11.Od šeptání po vřískot




Děkuju vám, že jste byli trpěliví a počkali si na pokračování. Omlouvám se za prodlevu, chyběla mi ta správná slova. Snad si to užijete jako já při psaní, kdy jsem odvařila sama sebe a nebyla schopná deset minut pokračovat, když jsem se smála na celý dům. Dost ale o mně, teď ke kapitole.

Abyste jasně pochopili tuto kapitolu, poslechněte si prosím před přečtením od Slade- Far, Far away, který mě ke zmíněné pasáži inspiroval a přečtěte si i překlad. http://pohodar.com/preklady/Slade_Far.htm Upozorňuju, že pokud to neuděláte, nebudete vědět, která bije.

******************

 

Rozkvetlou loukou se rozlévalo ranní slunce a odráželo se hravými odstíny od kapek rosy.

Mladá dívka v lehkých bílých šatech vcházela na palouk a spokojeně se usmívala. Konečky prstů jemně hladila špičky trav, které se v lehkém větříku kymácely do rytmu zvuků ozývajících se z nedalekého lesa. Dlouhé hnědé vlasy jí v kudrnách spadaly přes ramena až na záda a velké hnědé oči si zálibně prohlížely každý kout mýtiny, dokud nezůstaly hledět přímo proti ní.

Z protější strany přicházel muž v bílé košili a černých kalhotách. Temnýma očima ostražitě pozoroval dívku, která se pomalým krokem vydala do středu louky.

Když došla na místo, žmoulajíce spodní ret čekala, co muž udělá.

Nejistým krokem se vydal směrem k dívce, která ho pozorovala zamyšleným pohledem. Jako by přemítala, jestli se nemá otočit a vrátit se zpátky tam, odkud přišla. Srdce mu tlouklo šílenou rychlostí, jak si přál, aby zůstala.

Dva kroky od ní ucítil nevtíravou vůni vanilky. Zastavil se a nechal se unášet příjemnými pocity, které naplňovaly jeho nitro.

Pozorovala ho a vnímala závan jahodové vůně spolu s jeho příchodem. Natáhla levou ruku a položila ji na místo, kde tušila mužovo srdce. Po chvilce pod prsty ucítila jeho teď už klidný tlukot.

Buch buch

Buch buch.

Buch buch.

Když udělala krok doprava, muž otevřel oči a se zájmem si prohlížel její obličej. Malé čelo, které brázdila nepatrná vráska mezi obočím, hnědé oči s hřejivým pohledem, s každým nádechem se jemně rozšiřující nosík a růžové rty zvlněné v mírném úsměvu.

Dívka pomalu kráčela okolo muže, ruku na jeho srdci a pozorovala obličej otáčející se za ní. Havraní vlasy rámující vystouplé lícní kosti, hluboké temné oči, ostře řezaný hákovitý nos a lehce pootevřené, srdcovitě tvarované rty. Když se mu ztratila ze zorného pole, otočil hlavu na druhou stanu a čekal, dokud se neobjeví.

Když se zastavila opět čelem k němu, byli od sebe sotva pár centimetrů. Dívka teď měla obě ruce položené na jeho hrudi. Stáli a dívali se na sebe, dokud se muž neusmál a nepohladil dívku po tváři. Ta při dotyku zavřela oči a snažila se zachytit teplo vycházející z jeho dlaně. Jemně ji vzal za bradu, mírně natočil hlavu nahoru, druhou rukou dívku objal kolem pasu a přivinul ji tak těsněji k sobě. Otevřela oči a čekala, co se bude dít.

Sklonil se k ní a těsně před tím, než se jejich rty spojily, zašeptal „Zas a znova, znova a zas."

 

Hermina se vymrštila do sedu a zmateně se rozhlížela po ztemnělém pokoji.

„Do háje," zaklela a svezla se zpátky na polštář.

V tu samou chvíli se ve vedlejším pokoji posadil v posteli i Severus. Protřel si rukama obličej a s tichým „Zatracená práce" si lehl na bok a snažil se znovu usnout.

