Pro Saru

Ano, já vím, že už dlouho nepřibyla kapitola, ale já jsem byla o vánocích tak pekelně líná, že se mi nechtělo. A tohle není omluva, já vím. A přesto se omluvuju a doufám, že mě neukamanujete.

Mám tu pro vás jednorázovku. Jenže pozor!!!! Velmi netradičně je to slash. Ano, ano, řeknete si, slashe se nám tu objevuje docela dost, ale já jsem se dneska ráno (dobře, v jednu odpoledne není ráno) probudila s nápadem na vtipnou povídku, jejímiž hlavními hrdiny jsou Remus Lupin a Severus Snape a nějak jsem nepočítala, že tam vůbec tu scénu, kvůli které je tohle 18+, napíšu, jenže stalo se. Po pár záchvatech hysterie se Sarou a wixie jsem ji napsala.

Můj hlavní záměr byl pobavit vás a vzešlo z toho zase něco trochu jiného, ale já doufám, že se i pobavíte a neřeknete „Merline, slash od elu? Jdi se bodnout!" a bez kapitána, Saro.

Věnování patří Saře k jejím dnešním krásným 23. narozeninám. Všecko nejlepší, hodně štěstí, zdraví, lásky, fantazie, humoru a hlavně splněných přání =)

A děkuju Ti za skvělý závěr ;o)

A taky takové malé, zcela miniaturní věnováníčko pro nadin a wixie, však pochopíte holky ;o)

 


Luštění a príma čtení, to je naše potěšení

 

Myšlení je ruská ruleta: buď vás zabije, nebo vás dostane tam, kde chcete být.

elu

 

 

Vysoký černovlasý muž se se založenýma rukama opíral o dveřní rám. Na sobě měl jen černé hedvábné boxerky z Paříže, na jejichž zadním lemu se skvěl název renomované firmy známé v celém kouzelnickém i mudlovském světě.  ‚Elunadwix' stálo tam vyvedeno tenkým stříbrným písmem.

Elunadwix

Bílá kůže kontrastovala se sytostí černé barvy toho malého a přece tak důležitého kusu prádla. Těsně pod lemem se rýsoval o něco širší, též stříbrný, anglický nápis ‚Excellent, fine, amazing'.

Excellent, fine, amazing

Výborně, skvěle, úžasně.  

Sledoval hnědovlasého muže, který v bílých boxerkách od stejné firmy (s identickými, avšak černými slovy) klečel vedle postele a horní polovinou těla ležel rozvalený v rozestlaném lůžku.

„Povzdech na čtyři," hodil směrem ke dveřím, zatímco přežvykoval konec hořčicově žluté tužky.

„Kristepane,"zavrčel černovlasý a obrátil oči v sloup.

„Moc písmen," odpověděl zamyšleně první, opřený o lokty nepřestávaje žmoulat mezi zuby už tak dost ocumlaný konec ‚mudlovské nepřístojnosti', jak s oblibou říkal jeho přítel.

„Remusi," zavrčel a odlepil se ode dveří. „Nechceš mi snad říct," rafinovanými, zdánlivě pomalými kroky se přibližoval k dřevěné, ručně vyřezávané posteli s nebesy, kterou si Lupin vydupal přinést ze svého starého domu, „že teď," opřel se rukama o matraci po stranách jeho boků, „že zrovna akutně teď," sklonil se a dýchl mu do chmýří za krkem, načež se Remus kousl do spodního rtu, „chceš luštit křížovku?" políbil ho na místo, kde se zlatě lesklo zapínání řetízku, který mu dal na Vánoce.

„Severusi," ošil se světlovlasý. „Nevidíš, že mám… ach!" vzdychl, když ho poškádlil kousnutím do prohlubně mezi krkem a ramenem. 

„Že máš," přejel dlaní přes tenkou látku boxerek, pod kterými se rýsovala boule, „sympatický a stále se zvětšující problém," políbil ho na spánek, „jehož jediným řešením jsem já?" klekl si za něj a pravou rukou pohladil po jemných chloupcích na prsou, hrudníkem přitisknutým k jeho zádům tak pevně, že Remus cítil zrychlený tep jeho srdce.

