Nepřestávej věřit

 





Takže, drahá Chave. Vzhledem k naprosté absenci jakéhokoliv nápadu, neboť moje psací schopnosti vzal ďas níže zmíněný či zkoušky se špatnými písmenky ve výsledku, Ti přiděluji tuhle hrůzu taktéž níže uvedenou (anéb jak aplikovat Milujeme svoje děti bez ohledu na to, jaké jsou na svou vlastní tvorbu), jejíž prvotní podnět musela dát Sara, protože jak jsem ji zmínila, moje nápady si vzaly dovolenou.

Přesto bych Ti tímto ráda řekla, že Ti přeju všechno nejlepší k narozeninám hodně štěstí, zdraví, lásky, inspirace, múzy a klidu. Díky za to, že jsi. A nezapomeň, že nesmíš přestat věřit. Sobě, svým snům, svým přáním, svým tužbám. Ve hvězdy.

A nebuď zoufalá z toho, že tohle přání je mnohem kratší než to, který měla Sara, ani z toho, že ta povídka je kratší, než ta, kterou měla Sara. Protože vyjádřit slovy, co pro mě všechny znamenáte, je ABSOLUTNĚ nemožné (Ferrero rocher - více než tisíc slov…)

Slova, která mi byla zadána od SaraPolanska: vůně pergamenu, svíčky, starý koberec. Díky za betaci!

 

 

 

Bylo - nebylo, za Zapovězeným lesem, Černým jezerem, famfrpálovým hřištěm a magickým štítem žila - byla na kouzelném hradě mladá čarodějka jménem Hermiona Grangerová. Hledíc na plamínek svíčky vzpomínala na jiné světlo, planoucí o den dříve o tři patra níž v kabinetu kolegy Snapea.  

Stín svíčky dopadající na zeď se zatřepal v průvanu, když za sebou zavřela dveře, následujíc ho do útrob místnosti.

„Drahá kolegyně Grangerová," oslovil ji Severus nepřívětivým tónem, o kterém doufal, že bude vypovídat o jeho nechuti bavit se s ní zrovna v této chvíli - včera toho na její počest vypil až dost, tudíž bolest jeho hlavy byla v tuto pozdní hodinu více než naléhavá - a usadil se za svůj pracovní stůl, „nedokážu si představit ani ten nejmenší důvod, proč byste zrovna vy měla právě teď mít nutkavou potřebu se mnou mluvit. Avšak," přerušil její otevírající se rty, aby vznesla protest zvednutou rukou a ukázal na židli proti sobě, „prosím - poslouchám vás. Ale vezměte to rychle."

Viditelně nervózní Hermiona přijala nabízené místo s očima sklopenýma ke starému koberci. Zhluboka se nadechla, prsty pravé ruky vyhladila neexistující záhyb na kalhotách a s předstíraným klidem se jala obhajovat čest jednoho ze ‚svých' studentů.

„Profesore Snape, nevidím nejmenší důvod, proč by Marthy McKinnley nemohl být přijat do přípravy na OVCE z lektvarů. Jeho výsledky za uplynulých pět let dokazují, že ten chlapec má talent." Poté, co se Minerva stala ředitelkou školy, převzala za ni Hermiona opatrovnictví nad Nebelvírem i hodiny přeměňování. O všechny své studenty se přesto zajímala ve všech ohledech a na tohle se připravila opravdu pořádně. „Všechny jeho eseje jste oznámkoval jako přinejhorším přijatelné, a to pouze ve třech případech za celých pět let. Vzhledem k tomu, že neznám studenta, který by od vás obdržel vynikající, si dovolím poznamenat, že na to opravdu má. U NKÚ byl jen nervózní, což se nedivím - zkoušející s práskající Maxovou maxižvýkačkou by vyvedl z rovnováhy každého," no ano, když upřímnost, tak se vším všudy, že? Perfektní. Příště mu napíše dopis, aby nemluvila zbytečně. „Se vší úctou, pane," postavila se a zapřená dlaněmi o jeho psací stůl se dala do podle jejího názoru nejsilnější části svého pilně nacvičeného proslovu, „myslím si, že byste své rozhodnutí měl přehodnotit," dokončila pevným tichým hlasem.

Severus, doteď skloněný nad pergamenem, vzhlédl k jejím planoucím očím. V bojovné náladě, skloněná nad ním s tváří zrudlou rozrušením, byla jen pár centimetrů od té jeho. Stačilo by natáhnout ruku a stáhnout ji dolů k sobě, aby ochutnal… Musel zamrkat, aby tu představu odsunul někam hodně hluboko.