 

 

Když Hermiona ráno sešla na snídani po velmi „příjemném" budíčku, kdy se po hlasitém zabušení na dveře ozvalo otrávené „Vstávat, Grangerová!" myslela, že ji odvezou. U jejich stolu zbývalo jedno jediné volné místo a právě vedle Snapea, který zrovna vysvětloval program dne a tvářil se, jako by ho bolely zuby.

Vedle něho budu týden sedět u jídla? Třikrát denně?! Avada…

„… třeťáci. No podívejme, slečna Grangerová se nám vyspinkala. Nestůjte tam jako Longbottom nad kotlíkem a sedněte si," sjel ji pohoršeným pohledem a čekal, než se milostivě usadí.

Taky vám přeju dobré ráno.

Já vám ne, protože…

„Protože jste dneska přišla poslední, budete mít na starosti pana Sullivana. My ostatní se půjdeme podívat na prohlídku Univerzity."

No skvěle.

„Dobře, pane profesore," odpověděla odevzdaně.

Vy neprotestujete?

Mělo by to smysl?

Ne.

Tak vidíte.

Když zavětřila vůni čerstvé kávy, okamžitě se vrhla na konvici a nalila si svoji ranní dávku. Upila a teprve jí došlo, o čem se spolu bavili.

Já chci taky!

Dlouho vám to nevydrželo.

A proč nemůžu?

Kdo by hlídal Sullivana?

A proč to nemůže být tak, abychom mohli jít i my s Jamesem?

Protože pan Sullivan začíná v deset písemným testem a končí těsně před večeří. Proto.

Povzdech.

„Takže, jak jsem říkal, než tady slečna Grangerová ráčila dorazit, dnes budou soutěžit třeťáci. Pane Sullivane, nejpozději o tři čtvrtě na deset se budete s Grangerovou hlásit v aule. Ať vás ani nenapadne se zpozdit, reprezentujete naši školu a byl bych nerad, abychom byli vedeni jako opozdilci. Slečno Grangerová, vy na něho dohlédnete po celou dobu soutěže. Přestávku budete mít, podle těchhle papírů," poklepal dlouhým prstem na program, který dostali včera při příchodu, „o půl jedné. Sejdete sem dolů na oběd a zase se vrátíte do auly, žádné zastávky po cestě. Co si potřebujete vyřídit, to uděláte teď anebo po večeři. O půl druhé začíná praktická část. V šest hodin vyhlásí výsledky, ale tam bychom se už měli potkat. Nějaké dotazy?"

Můžu si o přestávce odskočit na dámy?

Povzdech.

„Profesore," ozval se Draco. Po ránu, jak si Hermiona bolestivě uvědomila, byl jeho hlas ještě protivnější a jaksi vyšší. „Jak to bude s námi?"

„My se po snídani přesuneme do haly, kam jsme včera dorazili a tam už si nás někdo vyzvedne."

„Do háje!" ozvalo se z druhé strany stolu. „Adame, to mě musíš každé ráno polít?" Claire plísnila Adama, protože ji polil horkým čajem. Tyčila se nad ním jako bůh pomsty. Vzhledem k tomu, kolik jí bylo, vypadalo to trochu komicky.

Severus to nekomentoval a Hermiona se s úsměvem dál věnovala svému toustu s marmeládou. Netrvalo to ani půl minuty, když se Claire ozvala znovu. Adam dnes ráno opravdu skóroval.

„Zas a znova a znova a zas, Adame!"

Na druhém konci stolu se v tu chvíli stalo několik věcí najednou: Hermiona se málem udusila svým toastem, přičemž se odsunula na židli, která nepříjemně zarachotila po podlaze, a Severus polknul horkou kávu moc rychle, takže mu začaly slzet oči a jeho židle podezřele zapraskala, když se na ní narovnal. Oba kašlali jako zběsilí a Ginny praštila Hermionu do zad.

„Hermiono, dobrý?"

Zrudlá Hermiona jenom kývla hlavou a střelila pohledem po Severusovi, kterého si pro jistotu nikdo nevšímal.

