1.Procházka





Bylo 31. Srpna. Hermiona Grangerová seděla ve vlaku se svými nejlepšími přáteli, Harrym a Ronem. Venku bylo pod mrakem, ale nepršelo a tak si užívala výhledu, který se jí naskytl na louky, pole, kukuřici, občas na nějakou osamělou chalupu. Přes léto se toho moc zásadního nestalo. Stala se primuskou, jak očekávalo její okolí. Byla za to ráda, na jednu stranu si to přece zasloužila, za šest let usilovné dřiny. Jenže jako primuska byla taky hned za ředitelem, učiteli a otravným Filchem další, kdo mohl udělovat a strhávat body, dávat školní tresty a také se musela starat o pořádek ve škole. Jindy by jí to nedělalo problémy, ale vzhledem tomu, že studuje na OVCE má už tak málo času na sebe, ještě aby hlídala malá děcka. Když dorazili do Prasinek na nádraží, jako obvykle se pozdravili s Hagridem a nastoupili do kočárů. Cesta k hradu byla příjemná, jen kdyby se mohla zbavit nějakého utkvělého pocitu, že to vše letos bude jinak. Ve Velké síni si vyslechli každoroční přednášku Albuse Brumbála na téma „bezpečnost žáků" a pustili se do jídla. Jen tak ze zvyku se Hermiona podívala k učitelskému stolu. Profesorka Sinistrová se se zaujetím bavila s profesorem Brumbálem, Profesorky McGonagallová a Prýtová se žhavě bavily a gestikulovaly při tom tak, že málem shodily profesora Kratiknota ze židle. Profesor Snape seděl jako zařezaný na své židli, okusoval topinku a hleděl bez mrknutí Hermioniným směrem. Tak to bylo to, co jí znervózňovalo, když měl Brumbál proslov, pomyslela si a pustila se s klidem do jídla. Když dojídali puding, vzhlédla znovu k učitelskému stolu. Všechno bylo jako předtím, jen profesor Snape ji pozoroval o něco bedlivěji. Už to nebyl pohled skrz ni, ale pohled NA ni. Když se mu dívala do očí, zježily se jí vlasy na zátylku a zachvěla se, on si toho všimnul a pokusil se o něco, co měl být pravděpodobně úsměv. Oplatila mu to něčím podobným a rychle se otočila na Rona, který s ní třásl.

„CO je?" opáčila znuděně.

„Já jen, jestli ještě budeš?"

Zamrkala na svůj talíř a pak pochopila, o čem mluví.

„Ale klidně si to vem, už jsem úplně plná."

Když je Brumbál poslal do postele, přispěchala k ní McGonagallová, aby jí ukázala její komnatu. Další výhoda být primuskou, pomyslela si, když se usadila v pokoji úplně nahoře v nebelvírské věži. Vždycky ji zajímalo, co se tu skrývá.

*********************************

Když si profesor Severus Snape sedal k poslední srpnové večeři ve Velké síni, očekával NĚCO. To nepopsatelné něco viselo ve vzduchu jako chomáč kouře, přes který nebylo vidět dále než pět minut. Když se studenti usadili k jídlu a Albus Brumbál pronesl svůj každoroční projev, vzal si Snape topinku a začal jíst. Jeho oči se zatoulaly ke Zmijozelu, doufal, že letos vyhrají alespoň zápas ve famfrpálu proti Nebelvíru. Havraspár a Mrzimor přejel ledovým pohledem a zastavil se u stolu, kde sídlil Nebelvír. Viděl tam všechny své neoblíbené studenty. Weasley, Potter a samozřejmě ta šprtka Grangerová. Jak jen někdo s takovým účesem může vyjít ráno z domu, pomyslel si, když si prohlížel její vlasy. Nepřítomně přitom žvýkal topinku a upíjel ze svého hrnku něco, čemu ostatní říkali káva. Při pudingu zvedl hlavu a bezděky se podíval ke stolu Nebelvíru. V tu samou chvíli zvedla hlavu i Hermiona. Viděl, jak se zachvěla a nepatrně jí zrůžověly tváře. Pokusil se o něco podobného úsměvu, byl zvyklý se jen šklebit, tak nevěděl, jak to vypadá, když se snaží o úsměv.