„Byl přijat," řekl stroze, odsunul židli od stolu a vydal se k baru.

„Ne, myslím - Cože?" zmatená Hermiona takovou reakci neočekávala. Po večeři se hodinu hádala s odrazem v zrcadle, jenže tohle neodpovídalo tomu, na co se připravovala.

„Říkám, že jsem ho přijal. Víno?" zopakoval Severus a otočil se do místnosti se sklenkou v ruce.

Hermiona se poraženě posadila zpět na židli a zmateně těkala po kupičkách pergamenů na dřevěné desce, ze kterých vycházela jemná vůně.

„Ale já to nechápu," řekla nakonec, když nedokázala přijít na to, co se vlastně stalo a jak se jí to u ďasa vůbec povedlo.

„To není matematický vzorec, slečno Grangerová, to je logika věci," pronesl Severus měkce a vtiskl jí do ruky sklenici červeného, když se zády opřel o stůl.

„A proč jste mě to tedy nechal říct celé, když už jste se rozhodl?" zeptala se zírajíc na karmínovou hladinu.

„Chtěl jsem slyšet všechny vaše argumenty. Jsem si jist, že jste se řádně připravila a tudíž by vaše práce přišla vniveč."

Zamračeně k němu vzhlédla a postavila se, odkládajíc skleničku na malý kousek místa mezi výtisky Elixírů a osnov na příští školní rok.

„Logika věci? Jaká logika? Buď jsem hluchá, tudíž jsem přeslechla něco, co jste říkal, nebo mi něco uniká."

„Merlot, ročník 1992, velmi dobré, byla by škoda neochutnat," pokynul vlastním vínem k tomu jejímu. Když se k ničemu neměla a dál na něj tiše zírala, s povzdechem pokračoval. „Logicky jsem nemohl jít proti ředitelce. Řekla, že pokud mladého pana McKinnleyho nepřipravím k OVCE, přidělí mi veškeré školní tresty. I přes to, že vás to možná překvapí, nemám ani v nejmenším náladu s těmi dutými hlavami trávit více času, než je nutné, proto jsem se rozhodl udělat své nadřízené ústupek. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej," zakončil citátem svůj rádoby uvěřitelný proslov a upil ze sklenice. „Vážně - toho vína je škoda," dodal káravě, protože na něj stále němě hleděla.

„Nevěřím vám, ale pokud mi to nechcete říct…" pokrčila Hermiona rameny a smočila rty v Merlotu, který si vlastně ani neobjednala. „Vynikající, kde jste k němu přišel?" zeptala se zvědavě.

„Dárek," odpověděl Severus chraplavě, zhypnotizovaně zírající na rudou kapku, jež ulpěla na jejím spodním rtu.

„Přítelkyně vás-"nedokončila Hermiona typickou zjišťovací otázku na téma Svobodný X Zadaný, když se k ní Severus naklonil a rozhodl se zabít dvě mouchy jednou ranou tím, že konečně zjistí, jak chutnají její rty a zda víno v její sklenici není zkažené. Co kdyby náhodou, žeanojaksi.

Překvapeně sebou trhla - jeho rty byly horké a chutnaly oním výborným vínem - a poddala se ruce na svých zádech, jež ji přitáhla na jeho hruď; druhá vymanila sklo z jejích prstů a opatrně ho odložila stranou vedle jeho vlastní skleničky, načež se přesunula do vlasů v týle. Hermioniny dlaně se vydaly nahoru po Severusových ramenou, a když mu vpletla prsty do havraních pramenů, zasténal proti jejím ústům a jazykem vnikl dovnitř.

To, že pak kusy svého oblečení hledala po celém jeho sklepním bytě v ranním šeru, dvakrát zakopla o taburetku uprostřed obývacího pokoje, podprsenku nakonec - nepochopitelně - našla před krbem, okolo kterého, jak si pamatovala, vlastně ani nešli, a že se ve čtyři ráno vydala tichým hradem do svých komnat s úsměvem na tváři po té, co byla odchycena k polibku na dobrou noc za dveřmi jeho ložnice, bylo jasným důkazem toho, že tohle byla po dlouhé době správná volba.

Co víc by si mohla přát? Její tělo i mysl říkali, že možná i něco víc - soudě dle toho příjemného bodnutí uprostřed hrudi, když se jejich rty spojily. Víc takových večerů.

Dávej pozor na to, co si přeješ - mohlo by se tito splnit, ale nepřestávej věřit, že se tvé sny splní. Kdo nesní, jako by nebyl.

Komentáře

Vytvořeno 18.01.2012 00:09:29 | Poslední změna 19.01.2012 22:06:02
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one