Byl rudý jako rak a měl pocit, že mu v krku naskákaly puchýře. Poznámku si ovšem nenechal pro sebe.

Jaká škoda, že jste to přežila. Byl bych měl konečně klid. Vaše vlasy mě lechtají na nose, dělejte s tím něco.

To samý bych mohla říct taky. A co uděláte, pokud je nechám tak, jak jsou? Strhnete mi body?

Mohla, ale neřekla. Naliju vám do kávy jed, to dáte pokoj určitě i s těmi svými vlasy.

Jaká škoda, že jste to přežil. To neuděláte

Tak vás ostříhám na Draca. I s barvou.

Hermiona se málem udusila kávou, kterou pila. Ten člověk ji jednou zabije.

Severus otočil hlavu na druhou stranu a zašklebil se. Nezasvěcený by tvrdil, že se usmál, zasvěcený by se nad tímto tvrzením umlátil smíchy.

Vy umíte kouzla pro ženy?

Grangerová, vypadám jako hlupák?

No…

Ne, vlastně jsem si právě uvědomil, že na tuhle otázku nechci znát odpověď.

Ale já chtěla-

Já bych chtěl chvilku kouzelného klidu.

Povzdech.

Není vám špatně?

Povzdech.

Slyšíte?

Povzdech.

Vy neprotestujete a mlčíte. Nevěřím.

Povzdech

„Slečno Grangerová, cvičíte si k porodu, že tu tak vzdycháte?" ozvalo se pobaveně z pravé strany stolu.

Hermiona stiskla čelisti a zavřela oči, aby se nerozesmála. Když se dostatečně uklidnila, otočila hlavu a zvedla tázavě obočí. Opovržlivě si ho prohlédla, s dalším teatrálním povzdechem se otočila na Ginny a podepřela si rukou hlavu.

Jak dospělé.

Povzdech.

„Hermiono, co je ti, že tak vzdycháš," zeptala se Ginny a ukousla si chleba.

„Štve mě, že s vámi nemůžu jít na tu prohlídku."

„Mě taky, ale co naděláš. Zítra bude třeba hlídat Malfoy, tak se půjdeme podívat spolu. Co říkáš?"

„Hm." Povzdech.

Zas a znova a znova a zas.

Povzdech.

Že vás to baví.

Baví.

Ona mluví! Heuréka!

Povzdech.

„Odcházíme," zvedl se Severus, aniž by si někoho všímal.

V tu ránu se od stolu odsunuly čtyři židle a osm nohou se vydalo za vlajícím Severusem pryč ze síně.

To bylo podlé, mohl jste alespoň chvilku počkat.

And I'm far, far away, with my head up in the clouds…

Pán je nepolíbený. S tím by ale měl něco dělat.

Okolo Severuse, který se vydával ke schodišti do haly, se prohnala skupinka studentů v zelených hábitech s modrými kouzelnickými čapkami.

And I'm far, far away with my feet down in the crowds.

Zdá se to být tak nereálné.

Když Severus vykročil do schodů, Ginny, Draco, Adam i Claire už byly v těsném závěsu za ním.

Lettin' loose around the World But the call of home is loud still as loud.

Zdálo být se všechno pod kontrolou.

Povzdech.

Zdá se, že přijde ještě víc.

 

 

 

O tři čtvrtě na deset stáli s Jamesem v aule a čekali na zahájení. Zrzavá čarodějka menší postavy v krvavě rudém hábitu a kyprých tvarů se od „kecacího" pultíku usmála na přítomné čaroděje a čarodějky. Na uhlazeném drdolu měla posazený klobouček červené barvy a rty, jak jinak, byly orámované rudou rtěnkou. Zelené oči na chvilku spočinuli na Hermioně, která u ní stála nejblíže.