Ihned po večeři se odebral do sklepení, kde zabezpečil svůj kabinet proti nechtěným slídilům a odešel do svých komnat.

***************************************************

Ráno, když jim profesorka McGonagallová rozdávala jejich rozvrhy, Hermiona s hrůzou zjistila, že první hodina jsou lektvary. Nedobrovolně se se svými spolužáky odebrala do sklepení a čekala, až jim ten umaštěný netopýr otevře a pustí je dovnitř.

„Letošní školní rok zahájíme lektvarem pro dobrou náladu. Snad mi to pomůže přežít hodiny s vámi, když je to poslední rok co trávíte v Bradavicích. Na tabuli je postup," mávl rukou, „začněte."

Kéž by ti pomohla se tvářit aspoň jednou za čas normálně, ty umaštěnče, pomyslela si pro sebe Hermiona a doplnila to mírným úsměvem.

Asi v polovině hodiny viděla, že se Ron zmateně rozhlíží po učebně a hledá oporu. Naklonila se k němu, aby…

„Slečno Grangerová, to ať vás ani nenapadne."

Ten ledový dech jí opět zježil vlasy na zátylku a donutil ji, aby se otřepala. Ty parchante…

„Raději si rozmyslete, co děláte, nebo byste příště mohla skončit se strženými body, či dokonce se školním trestem." To si ta nána myslí, že jí to letos zase projde, když bude radit tomu idiotovi Weasleymu? S úšklebkem a divným pocitem vzadu v hlavě se od ní vzdálil co nejrychleji, jak to šlo.

„Ano, pane profesore," protáhla stejně jízlivě jako on Hermiona. Snad jí nečetl myšlenky?

Do konce hodiny jen kroužil po okolí učebny a moc se jí nevěnoval, za což mu byla nesmírně vděčná.

Co to ksakru bylo? Snažil se dešifrovat ten „divný pocit vzadu v hlavě" a usilovně přemýšlel. Už ho z toho začínala dost bolet hlava.

„Prosím odevzdejte mi vzorky svých lektvarů," oznámil, když si všiml, že za chvíli bude zvonit.

Sedl si za stůl a čekal. Když se přiloudala mezi prvními k jeho stolu, podíval se na ni zrovna ve chvíli, kdy ona zvedla oči k němu. Co to jenom je? Co to vidí v těch jejích hnědých očích?

Když šla Hermiona k jeho stolu se svým vzorkem, seděl a opíral se o opěradlo židle. Podívala se mu přímo do očí a viděla… co to jen bylo? Po tváři mu přeběhl stín a prohlásil.

„Slečno Grangerová, je něco v nepořádku?"

„Ne, pane profesore," ty jízlivoune jeden.

Zbytek týdne se nesl v duchu opakování toho, co zapomněli a co si pamatovali z loňska. V Pátek u snídaně se Hermiona vesele uculila na svůj náklad ranní porce jídla, když si vzpomněla, co je dnes za den. Poslední dvouhodinovka odpoledne, pak večeře a konečně bude mít čas… na co? Samozřejmě na tu hordu domácích úkolů, které jim zadali. Pojednání o souhvězdích zimní oblohy pro profesorku Sinistrovou, esej o přeměně neživých předmětů na živé pro McGonagallovou a asi tisíc dalších. Ještěže nedostali nic z lektvarů. Ušklíbla se a zamířila na hodinu Věštění z čísel.