„Už zase?" natočil se na pravou stranu, aby na Severuse alespoň malinko viděl. „Vždyť si teď přišel ze sprchy, nemys-" byl umlčen žádostivými ústy, které se přisály na jeho a daly mu jasně najevo, že teď rozhodně nemyslí.

Severusův jazyk ho pohladil po spodním rtu a donutil tak Remuse vzdychnout. Nejen rty, jak se ukázalo, když Lupinovi začalo něco jemně tlačit do boku. Severus využil vzdechu k tomu, aby se dostal do jeho úst, kde jejich jazyky bojovaly, mazlily se a proplétaly, zatímco porcelánově bílé prsty krouživě hladily medovou kůži Remusových zad a posouvaly se k lemu jeho nevinně bílého prádla.

Tiché mlask, které se ozvalo, když se jejich rty jen neochotně oddělily, následoval Severusův žádostivý ston v reakci na Remusovu ruku, která zcela náhodou zajela do Severusovi černé nohavice a naprosto mimoděk zmáčkla půlku kulatého zadku.

„Ještě štěstí, že je neděle," prohodil Remus konverzačně, když se Severus natáhl na noční stolek pro černou tubu se žlutým nápisem BETTER. Stále kleče rozetřel průhledný gel mezi prsty a přesunul se za Remusova záda.

„Kdyby byla sobota," zamumlal mu do ucha, „můžeme pokračovat ještě zítra." Horký dech polechtal Remuse na tváři. „Ale takhle," skousl mu Severus ušní lalůček, „z tebe musím stihnout tu bláznivinu s luštěním dostat ještě dneska," zajel mu prsty mezi půlky.

Vzrušený vzdech povzbudil Severuse k tomu, aby mu stáhl bíle spodky ke kolenům a zkusmo zajel ukazováčkem tam, kam ho Remus chtěl nejvíc. Když přidal ještě druhý prst, hnědovlasý muž se netrpělivě ošil.

„Severusi, dělej, nebo se k tomu nedostaneme ani příští rok. A to je vážně za dlouho, vezmeme- li v úvahu, že je třetího ledna," zavrčel přes rameno.

„Jak si přeješ," odvětil klidně a políbil ho na hladkou pokožku mezi lopatkami.

Stáhl lem boxerek a vysvobodil tak svůj naběhlý úd, který nasměroval na Remusův otvor a přitlačil.

Remus se vzepjal na loktech a slastně zavzdychal.

Když Severus s Lupinem poprvé… hráli na indiány, ani jeden z nich netušil, že za dva roky spolu budou bydlet a za tři si to budou rozdávat na kraji postele nad nedoluštěnou křížovkou.

Severus uchopil pravou rukou Remusův penis a začal ho jemně zpracovávat ve stejném rytmu, v jakém k němu přirážel zezadu. Brunetova levá ruka zašmátrala dozadu, a když našla bledé stehno, jeho nehty se zaryly do bělostné pokožky pokryté jemnými černými chloupky.

Pokojem se ozýval milostný tanec dvou potem zbrocených těl. Remus, pravou rukou muchlající povlečení na posteli a levou zatínajíc prsty do Severusova stehna, se se zaklonění hlavou opíral zády o milencovo nahé rameno, jehož pravá ruka masírovala jindy medově hnědý, nyní rudý úd a levou si přidržoval partnera tak, aby jejich souznění bylo co nejlepší. Zuby přitom zarýval Remusovi do světlehnědého ramene.

Když Severus zaznamenal, jak se mu Remusovo tělo na hrudi napjalo a mezi prsty ucítil lepkavé semeno, byla to jeho poslední kapka. Naposledy přirazil a následoval ve vyvrcholení blaženě se usmívajícího Lupina.  

Zůstali chvíli strnulí, dokud je hnědovlasý muž oba z posledních sil nevytáhl na postel. Když se uvelebili, Severus na zádech s Remusem přitisknutým k hubenému boku a jeho hlavou na hrudi, za okny začal poletovat bělostný sníh.

„Remusi?"

„Hm?"

„Patří tam ‚bože'."

„Severusi, já tě miluju."

„Taky si myslím, že nebýt mě, žádnou tu připitomělou křížovku bys nikdy nevyluštil."

 
 

Komentáře

Vytvořeno 02.01.2010 23:56:01 | Poslední změna 07.02.2010 17:28:58
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one