„Dobré ráno," pozdravila a přitom si posunula výš brýle s kostěnými obroučkami, tentokrát černé barvy. Změna je život. „Vítám vás na prvním dni naší Lektvarologické soutěže, tentokrát se setkáváme na Bristolské univerzitě kouzelných umění. Dnes budou soutěžit žáci třetích ročníků. Prosím všechny účastníky, aby zaujali svá místa v lavicích," ukázala pravou rukou před sebe, kde v pěti řadách za sebou stály lavice. Na každé lavici bylo jméno studenta a název školy. „Doprovod, pokud nějaký máte, si může sednout tady za mě," ukázala za sebe, kde byly vzestupně postavené lavice v pěti řadách.

Hermiona se usadila do první řady, aby viděla co nejlépe na Jamese, který seděl ve třetí lavici uprostřed.

„Jako první absolvujete písemný test. Začnete přesně v deset hodin. Máte na to dvě a půl hodiny. Kdyby si někdo potřeboval odskočit, musím vás upozornit, že vás budeme nuceni prohledat a půjdete za doprovodu jednoho z pořadatelů. Pochopte, musíme se chránit proti podvádění," usmála se omluvně. „Skončí-li někdo dřív, odevzdá mi pergamen i brko na stůl a může odejít. Nedoporučuji vám odevzdávat dřív, raději si po sobě celý test překontrolujte. Od půl jedné do čtvrt na dvě budete mít přestávku na oběd. O půl druhé začne praktická část. Budete mít za úkol namíchat zadaný lektvar nejpozději do půl šesté. V šest hodin vyhlásíme výsledky a pak už budete mít od nás kouzelný klid," zasmála se vlastnímu vtipu a odhalila tak své zažloutlé zuby.

Odstoupila od pultíku, mávla hůlkou a vyčarovala na každém stole pergamen a brk.

„Upozorňuji vás, že jakýkoli pokus o podvod bude potrestán diskvalifikací," mávla hůlkou znovu a na každém stole se objevilo zadání. „Začněte."

Usedla za masivní dřevěný stůl, který stál v čele soutěžních lavic a jala se zapisovat (jak jinak než) červeným brkem do pergamenů. Mezi lavicemi procházeli porotci v černých hábitech a kontrolovali studenty.

Po deseti minutách, kdy si Hermiona prohlížela přítomné soutěžící, se rozhlédla okolo sebe. Po pravé straně seděl starší plešatý kouzelník a spal. Nalevo seděla černovlasá čarodějka okolo čtyřicítky a četla nejnovější výtisk Magazínu čarodějek. Při pohledu za sebe Hermiona zjistila, že většina „doprovodů" si čte anebo spí. V místnosti panovalo relativní ticho narušované škrábáním brků a občasným zakašláním.

Po půl hodině znovu-a-znovu-prohlížení si účastníků Hermiona hořce zalitovala, že si nevzala knihu. Za deset minut ji začal pálit zadek a záviděla porotcům, že můžou chodit. Za dalších deset si začala gratulovat, že už jenom hodinu a půl a bude jejímu utrpení konec.

Snape moc dobře věděl, co dělá, když ji sem poslal. Jemu se tu prostě nechtělo sedět. Kdyby si tak vzala alespoň něco na čtení.

Když se za deset minut zvedl jeden ze studentů, že si potřebuje odskočit, konečně se Hermiona přestala nudit.

Jeden z pořadatelů, kteří stáli u dveří a na něčem se domlouvali, k chlapci přišel a namířil na něj hůlku. Z hůlky vyletěl oranžový paprsek a student na chvíli zasvítil jako vánoční stromeček.

„V pořádku, pojďte se mnou," řekl, když se záře vytratila a vyvedl chlapce ze síně.

Při návratu kouzlo zopakoval a kývnul na čarodějku v rudém hábitu. Ta mu kývnutí opětovala a dál se věnovala pergamenům na svém stole.

Snad tu Hermiona nebude tvrdnout i pozítří. To by ji Snape asi hodně naštval.