Nechval dne před večerem, říkala si Hermiona po lektvarech u teplého čaje a sušenek při večeři. Ten slizoun Snape jim zadal dvacet palců dlouhé pojednání na téma Závislost velikosti kotlíku na druhu lektvaru. Toto neobyčejně stupidní téma vyjádřitelné lehce ve dvou řádcích a jedné větě že mělo mít dvacet palců? No to bych se na to podívala. Když večer přišla do pokoje, pohladila Křivonožku za ušima a postavila si na čaj. Tohle bude dlouhá noc, pomyslela si a dala se do práce.

Když o půl jedné vzhlédla k hodinám, zjistila, že už nemůže jen tak sedět nebo ležet a přecházela po pokoji. Její tělo nesneslo v tuhle chvíli nic nedělat. V tak malém prostoru se jí po chvíli to čila hlava. Sprcha. Ne, něco jiného. Postel. Moc jednotvárné. Bezmyšlenkovitě otevřela dveře a vydala se na procházku temným hradem.

Co když mě někdo chytí? No co, jsem primuska slyšela jsem hluk, tak se po něm jdu podívat. S uspokojením se vydala směrem k sovinci když uslyšela pronikavé „Mňáááááááááááu," následné rychlé kroky.

Filch. To bylo to poslední, co teď potřebovala.

„Ale, ale, ale, „ řekl nervózně s úšklebkem Filch a olízl si rty.

„Pane Filchi, jsem tu, protože…" začala Hermiona.

„To nevysvětlujte mě, jdeme za profesorkou McGonagallovou."

„Ale já jsem primuska!"

V tu chvíli se ozvalo téměř neslyšné zašustění pláště a zpoza rohu vyrazil kdo jiný než Snape.

„Pane profesore, vedu tuhle malou studentku. Našel jsem jí potulovat se po chodbě…

„Filchi, neunavujte se, vždyť je to primuska a jistě nám ráda podá vysvětlení svého chování." odsekl Snape a zvedl tázavě levé obočí.

„Slyšela jsem hluk a tak jsem se šla podívat, co se stalo." vychrlila ze sebe Hermiona.

„Jistě, velmi zajímavé," řekl Snape a podíval se na ni s největším opovržením.

„Filchi, můžete jít, já si to se slečnou Grangerovou vyřeším sám."

„Ale…"

„Běžte!"

Filch se nasupeně otočil a něco mumlal své otravné kočce.

Počkali, až se ztratí z dohledu a pak se Snape podíval na Hermionu a řekl: „Slečno Grangerová, jistě si nemyslíte, že bych uvěřil té trapné historce o hluku na chodbě. Nicméně," zvýšil hlas, když viděl, že chce něco namítnout," jste primuska. Radím vám, abyste se co nejrychleji vrátila do své komnaty a pokračovala v psaní domácích úkolů nebo lépe, šla spát." Otočil se na podpatku a zmizel.

Hermiona byla tak ohromená, že jí nedal školní trest a chvíli hleděla na místo, kde se jí ztratil z očí s otevřenou pusou. Pak s ní potřásla, jako by chtěla setřepat z vlasů listy a zamířila do své komnaty.

****************************************************

Když se Snape vydal od Hermiony pryč napadlo ho, co dělala tak pozdě venku. Přece jen by měla dělat alespoň na jeho dvacetipalcovém pojednání na téma Závislost velikosti kotlíku na druhu lektvaru. Ušklíbl se samolibostí a přemýšlel, kdo z těch idiotů bude schopen napsat něco, co nebude postrádat smysl. Podle jeho názoru toto neobyčejně stupidní téma vyjádřitelné lehce ve dvou řádcích a jedné větě bylo tak těžké napsat tak dlouze, že se možná ani nebude obtěžovat kontrolovat práce takových Weasleyů a Potterů už vůbec ne. Možná ta šprtka Grangerová… Z té by mohlo vypadnout po dlouhé době něco normálního. Však uvidíme v pondělí ráno.

Komentáře

Vytvořeno 24.09.2009 22:28:03 | Poslední změna 15.12.2011 19:05:57
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one