Da a speciální sadu lahviček na lektvary.

„První místo, to je velmi neobvyklé, ale přesto možné," usmála se poněkud rozpačitě, „získávají Bradavičtí studenti Draco Malfoy, jehož test neobsahoval žádnou chybu a jeho spolužačka Hermiona Grangerová za absolutně bezchybný lektvar. Blahopřejeme!"

Hermiona zůstala sedět jako opařená. S vykulenýma očima a naprosto strnulou pózou se neméně podobala Dracovi, který se při vyslovení svého jména vymrštil do rovného sedu.

Kdože? Cože? Já?

Překvapeně se na sebe podívali.

„Půjdete si pro ty ceny, nebo vám je mám donést osobně na černém sametovém polštáři?" ozval se znechuceně a pobaveně (jestli to vůbec lze) zároveň Snape sedící po jejich levici s propletenými prsty.

„Ehm… No vždyť… My už jaksi… Ehm…" koktala Hermiona a vstala.

„Jdeme," doplnil ji třesoucím se hlasem Draco a vydal se k porotcům.

Každý dostali svůj kotlík velikosti tři plný čokoládových žabek, Hermiona dostala poukázku v ceně dvaceti galeonů do Krucánků a kaňourů a Draco roční předplatné Lektvarového magazínu.

„Tedy, děkuji vám za vaši pozornost a těším se s vámi se všemi na shledanou v osm hodin zde na slavnostním ukončení!" sdělila jim zrzka a jala se k odchodu od pultíku.

„Ehm… Grangerová?" ozvalo se uječeným hlasem za Hermionou.

„Ano?" otočila se na nejistého Draca, který stál za ní.

„Chtěl… Ehm… Chtěl bych ti pogratulovat a poděkovat," vymáčkl ze sebe a hypnotizoval její rameno.

„Nemáš zač. Taky bych ti měla poděkovat poblahopřát," natáhla k němu pravou ruku.

Obočí mu vyletělo směrem k blonďatým vlasům.

„Ano, tak to bychom měli," poznamenal kousavě, nabízenou ruku nepřijal a odkráčel pryč.

 

 

 

 

 

Da- rusky ano

Potingue- lektvar španělsky

Komentáře

Vytvořeno 05.10.2009 20:36:28 | Poslední změna 27.12.2010 01:03:30
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one