A vůbec, co jí má co zadávat hlídání Jamese?! On za to dostává plat, tak ať se stará! Ráno se tvářil, jako by ho nutili jíst citronové želé. Ostatně, tak se tváří vždycky, takže žádná změna. Ale na druhou stranu, na svoje vlastní poměry by mohl být i v dobré náladě. Koneckonců, ta písnička by tomu i odpovídala. A vůbec, odkud ji zná? V bradavicích mudlovská technika nefunguje, o tom se přesvědčila už v prváku, když si do Bradavic dovezla svůj walkman, dárek od rodičů k jedenáctým narozeninám. Po zapnutí zabzučel, zazářil bílým světlem a rozpadnul se.

Dokonce mi leze do snu, co si to vůbec dovoluje? To mám z toho, že líbám po večerech na chodbě kde koho. Jenom štěstí, že nešel zrovna nikdo okolo. Bůh ví, co by se stalo, kdyby se jeden z nás neudržel. Co by se stalo, kdyby se to někdo dozvěděl? Mně možná nic, ale on by letěl jako kulový blesk. A ten skandál, Denní věštec by to rozmáznul, až hanba. A voní pořád stejně.

Úsměv.

Jahody.

„Odložte brky, prosím!" zvolala zrzavá čarodějka a Hermionu tím probrala z letargie.

Mávla hůlkou a všechny pergameny se složily na hromádku vedle jejího stolu.

 

„Tak co, jak to vidíš?" zeptala se Jamese, když přišel k východu, kde na něho čekala. Vystřelila ze svého místa, jako by seděla na vosím hnízdě. Celý zadek jí zdřevěněl a v zádech začalo pobolívat.

„Nejhorší to nebude, ale nejlepší taky ne." Vydali se na cestu do jídelny. „Spletl jsem si vedlejší účinky dokrvovacího a zacelovacího a myslím, že jsem špatně určil popsaný lektvar. Místo doušku živoucí smrti jsem ho označil za veritasérum. A málem jsem nestihnul poslední dvě otázky, protože jsem se díval, jak odvádí toho kluka."

 

Po obědě se vydali rovnou zpátky do auly, i když si Hermiona toužila zajít do pokoje pro knížku. Jenže po tom, co slyšela o všech těch bezpečnostních opatřeních, si řekla, že by to mohli považovat za podvod a od svého nápadu upustila.

Při návratu stály v aule lavice dva metry od sebe a na každé byl postavený kotlík a vedle cedulka se jménem. James zamířil rovnou na své místo a čekal. Rudovlasá čarodějka stála zase za svým pultíkem a čekala, až bude čtvrt na dvě.

„Dobré odpoledne," zahalasila, když se tak stalo. „Vítám vás zpátky v praktické části. Jak vidíte, na svém stole máte kotlík a vaším úkolem bude uvařit Mnohojazyčný lektvar. Máte na to čas nejpozději do půl šesté. Prosím vás, abyste se mezi sebou nebavili, je to jednak proto, abyste nerušili ostatní a jednak proto, abyste si neradili. Přísady najdete v šuplících, které máte ve stole. Hodně štěstí. Můžete začít."

Na to se sborově ozvalo „Incendio!" jak všichni zapalovali oheň pod kotlíkem.

Jestli si Hermiona myslela, že se bude nudit, mýlila se. Ze svého místa dobře viděla na Jamese, který stál v první řadě. Každý krok pečlivě kontrolovala, jestli dělá správně.

Třikrát po směru… list z fíkovníku… deci mločí krve… sedmkrát proti směru… vlas divoženky… prášek z lidožravého dvojrožce… devětkrát-

„Slečno Grangerová, ať vám nevypadnou oči z toho mžourání," ozvalo se měkce kdesi vlevo od ní.

„Svatý Merline!" A to je hodně slabé slovo.

„Preferuji „pane profesore," ale jestli je vám to milejší…"

To bylo přehnaně vtipné. Děsíte mě tu k smrti a děláte si ze mě srandu.

Sama jste si naběhla.

No jo, pořád.

„Tak co, jak bylo, Ginny?" zeptala se kamarádky, která se zhroutila na prázdnou židli vedle ní.

