Budoucnost začíná dnes, ne zítra










Wix, nemlať mě. Fakt ne. Je to krátký - je krize. Středního věku, ekonomická, spisovatelská, duševní… Je. Stejně mi to ale nezabrání Ti popřát k Tvým dnešním narozeninám a k svátku zároveň.
Hodně štěstí, zdraví, lásky, múzy, žádné krize a úspěchy ve škole i na všech (banánových) polích, na která si vzpomeneš. Jsi naše, moje, naše. MOJE. Naše. Znamenáte pro mě všechny moc, vy to víte, já mám jen melancholickou potřebu Ti to sdělit právě teď. Je to dost ubohý, všechny pod kurzívou, tak snad Ti to to přání vykompenzuje. Je to krátký a nikdy to nevyjádří, jak moc Vás mám ráda - Ferrero rocher už jsem tu někde zmiňovala - přesto doufám, že Tě to v tento sváteční den potěší.
Nejraději bych Ti nedala nic - ne proto, že nechci, ale protože když takovej hnus tu dole pode mnou, tak radši nic.
Všichni máme nárok snít o tom, jak bude všechno dokonalé, ale přesto nikde není napsáno, že tomu snu nesmíme vykročit vstříc.
Nezapomeň: Budoucnost začíná dnes, ne zítra
Díky Saře za betaci!



P.S.: Příště musíte slavit všechny na začátku ledna, abych z těch zkoušek nebyla tak hin


Ráno

„Hermiono, drahoušku, není vám nic?" zeptala se starostlivě ředitelka McGonagallová, když si vedle ní sedala zamračená a rozcuchaná Hermiona Grangerová. Právě se ve dveřích vstupu pro učitele srazila se Severusem Snapem, který měl Merlinvíkam A/N: ví, ale nepoví namířeno tryskovou rychlostí. Až jí z toho jeho mrazivého „Kolegyně" a ještě mrazivějšího pohledu naskákala husí kůže.
„Ne, paní ředitelko," odpověděla a odhrnula si z čela zabloudivší vlásek, který ji lechtal na nose.
„Ale jste nějaká bledá," nenechala se odbýt Minerva.
„Jen jsem se lekla profesora Snapea, když proti mně vyrazil dveře, nic víc," zvýšila lehce intenzitu svého hlasu Hermiona a doufala, že jí konečně Minerva dá pokoj - použila přece říkám-že-nic tón.
Dala. První bitva dnešního dne 1:0 pro Hermionu.


Poledne

Jako by nestačilo, že se jí zkroutily vlasy, když se na ni podíval, musela se jí ještě zamotat hlava, jakmile ucítila závan santalového dřeva. Celou ji trápila a sváděla, nutila ji přemýšlet stylem „Co by asi udělal Severus.", mučila ji za dlouhých nocí představami, které se nikdy nestanou skutečností a které vyvolávaly sucho v ústech a téměř šílenou horečku.
Ó ano, s arogancí sobě vlastní usedl objekt jejích myšlenek, snů a fantazií na stoličku vedle ní a zamračil se na stříbrný příbor. Rozmrzelý výraz jasně dával najevo, že dvouhodinovka lektvarů Nebelvír Zmijozel byl ředitelův nejpromyšlenější nápad - nebude je muset zabíjet Severus, udělají to sami. Kéž by mu mohla od toho zbytečného stresu pomoct; třeba jako v tom snu, který se jí zdál právě dnes…

„Nechápete, že o tom s vámi nehodlám diskutovat, kolegyně?" pronesl otráveně a složil ruce na prsou.
Přestože ji nepozval dál, nehodlala tuhle záležitost řešit na chodbě, kde je mohl kdokoli slyšet, proto vešla a zastavila se vedle dveří.
„Tu kolegyni si vetkněte za klobouk a raději mi vysvětlete, co to krucinál mělo znamenat!" její hlas začínal nabírat na intenzitě spolu s tím, jak se jí dostávalo odvahy pod heslem Když už, tak pořádně.
„Nebuďte drzá, nebo-"
„Nebo co?" skočila mu neomaleně do řeči. „Strhnete mi body? Nebuďte směšný, kolego," podotkla hlubokým hlasem, snažíc se napodobit jeho přísný tón. Inu, parodie to byla dobrá, ale ten hysterický smích, který se ji pokusil ovládnout, raději potlačila.
„Kolegyně Grangerová," oslovil ji a pak se hluboce nadechl, uklidňujíc se, aby jí tady a teď velice bolestivě neublížil, „mohu vás poprosit, abyste laskavě odešla z mého kabinetu a nechala mě trávit páteční večer tak, jak chci já a ne ve společnosti vaší hormonální nerovnováhy?"
PLESK!
„Takové chování si od vás vyprošuji!" vykřikla, když mu obtiskla dlaň na tvář rychlostí srovnatelnou s Kulovým bleskem.
Obličej mu zakryly vlasy, když se pod náporem její dlaně odvrátil, na lícní kosti se mu však okamžitě objevil rudý flek.
„Nemístné poznámky o mých hormonech si laskavě nechejte do deníčku, já jsem-"
Přerušená. Ano, to by bylo slovo, kterým by se dala Hermiona Grangerová popsat právě teď, když ji líbal Severus Snape. Upřímně - měla podezření, že to udělal proto, aby tu nerozebírala vylučování hormonů z hypotalamu a jemu podobných orgánů, ale komu to vadí, když nad jejím snem převzala vládu ta šílenější část jejího já, která tyhle fantazie spřádala velice ráda.
‚No co, Budoucnost začíná dnes, ne zítra, přiznejme si to,' pomyslela si, když Severusův jazyk pronikl do jejích úst a jeho horké ruce začaly vyhrnovat úzkou černou sukni k Hermioniným bokům.

Znovu se jí při pomyšlení na to, co se dělo poté, sevřel žaludek, a proto raději zaostřila do své misky s dušeným hovězím a zeleninou.


Večer

Poslední opozdilci opouštěli Velkou síň a Severus, jež přišel před deseti minutami, jídlo do sebe naházel v rekordním čase, jako by se snad chtěl nechat zapsat do Brumbálovy bible bombastických, se právě zvedl k odchodu.
Budoucnost začíná dnes, ne zítra...
„Kolego Snape, mou vás poprosit…?" zavolala směrem k vzdalujícím se zádům zahaleným v těžkém černém plášti.

Komentáře

Vytvořeno 26.01.2012 00:01:36 | Poslední změna 17.02.2012 21:39:07
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one