„Ani se neptej," odpověděla jí s hlavou opřenou o opěradlo. Oči měla zavřené. „Buď ráda, že's nešla. Připadám si jako chodící průvodce. Vím, kdo založil knihovnu, kdo byl ten poslední, kdo tam včera přidal svoje dílo, kolik má celá univerzita schodů, kolik oken, kdy a kým byla založena a vím… Vlastně ani nevím. A nechci vědět. Svatý Merline, já má za sebou snad sto jarních. Jak jste se měli vy?" zeptala se, když se na židli posadila rovně.

„Seděla jsem a dívala se na Jamese, jak vypisuje test. Dvě a půl hodiny."

Zlý pohled Snapeovým směrem, který dělal, že pozoruje Jamese.

Úšklebek.

„Po obědě jsme se vrátili sem a čekám na to, až to tu skončí a vyhlásí výsledky. Kolik je vůbec hodin?" vymotala hodinky zpod rukávu mikiny.

Pět. Merline, ještě hodinu a ta židle mi přiroste k-

A co kdybyste vstala a pustila mě sednout?

Povzdech.

Úšklebek. Povzdech.

„Profesore Snape, nechcete si sednout?" zeptala se a první slovo přecedila přes sevřené zuby. Vstala a než k ní stihl dojít, protáhla se a postavila se vedle Claire. Ginny se na svojí židli posadila o něco civilizovaněji.

O půl hodiny později zrzavá kouzelnice ukončila i praktickou část a dala soutěžícím pauzu do šesti hodin.

V šest už všichni netrpělivě očekávali výsledky.

„Ehm, ehm, prosím o pozornost!" překřikla bavící se, kterých teď přibylo, jelikož se většina vrátila z celodenní prohlídky univerzity. „Takže, máme tu výsledky dnešního klání v Lektvarech, kolo třetích ročníků. Ti, kteří se neumístili na prvních třech místech, se najdou napsaní na dveřích. Každý má vypsáno, co bylo na jeho lektvaru a testu špatně. Takže, stupně vítězů. Třetí místo získává Adelaide LaRoux z Krásnohůlek, která měla v testu jednu chybu a lektvar neúčinkoval na němčinu a ruštinu, blahopřejeme!"

Blonďatá dívenka si přišla k porotcům pro svou cenu, knihu „Zázraky moderních lektvarů" a kotlík velikosti jedna plný čokoládových žabek.

„Na druhém místě se umístil pan James Sullivan z Bradavic, jehož test neměl ani jednu chybu a jeho lektvar neúčinkoval na japonštinu, blahopřejeme!"

James dělal, že se ho to netýká. Až do něho Claire strčila, teprve mu došlo, co se děje. Od porotců si lehce roztřeseně převzal kotlík velikosti dva plný čokoládových žabek, knihu „Já a léčivé elixíry" a roční předplatné časopisu „Lektvary".

„A na prvním místě se umístila Gertruda Müllerová z Berlínské výběrové čarodějné školy. Lektvar ani test neobsahovali ani jednu chybu. Blahopřejeme!"

Dívka s modrýma očima a hustými, vlnitými černými vlasy dostala kotlík velikosti tři plný čokoládových žabek, sadu brků naplněných barevným inkoustem, poukázku do knihkupectví „Čítálek" v ceně deseti galeonů a předplatné časopisu „Die Latwergen".

„Pro dnešní den vám děkuji za pozornost a přeji příjemný večer," rozloučila se se všemi přítomnými a dala se do hovoru s někým z poroty.

 

Při večeři byli všichni rádi, že sedí. Všichni kromě Hermiony.

Jestli budu muset znova někde tak dlouho sedět, tak přisahám, že budu mít prosezeniny.

No aby se nám slečna náhodou neotlačila.

Dejte mi pokoj aspoň u večeře.

Co za to?

Dám vám cokoli, když to nebude něco, co vám dát nechci.

Já bych toho chtěl.

Dneska mě ušetřete.

Povzdech.

Oj, ten svatý klid!

Povzdech.

„Ginny, tak půjdeš se se mnou zítra podívat do té knihovny?" zeptala se jí s úsměvem. Ji jen tak nenaštve.

Kamarádka po ní hodila ublíženým pohledem. „Seš si jistá, že je to nutný? Po tom dnešku-"

„Slíbila's to," nic víc, než konstatování.

„No tak jo. Ale jenom pro to, že jsi kamarádka, jasný?"

Rezignace.

Šuš.

„Jsi skvělá."

Omyl.

Ticho tam nebo tam hodím avadu.

„To mi říkej zítra často."

 

 

O půl desáté se Hermiona dokopala k tomu, aby šla za Snapem. Přece jenom by bylo milé ho oficiálně požádat, aby jí nechal zítra volno. Přece nebude dělat chůvu pořád. Ať si to Malfoy taky zkusí. Co milé, hlavně by to bylo fér.

„… obrazů. Posloucháš mě vůbec?" zvýšila Ginny hlas, protože poznala, že je Hermiona duchem nepřítomná.

„Jsem hrozně unavená, promiň, jdu si lehnout. Dobrou noc."

„No to by mě zajímalo, co budeš říkat zítra," odpověděla jí naštvaně. „Dobrou noc."

 

„Profesore Snape, potřebuju s vámi mluvit," oznámila mu, když zaklepala na dveře jeho pokoje.

„Pojďte dál," ozvalo se otráveně.

Když vešla, právě něco škrábal na pergamen. Udělal teatrální tečku na konci a málem při tom proděravěl pergamen.

„Tak co jste potřebovala tak nutně probrat," vstal a udělal krok k Hermioně, která stála u dveří.

Zdálo se jí to nebo se tu vážně oteplilo o sto stupňů?

„Ehm… no, já bych se… ehm… chtěla bych se zeptat, jestli bude moje účast na hlídání nutná i zítra. Chtěla bych se jít podívat tady po univerzitě, když už jsem nemohla jít dneska. Šlo by, aby za mě hlídal Mal- totiž Draco? Prosím, pane profesore," ke konci už byla schopná podívat se mu do obličeje a ne kamsi za jeho rameno. I když to byl nos, na co se zaměřila.

„A co z toho budu mít já, pokud to povolím?" zeptal se a udělal dva kroky k ní.

Bezděky udělala krok zpátky a opřela se o dveře.

„Dám vám, co budete chtít. Pokud to-"

„Pokud to nebude něco, co vám dát nechci. Ano, ano, to už jsme slyšeli. Jenže pořád nevíme," krok, „co to je." Udělal poslední krok a rukama se opřel o dveře po stranách její hlavy.

Sklonil se a zašeptal jí do ucha: „Tak co to je, Hermiono?"

Po těle se jí rozběhla husí kůže, srdce se snažilo dostat do krku a oči nemohla odtrhnout od těch jeho, které studovaly snad i dno její duše.

„And I'm far, far away with my head up in the clouds…" jeho dech polechtal Hermionu na tváři a donutil se ji usmát.

Severus stočil koutky úst nahoru a zvedl levé obočí. Naklonil se blíž k Hermioně a otřel se rty o její. Levou ruku jí vsunul pod záda a přitáhl si ji blíž. Svoje koleno vsunul provokativně mezi její kolena. Hermiona ho objala jednou rukou kolem pasu, druhou mu vsunula do vlasů a odstrčenou nohu mu ovinula okolo boku. Celou dobu si hleděli do očí, ani jeden z nich nezakolísal.

Sklonil se k ní a těsně před tím, než se jejich rty spojily, se zvenku ozvalo: „Pomoc!"

 

 

 

 

Pasáž, kdy Hermiona přemýšlí nad včerejším večerem, se vám může zdát trošku zmateně poskládaná. Věřte, že to byl účel. Určitě to znáte, když máte něčeho plnou hlavu nebo zažijete silný zážitek, myšlenky si skáčou na hlavu jedna přes druhou.

Die Latwergen- lektvary německy

Komentáře

Vytvořeno 24.09.2009 22:44:30 | Poslední změna 24.12.2010 02:09:52
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one